Upřednostněte víru před strachem a naučte se rozhodovat sami za sebe

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém dílu jsem mluvil o knize od Napoleona Hilla Jak přelstít ďábla a v dnešní epizodě bych se chtěl věnovat jedné z vlastností úspěšných lídrů, která je v knize velmi rozsáhle rozebírána a o které si také myslím, že je jednou z vlastností, bez které se žádný úspěšný lídr neobejde. Ti z vás, kteří knihu četli vědí, kolik prostoru je tam věnováno právě rozhodnosti, a věřím, že většina z vás se mnou bude souhlasit, když řeknu, že rozhodnost je typická a klíčová vlastnost každého z nás, kdo chceme mít vládu nad svou myslí, nad svým životem a nechceme v něm dávat prostor žádným negativním a nežádoucím událostem.

    Teď jsem možná někoho z vás zaskočil nebo si někdo z vás říká, co je to za blbost, že přece i rozhodnost nás může dovést k nějaké negativní události, protože není možné se v každém situaci našeho života rozhodnout správně a vždy tak, abychom vyšli jako vítězi. Rozhodně v tom s vámi musím souhlasit. Co je ale jisté a o čem jsem přesvědčený, je to, že ve chvíli, kdy neudělám žádné rozhodnutí, tak se nikam neposunuji. Ve chvíli, kdy se nedokážu rozhodnout sám za sebe a potřebuji k tomu někoho jiného, tak nikdy nemohu jít po své cestě, ale po cestě někoho jiného. Umění rozhodnosti totiž znamená mít ujasněnou svou vizi a mít jasně stanovené své hodnoty. Pokud se budu v životě rozhodovat na základě svých hodnot a v souladu se svou vizí, vím, že jdu po své cestě, a ne po cestě někoho jiného. Ano, občas se stane, že cesta vede přes nějakou bažinu, močál, nebo že je na ni vysoká zeď s ostnatým drátem a občas z té zdi i několikrát spadnu, než se mi ji podaří překonat. Je ovšem potřeba si uvědomit, že i ta zeď je důležitou součástí této cesty a že každý neúspěch spojený s překonáváním této zde má v sobě malé semínko budoucího úspěchu. A čím více semínek na své cestě posbírám a čím lépe se o tato semínka ve své mysli budu starat, tím větší, krásnější a bohatší úrodu sklidím na konci své cesty. A když teď mluvím o cestě, i když je to stále cesta úspěchu, nemohu si nevzpomenout na známé heslo „I cesta je cíl“. 

    Když se totiž budu držet tohoto hesla, tak mi dojde, že moje cesta nikdy neskončí a že úrodu tak mohu sklízet i v průběhu své cesty. Stačí se jen občas zastavit, zamyslet se, zalít nasbíraná semínka, některá přesadit, jiná opustit, sklidit dosavadní úrodu a rozhodnout se, která z těch nasbíraných semínek budou základem mé další úrody. Abych ale tato semínka nasbíral a mohl sklízet, musím se teď vrátit na úplný začátek a uvědomit si, díky jaké vlastnosti jsem ta semínka a tu úrodu získal?

Bylo  to jen díky tomu, že jsem se na začátku dokázal rozhodnout.

Ano, přesně takovou moc má tato vlastnost, kterou používají ti nejúspěšnější lídři. Takovou moc nad naším životem má umění rozhodnout se. Tak jednoduchá vlastnost to je, a stejně jako je jednoduchá, tak je i vzácná a mimořádná v dnešní době. Stále víc si totiž všímám toho, jak málo mezi nám je těch, kteří se umějí opravdu rozhodnout pro to, co chtějí. Lidé si stále nechávají nesmyslnou hromadu času pro analýzu nejrůznějších rizik, neustále váhají s výběrem i úplných prkotin v životě, které v zásadě nejsou pro život ani tak důležité. A než by měli přijmout nějaké velké a vážné rozhodnutí, tak neustále váhají nebo čekají, jestli to třeba někdo nerozhodne za ně, nebo jestli se to třeba nějak neudělá samo. Víte ale, co se stane samo? Správně. Samo se nestane vůbec nic a jediné, co se opravdu děje, je to, že lidé neustále přicházejí o hromadu příležitostí, jak se vydat po své cestě. Po své cestě, která odpovídá jejich snům, osobním vizím a jejich hodnotám. Ti lidé se totiž neumějí rozhodnout, protože nad nimi přebírá vládu náš starý dobrý známý, pan strach.

Ano, opět je tu ten, o kterém jsem už tolikrát mluvil. Opět to není ani tolik vina nás samotných. Je to vina našeho strachu, že se umíme správně rozhodnout, respektive že se bojíme se správně rozhodnout. My totiž máme strach z toho, že bychom mohli něco ztratit. A tak raději necháme rozhodnout někoho za nás, a přitom si vůbec neuvědomuje, že ztrácíme něco mnohem cennějšího v našem životě, a tím je umění myslet. Ve chvíli, kdy necháme rozhodnout někoho za nás, scházíme z naší cesty, už o ní nerozhodujeme a ztratíme to nejcennější v našem životě: svobodu a vlastní já. Protože ve chvíli, kdy přicházíme o svou svobodu, přicházíme sami o sebe, o vize, iluze, sny přání, hodnoty a víru v ně. Největší chybou nás všech, kteří se neumíme rozhodovat, tak je, že dáváme prostor našemu strachu místo toho, abychom jej nahradili vírou v sebe. A nemyslím teď víru v boha, myslím teď neutuchající víru v naši svobodu a v to, že ať v našem životě nastane jakákoli situace, budeme ochotni za ni přijmout plnou zodpovědnost a posbírat co nejvíce semínek. Nesmíme ale zapomínat, že s odpovídající mírou svobody musíme všichni přijmout i stejně velkou míru zodpovědnosti. 

A co vy? Jste dost silní na to být zodpovědní? Jste dost silní na to být svobodní? Stačí se k tomu jen rozhodnout. Jestli jste se třeba rozhodli odebírat můj podcast v některé z vašich aplikací, jsem za to neskutečně rád, věřím totiž, že čím více lidi pracují sami na sobě a na svém osobním růstu, tím více jsou svobodní. A stejně tak jsem i rád, když mi tito svobodní lidé napíšou nějaký vzkaz, ať už sem na web, nebo do mého mailu. Děkuji vám za ně a přeji vám už dnes rozhodně svobodný, úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder