Vybudujte si emoční kapitál

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jestli jste slyšeli můj včerejší podcast, ve kterém jsem mluvil o laskavosti, tak vás možná dnes zajímá, co jiného mi může ještě laskavost přinést do mého života, než jen ten dobrý pocit, o kterém jsem tam mluvil. Možná že si stále někteří z vás říkají: Běž už k čertu s nějakou laskavostí, co je mi po kom. Jedu sám za sebe. Mě nikdo nic zadarmo taky nedá, taky pro mě nikdo nedělá něco jen tak z laskavosti, tak co mi to tady meleš, že bych měl dělat něco jenom pro dobrý pocit? Podnikání, business a kariéra nejsou o laskavostech, ale především o budování kapitálu.  

Máte někdo na to takový názor? Oukej, jasně, proč ne, do určité míry máte pravdu. Ale i tak, zkuste tuhle teorii na chvíli opustit a řekněte si znovu to slovo LASKAVOST.  Od jakého slova je odvozené, z jakého slova vyplývá? Vidíte tam to slovo láska? A copak nic nezískáte, když někomu dáváte svou lásku? Copak nic hodnotného nezískáte? Láskou určitě nezískáte finanční kapitál. Ale peníze přeci nejsou jediná hodnota v životě. A teď bych byl nerad, aby to vypadalo, že na penězích nezáleží, jsou samozřejmě velmi důležité pro náš život tak, jak jsme si jej v naší společnosti nastavili. Láskou ale získáváte možná něco mnohem hodnotnějšího, získáváte totiž emoční kapitál. 

 Na tohle téma se mi líbí úvaha od asi nejposlouchanějšího podcastera na světě Garyho Vaynerchucka. Předpokládám, že tohle jméno neslyšíte poprvé, a nemyslím si, že zrovna tohle je typ člověka, který by na první pohled dělal něco jen tak nebo dával někomu něco, aniž by nevěděl, že by z toho něco získal v budoucnu. I Gary sám říká, že se nikdy nebojí dávat, projevovat soucit nad průměrnými lidmi a pomáhat jen tak. Proto například rád chodí na rozhovory do malých podcastů i když jsou to vlastně jeho konkurenti. A tím, že jim od přijde do jejich podcastu, tak jim vyskočí křivka poslechovosti asi o stovky procentních bodů. Nicméně si uvědomuje, že čím víc dává jen tak, čím více je laskavý, tím více roste jeho reputace a tím více emočního kapitálu vybuduje.

Teď si možná někdo z vás pořád říká: A k čemu mi to jako bude, k čemu nám jen ten emoční kapitál? 

Je to v zásadě jednoduché. Když pro někoho vykonáte nějaký dobrý skutek, uděláte mu tím radost, potěšíte ho, aniž by to sám očekával, a vyvoláváte v něm silně pozitivní emoce. Jsou to tak silné emoce, že se zapíšou hluboko do jeho podvědomí. Vždycky, když vás ten člověk potká, tak první pocit, který mu jeho podvědomí nabídne, jsou právě ty pozitivní emoce. Ten člověk se prostě bude cítit dobře, bude z vás mít dobrý pocit. No a vy taky přece nikdy nevíte, kým kdo bude za pět let. Třeba i on vám bude moci jednou oplatit Vaši laskavost, až to nebudete čekat. Teď ale nechci, abyste si mysleli, že byste měli být laskaví, aby vám byl někdo zavázán, o tom to není. 

 Představte si ale situaci, že jste třeba podnikatel, obchodujete třeba s kosmetikou, nebo ve financích. To je jedno. Uděláte pro někoho nějakou laskavost jen tak. Dáte mu tím spoustu svého času a vložíte do toho odpovídající množství lásky. Dáváte tomu člověku obrovskou hodnotu. Ta hodnota se nikde neztratí, i když není třeba teď hned vidět. Ale jednou třeba bude někdo v okolí toho, pro koho jste vykonali ten laskavý čin, mluvit o tom, že potřebuje zrovna to, s čím vy obchodujete. Na koho si myslíte, že si jako první vzpomene ten, vůči komu  jste byli laskaví? Koho mu připomene jeho podvědomí? Často pak ten člověk ani neví, jestli jste dobrý obchodník, možná ani nezná váš produkt a neví, jak děláte svou práci, ale prostě vás má zapsaného přes pozitivní emoce, a tak vás doporučí, předá kontakt nebo podobně. Najednou prostě dělá vlastně laskavost on pro vás. Nepožádali jste o to, ale on vám vede klienta a nic za to nechce.

