Kdo chce víc, nemá nic

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Stalo se vám někdy, že jste přišli do restaurace, otevřeli jídelní lístek, který měl obrovskou nabídku různých jídel, a vy jste si v tu chvíli nedokázali vybrat? Neuměli jste udělat správné rozhodnutí? Vlastně jste už ani nevěděli, na co byste měli chuť, nejraději byste si dali všechno? Tolik jste se do té restaurace těšili, na něco dobrého, a teď najednou máte obavu z toho, abyste se nevybrali špatně a dali si něco, co vám nebude chutnat. Nemusíme ale skončit jen u restaurace. Co třeba koupě nového vozu, nového telefonu, televize, počítače. Pro co se má člověk rozhodnout, aby opravdu udělal to správné rozhodnutí?

Spousta podnikatelů se dnes snaží maximalizovat svou nabídku, aby zasáhli co možná největší trh, aby dokázali splnit veškeré očekávání svých potencionálních zákazníků a klientů. Tolik energie a času věnují tomu aby jejich nabídka bylo co možná nejširší, a díky tomu máme v dnešním moderním světě obrovský výběr snad ve všem. Nakonec ale toho snažení většiny podnikatelů ztroskotá na tom, že si neumíme vybrat, že se prostě nedokážeme rozhodnout sami za sebe a říct, co bychom doopravdy chtěli. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč tomu tak je? Proč  nedokážeme sami rozhodnout mnohdy i o naprosto banálních záležitostech v našem životě a potřebujeme k tomu nějakého rádce? Potřebujeme si pročítat nejrůznější recenze a rady samozvaných odborníků, kteří nám mají nakonec říct, jaké rozhodnutí je pro nás  to jediné a správné.

Díky dnešní možnostem naprosto svobodné volby opravdu téměř ve všem se maximalizuje naše autonomie, máme díky tomu možnosti absolutně vyjádřit náš vkus, naše preference, prostě všechno. U všeho ale platí, že vše má své pro a proti. Četl jsem si kdysi o jedné psychologické  studii, která toto sledovala. Výsledkem té studie bylo, že lidé, kteří měli omezenou možnost volby, byli ve výsledku mnohem spokojenější než ti, kteří měli prakticky neomezenou možnosti volby.  A já už jsem si tehdy říkal, proč tomu tak je.

Krásným příkladem může být naše společnost, ve které žijeme, a abych byl úplně konkrétní tak udám příklad zařizování domácnosti a vybavení domu. Zařizovali jste někdy s partnerem třeba novou koupelnu, vybírali nové dlaždičky? Jdete do nějakého obchodu, třeba do Sika, mají tam  obrovský výběr, k tomu různé realizace, abyste si to uměli představit. Vy tam přijdete, jdete tam s nějakou představou, pak vidíte všechny možnosti, které existují, až z toho dostanete vlastně strach a neumíte se rozhodnout pro žádnou z nich. Přemýšlíte totiž nad tím, jak udělat co možná nejlepší rozhodnutí, jakou barvu zvolit, ale také uvažujete: Co když se mi to přestane líbit? Co když to vyjde z módy? … a co když tohleto a co když támhleto. 

Ten samotný proces výběru a rozhodnutí, co si tedy zvolit, vás ve výsledku natolik otráví, že z té nové koupelny skoro ani nemáte radost. Zatímco dříve, za totality, jaký měli lidé výběr? Byl naprosto omezený a lidé byli šťastní z toho, když se jim podařilo objevit nějakou podpultovku, kterou se od někoho odlišili, a vlastně ani neřešili tolik to, jak moc se jim to líbí, nebo ne.

Teď bych ale nerad, aby to vyznělo tak, že bychom měli mít ve všem omezený výběr, abychom se dokázali doopravdy rozhodnout a prožívat z toho našeho rozhodnutí ten dobrý a naplněný pocit. Obrovský výběr je samozřejmě v pořádku, a svobodná volba a vyjádření své osobnosti jsou hodnoty, kterých bychom si neměli přestat vážit. Ten problém jej totiž opět a jen u nás a v našem nastavení. 

