Proč je lepší dávat a co tím mohu opravdu získat?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Přemýšlím teď docela často nad pocitem, nebo možná spíš vlastností nebo hodnotou lidí, kterých si opravdu moc vážím. Naprosto upřímně stále pořád nevím, zda bych měl laskavost vnímat víc jako naši hodnotu nebo dovednost. Je možné se vůbec laskavosti naučit? A pokud ano, proč bych se o to měl vůbec snažit? Rozhodně si jsem jistý tím, že můžeme laskavost získat, tak možná to je trochu více jako hodnota. Pokud pro nás někdo udělá něco laskavého, tak nám vždy prokazuje a dává obrovskou hodnotu.

    S ohledem na období, které zažíváme ve spojitosti s karanténou a různými restrikcemi, se u mnoha lidí projevil jejich pravý charakter. Myslím, že právě charakter každého z nás má hodně společného právě s laskavostí a současně si myslím, že opravdový charakter hodně souvisí s našimi hodnotami. Což mě stále trochu víc utvrzuje v tom vnímat laskavost víc jako hodnotu. Skutečně se nyní objevuje spousta lidí, kteří jsou ochotni udělat pro někoho nějaký laskavý skutek. Ušijí pro někoho roušku, sami od sebe se zvednou a zajdou seniorům na nákup, nebo nějakým jiným způsobem pomohou těm, kteří to teď opravdu potřebují. 

Bohužel jsou mezi námi ale i tací, kteří se snaží o to, aby jejich čin na první pohled vypadal jako laskavost, ale ve výsledku jim jde více o to se na tomto společenském neštěstí nějakým způsobem přiživit. Získat nové publikum, oslovit se svou značkou novou cílovou skupinu a někdy i získat nemalé finance, například prodejem předražených produktů, které teď společnost tolik potřebuje a ještě to vydávat za projev laskavosti. To už bych možná opravdu považoval za hyenismus a vypočítavost.

Já tady ale opět nechci nikoho soudit, tohle je otázka každého z nás, jeho svědomí a charakteru. Naštěstí pořád záleží na mě, zda se chci s takovými lidmi potkávat, pouštět si je do života, do své mysli a nechat se jimi ovlivňovat. To, nad čím bych se chtěl dnes zamyslet je právě to samotné slovo laskavost. 

Jak vůbec vypadá ten správný laskavý čin, jak jej vnímat a proč bychom měli takových činů dělat v životě co možná nejvíc. Pro mě osobně laskavost znamená, když někdo pro někoho druhé udělá něco jen tak, protože chce a neočekává za to žádnou odměnu, prospěch, nebo klidně pochvalu. Je to čin, který děláme proto, protože cítíme, že někdo z našich blízký by mohl potřebovat naši pomoc a tak mu ji sami nabídneme aniž bychom za to cokoli očekávali.  Prostě že pro někoho něco uděláme, ale nic za to neočekáváme a nepřijmeme. Teď si možná někdo bude myslet, že si rozporují, protože často říkám, že nejde získat něco za nic. Ale tohle je něco úplně jiného. My totiž dáváme a ten kdo dává, tak ten i získává. A neznamená, že když pro někoho něco udělám a nic za to neočekávám, tak že za to nic nezískám. Můžu totiž získat něco mnohem, ale mnohem hodnotnějšího, než jsou třeba peníze, uznání, nebo klidně i vděk. Získávám totiž dobrý pocit sám ze sebe. Učím se díky tomu většímu sebevědomí a mohu získávat lepší sebedůvěru. I za ten dobrý pocit stojí občas něco udělat. A je to právě třeba to, že se zvednete a pomůžete někomu, kdo si zrovna pomoct nemůže. Že tomu člověku darujete svůj čas a někdy i své další prostředky, kterých máte zrovna dostatek.

Projevem laskavých činů tak nikdy nemůžeme nic ztratit, vždy můžeme totiž jen získat. Zatímco bezohledností nikdy žádnou opravdovou hodnotu nezískáte.

