Probuďte v sobě dovednost malých dětí a rozvíjejte své nápady

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V jakém období vašeho života jste získali nejvíce nových dovedností? Co myslíte? Nemluvím teď o nových informacích, mluvím o skutečných dovednostech, které jste si osvojili naplno a používáte je každý den. Jako já nejsem žádný neurovědec ani jsem o to nezajímal zase tolik do hloubky, ale byl bych opravdu hodně překvapený, pokud by malým dětem vznikla v jejich mozku synaptická spojení rychleji a pevněji. 

Na malých dětech je krásné pozorovat, jak se neuvěřitelně rychle posouvají a získávají nové dovednosti. Věřím, že tato schopnost je mnohem více způsobena jejich zvědavostí. Je opravdu krásné pozorovat, jak mají malé děti touhu se něco dozvědět, chtějí vědět co jak funguje, proč to tak je, jak to mohu udělat, a hlavně to potom chtějí udělat, protože právě ta jejich touha po vědění je tím hnacím motorem jejich růstu.

 Ano, přesně tak, zvídavost je naše schopnost, díky které máme neutuchající touhu učit se novým věcem, sledovat naše okolí a chtít vědět, jak fungují věci okolo nás. Kam se ale ta naše zvídavost vytratila? Čím to je, že tím, jak naskočíme do vzdělávacího systému a pak do produktivního věku, velká většina z nás o tuto schopnost přichází? 

 Myslím si, že viníkem, který v nás zabijí zvídavost, a tím i touhu naučit se něco nového, je hlaveň naše ego. Není to ale ego našeho dětského já, je to především ego dospělých lidí, kteří byli v našem prostředí a my nyní jako noví dospělí tuto chybu často opakujeme. Vzpomeňte si jen, kolikrát jste ve škole slyšeli od vašeho učitele, že něco neví? Nebo i od vašich rodičů, když jste se jich na něco zeptali. Málokterý rodič byl natolik uvědomělý, aby řekl: Nevím, jak to funguje.

My jako dospělí totiž máme na všechno odpověď. Myslíme si, že když jsme dospělí, tak bychom už všechno měli vědět, a tak máme potřebu dětem na všechno odpovídat, namísto toho, abychom se snažili být zvídaví společně s nimi. Přitom by stačilo tak málo, stačilo by jenom říct: Nevím, jak to funguje, ale můžeme to společně zjistit, pojď ukážu ti jak.

 Taky už jsem párkrát slyšel názor, že přece není potřeba zjišťovat nové věci, učit se novým věcem, když se budu chtít něco dozvědět, tak je to přece na Googlu, tak proč si zaplňovat mozek zbytečnostmi, které nepotřebuji. Z jistého úhlu pohledu je tohle sice pravda, ale zase z druhé strany to, že jsou informace na Googlu, Wikipedii nebo v nějaké encyklopedii, z nás lepšího člověka nikdy neudělá. Tím se můžeme stát, jen pokud my sami budeme chtít a budeme mít touhu se dále rozvíjet, růst a učit se novým věcem.

Když tak přemýšlím o zvídavosti, říkám si: Je vůbec možné probudit v nás tu dětskou zvídavost? Jestliže právě zvídavost je předpokladem k tomu, abych se snáze učil novým věcem, měl bych se ji snažit probudit, nemohla se přece sama jen tak někam ztratit. Bavil jsem se na toto téma s jedním úspěšným podnikatelem a ten mi předal malý tip, který i jemu pomohl probudit jeho zvídavost. A to mu bylo 50 let, když opustil manažerskou dráhu a začínal podnikat. K tomu, abychom ovšem mohli jeho způsob k probuzení zvídavosti použít, musíme mít nejprve nástroj, který je k tomu nejpodstatnější. Tím nástrojem je všímavost. Prostě a jednoduše, dokud nezačnete být dostatečně všímaví, nemůžete v sobě začít probouzet zvídavost. Ve chvíli, když všímaví jste, tak už stačí jen vnímat své okolí a zajímat se o něj. 

Zkuste se třeba každý den napsat tři věci, naprosto běžné věci, které vám přijdou naprosto samozřejmé, a zkuste se zajímat o to, jak fungují. Mohou to být úplně obyčejné věci, které používáte každý den, ale možná nemáte tušení, jak fungují. Teď mě třeba napadá, jak funguje elektřina? Jak zatáčí tramvaj? Nebo klidně – jak daleko doletí včela? Je to úplně jedno, prostě cokoli, co vás napadne a co vlastně nevíte, jak doopravdy funguje. Zapište si tyhle tři věci každý den na papír a zkuste zjistit, jak fungují. V kapse na to máte nástroj, stačí zapsat do Googlu a zjistíte to na pár kliknutí. Můžete tak třeba pravidelně využívat čas, který trávíte na sociálních sítích. Místo toho, abyste ale spotřebovávali svou energii nesmyslným scrollováním na Facebooku, můžete každý den trénovat svůj mozek a probouzet svou zvídavost. 

Další věc, co vám bude pomáhat zůstat zvědavými, je zapisovat si každý den své nápady. Opět k tomu můžete využít telefon a zapsat do evernote klidně každou prkotinu, která vás napadne. I když vám to v tu chvíli může připadat jako hloupé, tak z nějakého důvodu vás na ten nápad napadl. Zaútočil na vaši mysl, asi k tomu tedy měl nějaký důvod, jen ho možná ještě neznáte. Je proto škoda o něj přijít, tak si ho zkuste jednoduše zapsat. Každý den by to mělo být alespoň deset nápadů, nebo jen myšlenek. Jestli myslíte, že je to hrozně moc, tak pamatujte, že každý den nám prolétne hlavou nad 75 000 myšlenek, takže deset z nich je opravdu málo. Potom si pravidelně ty své nápady pročítejte, možná budete sami překvapeni, co můžete objevit. Najednou se vám splní něco, co jste třeba předtím neviděli. Už totiž jenom tím, že si to zapíšete, tak posilujete synaptické spojení, které ve vašem mozku vzniklo, následným pročítáním jej dále rozvíjíte, posilujete, probouzíte zvídavost, a tím i touhu tento nápad začít dále rozvíjet. 

Pamatujte, že vše, co vidíte teď okolo sebe, bylo kdysi jen nápadem v něčí hlavě, musel ho ale začít sám rozvíjet, tím se odlišil od lidí, kteří nechali tento nápad jen prolétnout v hlavě. Zažili jste třeba někdy situaci, že jste slyšeli o nějakém revolučním výrobku, novince nebo nápadu a řekli si: Co je na tom revolučního, to mě napadlo už dávno! No revoluční je hlavně to, že ten, koho to napadlo, to začal rozvíjet, a tím tu revoluci možná odstartoval. Zkuste to aplikovat pro začátek alespoň jeden nebo dva týdny, možná budete sami překvapeni, jak to funguje a co vše vás napadá. 

© Lukáš Eder