Slyšeli jste někdy anglickou zkratku FOBO – neboli Fear of Better Options, česky strach z lepších možností? Je to výzkum, podle kterého se pojmenoval jev nazývaný také maximalizace a ten v zásadě prokazuje, že to neustále hledání všech nejrůznějších a nejlepších možností v nás jen vyvolává pocity strachu. Pocity strachu z toho, že si nevybereme tu nejlepší možnou variantu. Naše rozhodnutí nás potom může vést až frustraci, stresu, litování nebo neštěstí.

Spousta lidí má prostě a jednoduše obavu z toho, že svým rozhodnutím ztratí nějakou jinou, lepší, možnost. Je samozřejmě naprosto přirozené usilovat o lepší možnosti a získání toho nejlepšího. Pokud se to ovšem stane až naší posedlostí, bude to vést jen a jen k větší nerozhodnosti. Lidem, kteří mají toto nastavení, se říká maximalizátoři. Jsou to prostě lidé, kteří chtějí udělat vždycky co možná nejlepší rozhodnutí. Jsou to možná až přehnaní puntičkáři a k tomu konkrétnímu rozhodnutí potřebují obsáhlou analýzu nejlepších možnosti. Když se ale stanete tímto posedlí, tak ve výsledku stejně zjistíte, že nikdy nemůžete být se svým rozhodnutím opravdu spokojení. Protože vlastně při dnešních možnostech nikdy nebudete mít příležitost prozkoumat všechny možnosti.  Lidé prostě pořád a neustále dokola hledají nějaké optimální řešení a v duchu tohoto hledání pak neustále vyhodnocují všechny parametry. 

Opět krásný příklad – výběr nového auta. Máte nějaký rozpočet, do kterého se chcete vejít, a teď začnete vybírat značku, barvu, bezpečnost, motorizaci, výbavu atd. Jasně, auto nekupujete každý den, tak tomu věnujete nějaký čas, ve výsledku ale stejně vždycky uděláte nějaký kompromis, kvůli kterému pak nejste 100% spokojeni. Já jsem třeba zrovna minulý týden přebíral nové auto od Driveta. A abych pravdu řekl, tak jsem opravdu do poslední chvíle nevěděl, jakou to auto bude mít barvu. Měl jsem jen základní parametry, které pro mě byly opravdu důležité a podstatné a jejich splnění mi potom stačilo k mému naprostému uspokojení. Jasně, možná bych mohl mít hezčí barvu, lepší výbavu, ale otázka je: Byl bych potom díky tomu šťastnější? Vše, co to auto mělo navíc, bylo pro mě už jen milým překvapením a udělalo mi to ještě větší radost, než pokud bych tomu věnoval hromadu zbytečného času.

Tímhle příkladem chci ukázat na to, že abychom se naučili takovému rozhodování, ze kterého budeme mít vždy dobrý pocit a radost, tak se musíme nejprve naučit se oprostit od maximalizace a přijmout jakýsi uspokojující stav. Spokojenost tak můžeme vnímat jako naši rozhodovací strategii, která usiluje víc o uspokojující nebo přiměřený výsledek, než na optimální řešení. Díky tomu, že se naučíte přijmout spokojenost s veškerými vašimi rozhodnutími a oprostíte se od toho získat z každého vašeho rozhodnutí co možná nejvíc, tak časem pochopíte a zjistíte, jak je najednou váš život bohatší a jednodušší. Že najednou nemáte potřebu se neustále porovnávat s někým jiným, neustále posuzovat, kdo má víc a kdo má míň. Prostě že jste najednou spokojení sami za sebe, protože vy jste dokázali udělat to rozhodnutí a cítíte z něj opravdové uspokojení.

 A to, jak se tomu naučit a co mi k tomu pomohlo, tak tomu bych se chtěl věnovat zase příště. Do té doby mi k tomu můžete klidně poslat svůj názor, pohled nebo nějakou zkušenost, která vám pomohla v životě dosahovat uspokojivých rozhodnutí. Těším se na vaše zprávy, děkuji vám za odběr mého podcastu, jeho sdílení a přeji vám už dnes krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder