Důvěra závisí na chování a to je odrazem našich hodnot

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jaká profese ve vás vyvolává největší důvěru? Na první pohled možná jednoduchá otázka, ale když se nad ní člověk zamyslí zcela vážně, tak mu možná dojde, že zase až tak jednoduchá není. Tahle otázka ale nenapadla mě, poslala mi ji jedna z posluchaček, se kterou se díky účasti na akcích Helas agentury Heleny Kohoutové znám i osobně. Oksana je totiž jednou z členek těchto podnikatelských klubů, takže se se potkáváme během roku docela často. Sama je podnikatelkou, má svou vlastní úklidovou firmu a také o ní vím, že je jednou ze studentek Univerzity aplikovaného managementu. Z mého pohledu je to tedy rozhodně dáma, která neustále pracuje na svém osobním rozvoji a přemýšlí nad tím, jak zlepšit sama sebe, ale i své podnikání. 

    Protože Oksanu znám, chtěl jsem odpovědět zcela upřímně a naprosto bez předsudků, když jsem se ale nad její otázkou zamyslel, došlo mi, že důvěryhodnost člověka přece nelze soudit podle toho, jakou si zvolil profesi. Možná že někdo by mohl odpovědět, že za nejdůvěryhodnější povolání lze považovat lékaře, učitele, možná právníky, psychology, kouče nebo třeba soudce. Čím víc se ale nad touhle otázkou zamýšlím, tím víc se utvrzuji v názoru, že důvěryhodnost nelze posuzovat dle výběru povolání. Už jsem několikrát zmiňoval, že důvěra je pro mě veličina, je to pro mě hodnota, kterou můžeme buď ztratit, nebo získat. 

    Už dávno jsem se odnaučil soudit lidi podle prvních dojmů, vlastně se snažíme co nejvíce nesoudit vůbec, protože mi to vlastně vůbec nepřísluší kohokoli soudit. Více než jakémukoli soudu dávám raději prostor víře. Raději věřím v to, že lidé, se kterými se setkávám, mají čisté úmysly a že mi jednoduše nepřísluší někoho soudit. Ostatně, jak byste také chtěli soudit důvěryhodnost jedince na základě toho, jaké si vybral povolání? Navíc i soudce potřebuje dostatek času, aby mohl někoho posoudit a rozhodnout o jeho vině, či nevině.

To, zda mohu nebo nemohu někomu důvěřovat, je především otázka jeho chování a to chování je odrazem jeho hodnot. A stejně jako soud, tak i důvěra je něco, co potřebuje svůj čas. Samozřejmě že i ve víře v to, že se setkáváme jen s dobrými lidmi s čistými úmysly, bychom měli být maximálně obezřetní. Jednoduše nemůže donekonečna dávat důvěru někomu, kdo si ji nezaslouží. To, zda si daná osoba zaslouží naši důvěru, zjistíme pouze podle jejího chování, a k tomu potřebujeme být i dostatečně všímaví. Obecně si myslím, že všímavost je něco, bez čeho se obezřetnost neobejde. Současně také pevně věřím v zákon přitažlivosti, a tak si říkám, že jestli budu ke každé nové osobě, kterou v životě potkám, přistupovat podezřívavě a tak, že je to nějaký podvodníček nebo šmejd, který nemá čisté úmysly, tak se z té osoby šmejd opravdu vyklube. Protože to já sám jsem si do života takové lidi přivedl, protože už předem počítám s tím, že lidé takoví jsou.

    Abych se ale vrátil k té důvěře. Často slýchávám různé názory o tom, jak si získat důvěru druhých. Nebo si můžete také na internetu přečíst různá pravidla, která povedou k tomu, abychom si získali něčí důvěru.  A já si říkám: Proč bych měl jako číst článek o tom, jak získat něčí důvěru? Jestli někdo hledá článek nebo návod k tomu, jak se má chovat, aby získal něčí důvěru, tak první co mě napadá, je – má ten člověk opravdu čisté úmysly? Protože pokud by je měl, tak proč by si jinak četl návod na to, jak si získat něčí důvěru?

Můj názor na to je jednoduchý. Abychom si získali něčí důvěru, musíme se podle toho chovat. Důvěra si vyžaduje čestné chování, držení svého slova, ale také schopnost omluvit se nebo přiznat chybu. Ovšem to, abychom těchto činností byli schopni, potřebujeme mít nejprve nastaveny správně naše hodnoty. Mluvím o hodnotách snad v každém druhém podcastu a asi o nich budu mluvit ještě často. Od našich hodnot se totiž odvíjí celý náš život a měly by být tak pro náš život jednou z nejdůležitějších věcí.

Proto když se mě někdo zeptá: „Jak si získat důvěru druhé osoby?“, tak první, co mě napadá je, že ta otázka je už sama o sobě špatně položena. Otázka by totiž neměl znít: “Jak si získat něčí důvěru, ale především jak neztratit něčí důvěru?”. To je totiž mnohem důležitější a občas mám pocit, že spousta lidí na tuto otázku zapomíná. A tak se nějaký čas chovají tak, aby si získali něčí důvěru. Možná, že se kvůli tomu museli přetvařovat, možná, že museli lhát, aby si tu důvěru získali. To opravdu nevím. Každopádně když už tu důvěru získají, tak si myslí, že mají vyhráno, a nakládají s ní mnohdy jako s bezcenným zbožím. Pak jsou zase překvapeni: „Jak to, že už mi ten člověk nedůvěřuje, když jsem věnoval tolik energie tomu, abych si získal jeho důvěru?“ A tady bych se chtěl zeptat: „O. k., a kolik energie jsi potom věnoval tomu, aby sis tu důvěru udržel?“ Ovšem místo téhle otázky jdou ti lidé zase na internet a zadají třeba do vyhledávače: Jak získat zpět ztracenou důvěru. 

Důvěra sama o sobě je něco velmi cenného, něco, čeho bychom si měli všichni maximálně vážit, je to něco, co má obrovskou sílu, ale zároveň i něco, co je neuvěřitelně křehké. Představte si důvěru jako kost. Jedna kost je schopna nést celé Vaše tělo, když tuto kost ale jednoho dne zlomíte, jdete k zemi. Trvá pak nějakou dobu, než každá kost sroste. I tu největší zlomeninu lze nakonec zahojit, ale v tom místě, kde byla kost přetržena, tak v tom místě už bude vždy oslabena a nikdy nebude držet tak pevně jako předtím.

Proto si myslím, že jediný návod na získání a následné udržení důvěry je čestné chování každého z nás. A to je přece velmi jednoduché: stačí držet slovo, nemyslet jen na sebe a být upřímný za jakékoli situaci. Zkuste na to nezapomínat a važte si důvěry, kterou získáte, ale i té, kterou někomu dáváte. Důvěra je obrovská hodnota a není zadarmo. 

© Lukáš Eder