 To je podle mě emoční kapitál. Podnikatelé a obchodníci neustále vymýšlejí, jak co nejlépe dělat svůj marketing, jak co nejlépe budovat svou osobní značku, ten svůj osobní brand. Natáčejí videa, tráví stovky hodin měsíčně na sociálních sítích, cpou do toho spousty svého finančního kapitálu, ale často zapomínají právě na ten emoční kapitál. Vlastně na tu karmu. Jak se říká, karma je zdarma.

 Víte, občas mi přijde, že spousta lidí je toho názoru, že když jsem podnikatel nebo businessman, tak laskavý přístup není na místě. Je potřeba mít ostré lokty, být naprosto nekompromisní a rázný ve svém vystupování. To samozřejmě platí, v dnešním světě je to prostě potřeba. Ale to neznamená, že musíme být u toho všeho i bezohlední. Mimořádně úspěšní lidé si moc dobře uvědomují, jak je důležité projevovat laskavost a budovat emoční kapitál u lidí ve svém okolí. 

Když vybudujete společnost na bezohledném přístupu, jací si myslíte, že tam budou pracovat lidé? Slyšeli jste někdy přísloví „Ryba smrdí od hlavy„? Mimo jiné je to taky název konference, na které spolupracujeme.  Prostě i bezohlední lidé vybudovali velké společnosti a vydělali spoustu peněz, ale pro tyto lidi nikdo nic neudělá jen tak. A jak se říká, jednou jsi dole a jednou nahoře, a kdo si na vás vzpomene, až nebudete mít nic a nebude mít co dát, když jste stavěli svůj život jen na základě finančního kapitálu? Když budete laskaví k lidem ve vaší společnosti, k vašim zaměstnancům nebo svým podřízeným, jsem si jistý tím, že nikdy nemůžete nic ztratit, ale jen získat. Ti lidé se nebudou chovat bezohledně ke svým kolegům, k vaší společnosti, majetku v ní a taky k projektům, na kterých pracují. Naopak – budete-li laskaví, budou i oni mít touhu posouvat společnost dál, budou pomáhat budovat tu vaší osobní vizi. Dneska už mají v některých firmách na to i zaměstnance, mají tam svého happiness managera, který se stará právě o ty dobré pocity ve svých týmech.

Pravdou prostě je, že zlo plodí ještě větší zlo a dobro ještě větší dobro. A že laskavost nikdy nezůstane bez odměny, vždycky vás někdo pozoruje. Nedávno jsem šel s kamarádem do metra. Byly rozbité eskalátory, my jdeme dolů a já vidím, jak proti nám táhne nahoru po schodech malá Číňanka obrovskej kufr. Nebyl tam nikdo, kdo by jí pomohl. Když jsme sešli dolů, naprosto automaticky jsem se otočil, šel za ní, beze slova vzal ten kufr a vynesl jí ho až nahoru. Bylo to Muzeum na Áčku, tam jsou docela dlouhé schody, tak jsem se i orosil. Ten kamarád na mě dole čekal, když jsem sešel s úsměvem dolů, s opovržením mi říká: „Proč to jako děláš, co z toho máš?“ A já: „Nic, dobrej pocit. Stejně bychom tady stáli a čekali na další metro, tak jsem se alespoň protáhl, kdyby s tím kufr spadla dolů, tak jí to zláme vaz.“ Vidíte, prostě každý den jde udělat nějakou laskavost a stačí si jen všímat těch příležitostí. 

Tak já doufám, že i ti největší skeptici uznají, že být laskavý nám přece jenom v životě něco dává a že můžeme dělat něco jen pro dobrý pocit. Já třeba beru jako laskavost každou zprávu a komentář od vás, mých posluchačů. Vím, že vás k tomu vyzývám na konci každého dílu, ale i tak když se rozhodnete mi napsat, tak mi to udělá radost, takže je to vlastně laskavost. Díky moc za ni, díky za odběr mého podcastu nebo jeho sdílení a užijte dnešní den laskavě. Určitě bude krásný a úspěšný.

© Lukáš Eder