Všichni dnes máme jeden velký problém. Víte jaký?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Zažíváme teď velmi zvláštní časy. Pokud by nám někdo před dvěma měsíci řekl, že dnes bude většina z nás zavřená s dětmi doma, že budeme čelit válce proti neviditelnému nepříteli, a především že budeme čelit nástupu nevyhnutelné ekonomické krize, která je s každou válkou spojena, tak bychom ho asi s velkou pravděpodobností označili minimálně za blázna nebo pomatence. Nebyli jsme ochotni si ani trochu připustit, že by tato situace mohla nastat. No a skoro jsme ani nestihli mrknout, a ta situace je tady. Všechny roční plány, firemní nebo společenské cíle a všechna rozhodnutí s nimi spojená najednou ztratila svou hodnotu. A při tom jsme nad těmi plány strávili tolik času. Dohodnuté a naplánované věci najednou neplatí a nikdo z nás není schopen reálně plánovat, nevíme, co bude za týden, natož abychom mohli říct, co bude za měsíc.

Zatímco ještě nedávno museli podnikatelé a další úspěšní lidé řešit rozhodnutí typu, kam investovat své prostředky nebo jak odměnit své věrné zaměstnance, tak dnes často řeší mnohem víc existenční problémy a snaží se realizovat co nejmenší ztráty. Zároveň si ovšem uvědomují, že ztráty jsou v tomto případě nevyhnutelné. Plánování nových obchodních aktivit je tak velmi složité, ale rozhodně ne nemožné. Snažím se proto i v tomto těžkém období navazovat a udržovat kontakt s našimi partnery. Zjišťuji postupně, jak zvládají toto náročné období, a zda třeba není nějaká příležitost nebo možnost, jak bych jim mohl pomoci. Jak jsem tak byl během posledních několika týdnů v kontaktu s několika našimi partnery, všiml jsem si jednoho, řekněme jevu, který téměř u všech opakoval a který si tak trochu alespoň pro mě stal pravidlem.

 Jde především o pohled konkrétních lidí na celou situaci ohledně koronaviru a nastávající ekonomické krize. Jedná se o to, že ve chvíli, kdy jsem mluvil s nějakým zaměstnancem některého z podnikatelů nebo s podřízeným některého z manažerů, tak jsem si velmi často všiml toho, že tito lidé žijí v obavách. Ti lidé často mluvili o těžké situaci, mluvili o tom, že vůbec nevědí, co se bude dít, jak mají plánovat, a že netuší, co bude za týden. Z rozhovoru s těmito lidmi jsem velmi často cítil, že z nich mluví obavy a strach z budoucnosti.

A je to opět přirozené, ti lidé mají obavy z toho, co bude, mají strach o své zaměstnání nebo strach o své společenské postavení. Jednoduše v nich převládá strach ze ztráty. Na druhé straně, když jsem mluvil přímo s některým z úspěšných manažerů nebo úspěšných podnikatelů, byl to naprosto rozdílný rozhovor a jiný pohled. I po samotném skončení rozhovoru jsem sám měl lepší pocit, prožíval lepší emoce a cítil mnohem lepší energii. Hlavní rozdíl byl totiž v tom, že z těch podnikatelů nebyl cítit strach, nebyly z nich cítit obavy ze ztráty. Většinou jsou nejen mentálně na nějaké ztráty připraveni a uvědomují si, že jsou nevyhnutelné. Tím největším rozdílem bylo, že z těch podnikatelů byla cítit víra v budoucnost a přesvědčení, že nastávající krizi zvládnou. Většina z nich byla dokonce schopna mluvit i o pozitivech, která aktuální situace přináší. 

 Zdá se, že historie se opravdu opakuje a ve spojitosti s rozhovory s těmito úspěšnými lidmi jsem si vzpomněl na období velké hospodářské krize na konci dvacátých let minulého století. O tomto období jste možná mohli číst v několika knihách, Napoleon Hill o ní rozsáhle píše i v knize Jak přelstít ďábla, kterou jsem v posledních epizodách tolik zmiňoval. Tehdejší ekonomické krizi předcházela velká pandemie španělské chřipky, i když je tedy pravda, že krize přišla trochu později než ta aktuální, hrozící po současné pandemii. Možná to jen ale vypovídá o tom, že zkrátka žijeme v mnohem rychlejší době. Ostatně, vzpomněl jsem si na toto období, kdy byl na vedoucí pozici do Bílého domu, tedy na pozici prezidenta spojených států, zvolen Franklin D. Roosevelt. Ten nastoupil do úřadu velmi rázně. Měl v hlavě pouze jeden záměr a ten byl zcela jasný. I tehdy společnost stála proti společnému nepříteli a všichni měli společný cíl – opět se postavit na nohy a nastartovat ekonomiku. Je to stejný cíl, který čeká i nás všechny, hned jakmile vyhrajeme válku s infekcí. Tehdy, když se zeptali Roosevelta, jaký je aktuální největší problém, tak Roosevelt odpověděl: „Není to otázka velkých nebo malých problémů; máme jen jediný problém, a tím je zastavit strach a nahradit ho vírou.“ 

 Když jsem si teď znova četl tato slova ve zmiňované knize a přemýšlel nad rozhovory s těmi, se kterými jsem mluvil, došlo mi právě, jak hodně mají společného. A nejen ti lidé na druhé straně telefonu nebo on-line kamery, ale jak hodně má společného naše společnost dnes a naše společnost před sto lety. Opět všichni čelíme společnému nepříteli a opět máme všichni jeden a ten samý problém – nahradit strach vírou.

 Proto bych vám všem, kteří dnes máte obavy z toho, jak celá situace dopadne chtěl říct: Vykašlete se na strach a věřte, že to všichni společně zvládneme. 

Abychom to ale zvládli a vyšli jako vítězové s co nejmenšími ztrátami, je důležité nejen v to opravdu věřit, ale především v duchu této naší víry i dělat maximum. Znamená to být ohleduplný k ostatním, dodržovat i doporučená nařízení odborníků a dělat vše potřebné pro fyzické i mentální zdraví každého z nás. Nebojte se tak být v tomhle tak trochu sobečtí a nebojte se dnes myslet trochu víc na svoje zdraví, pomáháte tím totiž i všem ostatním.

 Neplýtvejme tak energii komentáři nad tím, co vše mohlo být uděláno lépe, vykašleme se na soudy druhých lidí, kteří svou roli evidentně nezvládli. Nejsme v jejich kůži. Raději investujme naši energii do víry v lepší budoucnost. Možná že toho hodně ztratíme, pokud ovšem neztratíme život nebo někoho blízkého, tak to není až tak důležité. Možná jen budeme jezdit horším vozem, možná nebudeme létat na tak hezké dovolené nebo se budeme muset nějak uskromnit. Pořád si ale myslím, že tohle jsou pořád snesitelné ztráty, a proto nemá smysl z nich mít obavy.

Pamatujte, že v každé negativní situaci je nějaké semínko budoucího úspěchu, stačí ho jen chtít vidět.

  Vidíte už teď nějaké semínko? Našli jste už teď v tomto těžkém období prostor pro váš růst a rozvoj něčeho nového? Zkuste se o to se mnou podělit, ať už zde v komentářích nebo zprávou do mého e-mailu. Stejně tak můžete podpořit mou práci sdílením tohoto podcastu nebo jeho pravidelným odběrem ve vaší aplikaci. 

© Lukáš Eder