Pokud chcete změnit svou osobní realitu, změňte nejprve svou osobnost

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Říká vám něco jméno Dr. Joe Dispenza? Je to dnes už známý americký spisovatel, ale také lékař, a především vědec. Jeho oborem je neurologie, mimo jiné vystudoval ale také chemii. Měl jsem teď příležitost zhlédnout pár jeho přednášek a musím uznat, že je to opravdu velmi zajímavý člověk a s jeho názory ve velké většině souhlasím. Co je ale ještě zajímavější na této osobnosti, je její životní příběh. Trochu mi to připomnělo příběh Klemense Kubiho. O této pozoruhodné osobnosti jsem mluvil v jedné ze svých minulých epizod mého podcastu. 

Joe Dispenza byl ve svých 23 letech účastníkem těžké dopravní nehody, uskutečnila se během jeho závodu v triatlonu, kdy do něj při jízdě na kole narazil zezadu terénní pick-up rychlosti asi 90 km/h. Tento náraz vymrštil Dispenzu vysoko do výšky a on se probudil až v nemocnici. Jeho diagnóza zněla: několik zlámaných žeber, rozdrcené obratle, ochrnutí. Jediné východisko, které mu tehdy lékaři nabídli, byla velmi náročná operace, která mu dávala velmi malou naději na to, že bude ještě jednoho dne chodit, určitě ale ne bez postižení. Spíše by pro něj ale s větší pravděpodobností znamenala život připoutaný na lůžku nebo kolečkovém křesle a veliké bolesti. Joe Dispenza tuto operaci odmítl, tři špičkový chirurgové jej přemlouvali, ale on i tak odmítl. Řekl jim, že se vyléčí sám. A to také udělal. Za necelých deset týdnů odešel z nemocnice po svých. Za další dva týdny již znovu trénoval, zvedal činky a posiloval. Lékaři to nechápali a označili to za zázrak.

Pro Joea Dispenzu to ale žádný zázrak nebyl, on si byl toho “zázraku” plně vědom. To vyléčení byla jeho práce, byla to práce jeho vědomé mysli a jeho těla, které dokázal naprogramovat k tomu, aby se zvládlo samo vyléčit. Od té doby se zařekl, že zasvětí zbytek svého života tomu, aby prokázal tuto schopnost našeho těla umět se samo vyléčit. Rozhodl se vlastně zkoumat a prokázat sílu našich myšlenek a to vše podložit i vědecky. Napsal k tomuto tématu i několik knih a stal se jedním z řečníků na velkých zdravotnických konferencích. Byl mimo jiné také jedním z hlavních přednášejících celosvětového Heal Summitu, o něm už jsem taky mluvil, a vydal v rámci této organizace i několik dalších svých přednášek.

 Ty přednášky jsou skutečně velmi zajímavé a určitě tam nemluví jen o tom, jak se dokážeme sami vyléčit z vážných nemocí nebo těžkých zranění. Za mě jsou to možná mnohem více přednášky zaměřené na osobní rozvoj. Mluví tam například o tom, že spousta lidí potřebuje v životě nějakou tragickou událost, nějaký bod zlomu, aby dokázali sebrat dostatek energie k transformaci svého života a své osobnosti. A že jeho cílem a přáním je dodat lidem dostatek informací včas, aby se tak možná mohli vyvarovat nějaké těžké životní situace nebo si v ní uměli alespoň poradit. V Čechách je teď přeložena edice jeho osmi on-line workshopů, ve kterých vás seznámí se všemi poznatky, které jako vědec a lékař získal. Mluví tam například také o tom, jak pracovat právě se svou myslí, jak třeba zjistil, že můžeme co nejsnadněji změnit své špatné zvyky na ty dobré a začít se změnou našeho života.

Věděli jste třeba, že každý den zpracuje náš mozek v průměru 75 000 myšlenek? 75 000? Chápete to? Dokážete si to představit? To je asi tak 1,2 myšlenky za vteřinu. To nejsou ale samozřejmě jen naše vědomé myšlenky, naše vědomá mysl představuje asi jen 5 % naší mozkové aktivity. Ten zbytek je práce našeho podvědomí. Je to vlastně práce něčeho, co si jako lidé nedokážeme vědomě tak úplně představit. Někdo tomu říká vyšší inteligence, vnitřní já, pudy, prostě je to něco, co my jako lidé dokážeme ovlivnit vědomě jen velmi těžko. Současně ale zmiňuje, že cesta, díky které můžeme vědomě a dlouhodobě ovlivňovat naše podvědomí, je výhradně skrze naše emoce, které prožíváme. Právě díky pozitivním emocím můžeme programovat naše podvědomí k těm pozitivním myšlenkám, které utvářejí náš život. 

Proto bychom měli dělat co nejvíce to, co chceme opravdu dělat, protože to nám přináší pozitivní emoce. Udržovat se neustále ve stavu flow, nemít přehled o čase a mít radost z toho, že jsem tady a teď.  Všechno to zní vlastně hrozně jednoduše, viďte. A přesto je to pro nás tak těžké.

Máme tu ale opět další krásný příklad toho, že pokud člověk něčeho opravdu chce dosáhnout, tak toho prostě dosáhne. A v podání Joea Dispenzy je to ještě vše vědecky podloženo. V jednom videu například krásně popisuje, jak funguje náš mozek, pokud se učíme nějakou novou věc nebo si osvojujeme nějakou novou dovednost. Každou informaci, kterou pouštíme skrze naše smysly do našeho mozku, naší šedé kůry mozkové, v ní vznikají nová synaptická spojení, nové nervové spoje. Je to tak s úplně každou informací,   kterou získáváme. Ve chvíli ,kdy je to jen teoretická zpráva, tak to synaptické spojení je velmi křehké a krátkodobé, pokud tuto teorii převádíme do praxe, tak dochází k posilování tohoto nervového spoje. Čím častěji tu získanou informaci aplikujeme v praxi a potvrzujeme tím získanou teorii, tak tím silnější nervové spojení vzniká a my si tím osvojujeme novou dovednost. Čím častěji tuto dovednost provádíme, tak tím  se v ní zlepšujeme, až se jednou může stát naší naprostou přirozeností. 

Ve výsledku je vlastně opět velmi jednoduché. Prostě opakování je matka moudrosti a jen já rozhoduji o tom, které získané informace si ponechám ve své mysli a budu je ne nadále rozvíjet v nové dovednosti, a kterými informacemi si nechám unášet život a nechám jimi rozhodovat o mém životě. 

Tohle byl tedy příběh a pár drobných myšlenek o Joeovi Dispenzovi, a pokud by vás zajímal celý workshop, tak odkaz na něj získáte zde.

© Lukáš Eder