Jak ovládat své ego a držet sobectví na uzdě

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V předchozím díle jsem mluvil o pýše jako o jedu pro naši duší a potravě našeho ega. Jak ale pracovat s naší hrdostí, pýchou a kdy rozpoznat, zda se už z nás kvůli její práci stávají sobečtí egoisté? Jak udržet to toxické ego a sobectví na uzdě?

Obecně vnímám, že největším problém rostoucího ega je, že si to mnohdy nejsme schopni uvědomit. Tím, jak jsme často zaměření na konkrétní cíl, ženeme se za naší osobní vizí, jsme neustále ve flow, daří se nám, máme skvělý pocit z odvedené práce a dostavují se i zasloužené výsledky, tak současně neustále stoupá naše sebevědomí a získáváme větší a větší sebedůvěru. 

 Když jsme začínali, tak tyto dvě veličiny byly možná úplně maličké, na to už jsme ale dávno zapomněli a dnes už se soustředíme jen na nás a jsme přesvědčení, že dokážeme i zdánlivě nemožné. Myslím si, že s tímhle bojovat je náročné pro každého z nás, těžko totiž rozeznáváme, kdy je stává pýcha jedem a kdy ne. Proto je to tak náročné s tím pracovat a proto tak často mluvím o tom, že bychom měli v první fází vždy myslet na naše hodnoty. Proto bychom měli pravidelně aktualizovat náš hodnotový žebříček a přemýšlet nad tím, zda je každé naše rozhodnutí v souladu právě s našimi hodnotami.

Není to al samozřejmě jen o těch hodnotách a jsou ještě další zásady, kterých bychom se měli držet v našem životě a které nám budou pomáhat ovládat to naše ego. Jednou z takových zásad je například objevovat stále nové výzvy, zajímat se o nová témata a zjišťovat co a jak funguje. Učit se vlastně novým věcem, získávat nové dovednosti. Hodně to souvisí s tématy a o kterých jsem mluvil s posledních epizodách. K tomu, abychom se téhle zásady drželi, nám bude pomáhat naše všímavost a zvídavost. Pokud se budeme snažit být stále zvídaví, budeme mít touhu učit se nové věci, zkoušet nové disciplíny. Pravidelně vlastně díky tomu budeme zjišťovat, že je něco co nevíme, že jsme v něčem úplní začátečníci a jsme rádi, pokud nám někdo pomůže, poradí a řekne svůj názor. Je to vlastně taky dost zábava a udržuje to náš mozek v takovém kreativním módu a sebevědomé pokoře.

 Další věc, která nám bude pomáhat pracovat s naším egem, o které si myslím, že je velmi důležitá, je přestat se zaměřovat na konkrétní cíle. Vím, že se zase opakuju, ale opakování je matka moudrosti a myslím si, že tohle je fakt důležité. Ve chvíli, kdy se zaměřujeme více na naše cíle než naši činnost, naše úsilí, tak se pak snadno necháváme opíjet dosahováním těchto cílů. Postupně jak ty konkrétní materiální cíle získáváme, tak začínáme toužit mít stále víc a víc. Marian Jelínek tomu říká cílové feťáctví. Je to stav, kdy se už ženeme jen za těmi cíli a zapomínáme na to, kým jsem se chtěli na začátku cesty stát. Bohužel z každé drogy jednou vystřízlivíme a jak se říká, s jídlem roste chuť. A proto chceme znovu a chceme víc a víc, až zapomeneme, kým jsme se na začátku cesty chtěli stát. Tohle si myslím, že je opravdu důležité a jakékoli zaměřování jen na konkrétní cíle  je jen perfektní živnou půdou pro růst našeho ega.

Co pak vnímám jako velmi důležité a co nám také pomáhá zkrotit to naše ego, je upřednostňovat účel před vášní. Hodně to souvisí s předchozím bodem a myslím to vlastně tak, že bychom neměli v žádném případě zapomínat na to, proč něco děláme. S každou činnosti kterou děláme, na každém projektu, na kterém pracujeme nebo do kterého vstupujeme bychom měli znát to naše proč. Měli bychom znát účel té naší činnosti. Do začátku do toho můžeme vstupovat s vášní, ale každá vášeň jednou vyprchá a znát podstatu a důvod té naší práce nám bude pomáhat udržovat se zdravě motivovaní a dostatečně důslední v plnění našich úkolů. Budeme díky tomu vědět, že to, že jsme něco získali nebo něčeho dosáhli z nás nedělá lepšího člověka. Tím se stáváme jen pokud víme, kým se opravdu stát chceme.

Ego má taky moc rádo to naše pohodlí, moc se mu nelíbí, když musí pravidelně vystupovat z té naší zóny komfortu. Není mu totiž příjemné zjišťovat, že je něco, co se musí naučit, nebo že něco nejde tak, jak si to naplánovalo, tak jak to říkalo našim podřízeným a lidem v týmu. Proto jestli o něčem mluvíte, že bude dělat nebo že máte nějaké plány, měli byste se co nejdříve pustit do jejich realizací a nezůstat jen u planých řečí. Já občas říkám: hubou už jsem slyšel tolik práce, ale jen zlomek z toho se opravdu stal skutečností. Proto nezůstávejte jen u planých řečí, držte slovo, jestli říkáte že něco uděláte, tak to udělejte. Bude to napomáhat udržovat vaše ego na uzdě, protože vás to bude nutit vycházet ze zóny komfortu. 

Další věc, která dělá našemu egu moc dobře, je slyšet veliké příběhy o našem úspěchu. Začínáme pociťovat hrdost, když slyšíme o tom, jak jsme z ničeho vybudovali něco. Všichni máme rádi ty příběhy úspěchu, příběhy lidí, kteří vstali z mizerného prostředí a z mizerných podmínek vybudovali něco velkolepého. Má to rádo samozřejmě i naše ego, dělá mu to dobře. Proto bychom se neměli zaměřovat tolik na naše životní příběhy, minulé úspěchy, ale především na náš současný stav. Být stále tady a teď nevyprávět lidem, co všechno jsme vybudovali. Dosahováním úspěchů a vyprávěním velkých příběhů jen získáváme pocit neporazitelnosti a určitou touhu přidat další kapitolu do toho našeho životního příběhu. Vykašlete se proto na příběhy a zamřeujte se na současný stav.

V neposlední řadě bychom pak neměli zapomínat na jeden z nejefektivnější nástrojů úspěšných lidí, který jim pomáhá k produktivitě a úspěchu. Tím nástrojem je umění říkat ne. NE totiž nemusíme říkat jen lidem v našem okolí, měli bychom se naučit říkat hlavně sami sobě. I to nám pomůže ovládnout naše ego a udržovat si tu sebevědomou pokoru, které si já osobně tolik vážím na všech mimořádně úspěšných lidech. 

To bylo tedy jen pár zásadních tipů jak zvládat své ego a pracovat se svou hrdostí. Určitě bychom jich společně vymysleli víc a já budu moc rád, pokud mi napíšete nějaký tip i vy.

© Lukáš Eder