Získejte vládu nad svými pocity a dosahujte pozitivního stresu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Začal jsem mluvit o stresu a požádal jsem vás, abyste si toto slovo vymazali ze svého slovníku a nahradili jej slovem mentální odolnost. Mluvil jsem také o vnitřním dialogu a o tom, jak se můžeme právě díky jeho pomoci stát mentálně odolnějšími. Tohle všechno jsou ale samozřejmě věci, které si musíme uvědomovat, na které musíme aktivně myslet. Je to otázka našeho tzv. kognitivního myšlení, a to je samo o sobě často velmi náročné, i když jsme v klidu, natož když se dostaneme do nějaké stresové situace. Pokud se totiž dostaneme do nějaké stresové situace, přebírají nad námi vládu v první fázi naše emoce, a až potom začínáme uvažovat racionálně nad tím, jak bychom se měli zachovat. Proto by vlastně cesta k mentální odolnosti měla vést v první řadě přes ovládnutí našich emocí. A tím se opět dostávám k jednomu z minulých témat Myšlením na vrchol a knize Emoční inteligence

 Právě samotná výše našeho EQ je důležitá pro optimální zvládání stresových situací. Podstatou emoční inteligence je vlastně empatie a schopnost naučit se rozpoznávat své emoce, reagovat na ně a případně je nějakým způsobem regulovat. Právě skrze regulaci našich emocí se můžeme naučit dobré mentální odolnosti. 

 Tohle se opět řekne samo o sobě velmi hezky, ale mnohem složitější je umět s tím pracovat. Myslím si, že nejprve bychom se měli smířit s tím, že to nepůjde zvládnout lusknutím prstů. Ovládání našich emocí, jejich rozpoznávání a regulace je dlouhodobá záležitost. Je to vlastně proces, který nikdy nekončí a na kterém můžeme neustále pracovat. Což je vlastně skvělá zpráva, protože nám to bude v zásadě nadále pomáhat udržovat naše růstové myšlení v neustálém procesu. Emoce a pocity totiž prožíváme neustále, i když si jich třeba někdy nejsme vědomi, pořád tu jsou a pořád s nimi můžeme pracovat. Například když zažíváte nějaké hezké chvíle s rodinou nebo přáteli, zkuste si v ten moment ten pocit, který zažíváte, uvědomit, tak trochu jej vědomě procítit. Budete tím posilovat ukládání těchto emocí do vašeho podvědomí, budete tím posilovat vděčnost za tyto chvíle a kdykoli v budoucnu si je budete moci připomenout. Čím víc si budete všímat pozitivních pocitů, které prožíváte, a čím více si je budete uvědomovat, tak tím víc se budete stávat i mentálně odolnějšími. Naučíte se díky tomu další důležité dovednosti úspěšných lidí, a tou je všímavost, o které bych se chtěl ale bavit příště. Dnes bych se chtěl vrátit k mentální odolností a zvládání stresu.

    Myslím si že je fajn si taky uvědomit, že stres sám o sobě může být do určité míry pozitivní. Teď si možná někdo z vás mysli, že budu mluvit o tom, jak diamanty vznikají pod tlakem a jak je nejlepší nechat některé věcí na poslední chvíli a dokončit je pod stresem těsně před deadlinem, protože pak už je prostě nutné je odevzdat. Upřímně si myslím, že tohle je strašná blbost a nemá to s pozitivním vnímáním stresu nic společného. Měl jsem spíš na mysli ten druh stresu, díky kterému nepropadáme do negativních pocitů, ale díky kterému vidíme neustálé příležitosti nebo nějaké životní výzvy. Je to v zásadě takový pozitivní stres, který už také í vědci pojmenovali a nazvali jej tzv. eustresem. 

Stres sám o sobě je přirozenou a neutrální reakcí našeho těla na nějaké emočně vypjaté situace. Ovšem mnoho z jeho účinků je z krátkodobého hlediska pro naše tělo prospěšných. Jen je prostě důležité, aby se ten pozitivní eustres nepřeklopil v ten traumatický a zničující stres.

    Jednoduše řečeno stres z našeho života nedokážeme odstranit a ani nemá smysl se o to pokoušet. Takový ten přirozený každodenní stres pro nás může být pozitivní. Při stresu totiž v našem těle vznikají hormony jako adrenalin, oxytocin a kortizol. Přehnané množství těchto hormonů nám samozřejmě škodí, zvyšuje nám tlak atd., ale například mírné a krátkodobé zvýšení kortizolu zlepšuje naší paměť a pomáhá nám být ve více bdělém a aktivním stavu. Stres jako takový nám sám o sobě neubližuje, ubližuje nám to, jak my jej vnímáme a prožíváme. Eustres je hlavně o naší soběstačnosti, o našem myšlení, kontrole našich emocí, ale i vnější podpoře. Záleží opravdu jen na nás, zda budeme události vnímat jako eustres nebo jako něco, co nám způsobuje úzkost. Jsme opět u toho, že se snažíme nahradit strach vírou. Místo strachu ze špatného výsledku věříme v to, že situaci zvládneme.

Zkuste tak přijmout stres jako přirozenou součást svého života a brát jej více jako výzvu k akci, objevení nějaké příležitosti nebo k řešení nějakého problému. Uvidíte sami, že to povede k vaší lepší mentální odolnosti. No a jestli s tím už někdo z vás má zkušenosti nebo se mu to podařilo, budu moc rád za vaše příběhy, komentáře, nebo dotazy, které mi posíláte sem na web nebo do mého e-mailu. 

© Lukáš Eder