 Měli bychom se ale dávat pozor, aby našeho laskavého charakteru někteří lidé nezačali také zneužívat.  Někdy se Vám pak může možná stát, že ve chvíli, kdy začnete sami jen tak pomáhat druhým, tak se zapíšete mezi Vaš okolí jako laskavý člověk, který druhému rád pomůže. Někteří lidé jsou toho schopni pak třeba zneužít a začnou se Vámi sami ozývat s prosbou o nějakou pomoc, i když je často někdy ani nepotřebují, nebo by si mohli poradit sami. Prostě Vám jen zavolají, protože vědí o vaší laskavosti a tak se ji snaží třeba trochu zneužít pro sebe. V tomhle případě je pro opravdu laskavé lidi často velmi těžké odmítnout. Mají ve své povaze lidem pomáhat a tak prostě pomáhají, když je to třeba. V tomhle případě je ale naprosto v pořádku očekávat za svou pomoc nějakou odměnu nebo nějaký profit. V tomhle případě už se totiž ani tolik nejedná o laskavý čin, je to spíš  jakýsi závazek a jakási forma obchodu. Ten člověk vás požádal o pomoc a tak je naprosto v pořádku, aby se cítil být vám př nějmenším zavázaný, pokud mu tu pomoc  sami poskytnete. 

To, že ji nejste ochotní poskytnou již není otázka Vaší laskavosti, ale spíše otázka vašich priorit a vašeho posouzení. Laskavost je prostě jen to, když vy někomu pomáháte sami od sebe, ne když vás on o tu pomoc sám požádá. Zdůraznuji to proto, protože poslední dobou mám pocit, že se nám občas nějaké činy prezentují jako činy laskavosti a při tom je to pouhopouhý obchod a kalkul, ze kterého chce někdo profitovat.

 Vždycky, když se mluví o laskavosti, tak si rád vzpomenu na příběh jednoho starého mistra řezníka, o kterém mi kdysi vyprávěl můj tatínek. Ten mi vyprávěl příběh o řezníkovi, který myslím že dostal infarkt nebo tak něco. To je jedno, prostě se ocitl ze dne na den v nemocnici a nemohl tak dělat svou živnost. Myslím, že to dokonce bylo i v období svátků, nějakých Vánoc, nebo Velikonoc, kdy je zvýšená poptávka a samozřejmě to bylo v období, kdy tu žádné supermarkety nebyly. Prodavačky, které pro toho řezníka pracovaly, šli ráno do obchodu plné nejistoty. Nevěděly, co budou prodávat, neuměly nabourat maso a strachovaly se o to, co s tím nezpracovaným a nenabouraným masem budou dělat. Překvapilo je, když přišly brzy ráno do obchodu a viděly, že se tam svítí, vešly dovnitř a tam si zrovna balil své nože a nářadí cizí řezník, vlastně konkurent z druhé strany města. Usmál se na prodavačky a řekl: “Holky, máte to nabouraný a připravený, teď jdu bourat k sobě. Zítra jsem tu zas a budu Vám pomáhat, dokud se mistr nevrátí”. Tak přesně takhle nějak by podle mě mohla vypadat laskavost. Když se nad tím zamyslíte, dokážete si tohle představit v dnešní době, že byste šli zachránit živnost někoho druhého, ještě k tomu jasného konkurenta? Asi ne, viďte, i přesto si myslím, že ani v dnešní době, bychom z takového činu mohli mnohem více získat.

Já Vám moc děkuji za vaši dnešní pozornost u mého podcastu Myšlením na vrchol a měl bych na vás jednu malou prosbu, nebojte se být v životě trochu víc laskaví, určitě nebudete mít co ztratit. A jestli chcete znát ještě nějaké důvody, proč je zrovna laskavost něco, o co bychom se měli opravdu snažit, poslechněte si muj podcast i zítra. Chci tam o tom mluvit. Jestli o něj nechcete přijít, můžete si dát odběr Myšlením na vrchol ve vaší aplikaci. A do té doby mi můžete poslat třeba nějaký váš názor na laskavost nebo nějaký příběh, který je s laskavostí spojený. Budu se na něj těšit. Děkuji Vám a přeji vám laskavý, úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder