Pýcha předchází pád

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pýcha předchází pád, určitě znáte to pořekadlo, že ano? A opravdu se jim řídit ve svém životě? A co to vlastně znamená, když se nad ním zamyslím opravdu do detailu? Nejprve bychom si měli ujasnit, co to vlastně je ta pýcha.

 Je to vlastně pocit, je to pocit hrdosti, který pociťujeme, pokud se nám něco podaří. A to je určitě naprosto v pořádku, pokud jsem v něčem dobří, pokud se nám něco podaří, máme plné právo na to být sami na sebe hrdí, máme právo na to cítit se pyšní za to, co jsme dokázali. Získáváme tími větší sebedůvěru. Jak se ale říká, všeho s mírou a neměli bychomi zapomínat na ten náš vnitřní dialog, který by nás měl vlastně tak trochu shodit. Měl by nám trochu sundat ten náš hřebínek, abychom se necítili až příliš hrdí a pyšní. V každé situaci našeho života platí všeho s mírou a s emocí pýchy bychom se měli naučit vědomě pracovat. Pokud se to totiž nenaučíme, může ta naše pýcha, naše hrdost přerůst naše schopnosti. A tím pádem začneme ztrácet vládu nad naším jednáním a chtě nechtě jednoho dne přijde strmý pád.

Lidé v mém okolí, kteří mě znají nebo se kterými spolupracuji, už vědí, že jim sám říkám, aby mě nechválili, když se mi něco povede v mé přítomnosti. Chvála se samozřejmě vždycky poslouchá lépe než kritika, ale já je žádám o jedno: Pozor na tu chválu, nepřehánějte to, mohl bych totiž zpychnout a to nepovede k ničemu dobrému. Možná se tohle může zdát jako prostá fráze, ale já to myslím vždy naprosto vážně. Vlastně všechno, co říkáme, bychom měli myslet vážně, jinak vůbec nedává smysl to říkat. Já to neříkám ani tak pro ty, co mě třeba chválí, říkám to hlavně pro sebe, abych si to v tu chvíli uvědomil. Že i když mě teď někdo chválí, tak to neznamená, že jsem to nemohl udělat ještě lépe nebo že bych se měl cítit až příliš hrdý. Možná to tak trochu říkám ze strachu, aby ta moje pýcha právě nepřerostla mé schopnosti. 

 Myslím si, že je opravdu důležité, abychom se s tímhle naučili pracovat. Prakticky jsou takové dva typy pýchy. Jedna nás motivuje, vyvolává v nás dobrý pocit, díky ní víme, že jsme dobří, že se v něčem zlepšujeme, a pomáhá tak i našemu pozitivnímu myšlení. Ta druhá přehnaná pýcha je takový spící zabiják našeho úspěchu. Získáváme díky ní přehnanou sebedůvěru. Získáváme pomalu pocit, že na co sáhneme, to se nám podaří, vytrácí se naše pokora. Začíná převažovat arogantní jednání. Najednou ztrácíme schopnost umět sám sobě přiznat nějakou chybu a pokračujeme třeba v činnostech, které ztrácejí smysl. Máme vlastně takový pocit, že jsem nepřemožitelní, a právě na tyto pocity pak často navazuje již zmiňovaný strmý pád.

Naučil jsem vnímat pýchu jako jed pro naši duši a současně jako potravu pro naše ego. Čím častěji a čím větší hrdost na sebe sama budeme prožívat, tím více zabijíme naši schopnost vést ten vnitřní kritický dialog a posilujeme hlas našeho ega. Můžou se tak z nás stávat přehnaní egoisté a celé to pak může hraničit až s narcismem. Začneme myslet jen na sebe, myslíme si, že jen my máme ve všem pravdu, a samozřejmě si ji dokážeme i obhájit. Říkáme třeba: Však se podívejte, co jsem všechno dokázal, co já jsem všechno získal, jaké firmy jsem vybudoval, kolik lidí zaměstnávám, tohle všechno se mi podařilo, tak co mi tady máte co radit, jak bych měl něco dělat. To jen já sám vím nejlíp, jak mám co dělat. 

Tito lidé pak najednou začnou z ničeho nic zapomínat na to, že těch úspěchů, na které se odvolávají, nedosáhli sami, že jim taky někdo kdysi pomáhal, radil a říkal jim svůj názor. Tito lidé je pak začínají opouštět a nahrazují je na jejich místě jen lidé, kterým já říkám kývači a klaněči. Jsou to lidé, kteří ještě více krmí to naše ego, jen kývají “ano, máte pravdu” a dělají to, co jim říkáte. Sami věří tomu, co jim říkáte, a jsou přesvědčení o tom, že vaše rozhodnutí je jediné správné, protože už jste toho přece tolik dokázali. 

Zkuste si ale dát teď otázku: Opravdu chcete mít ve svém týmu takové lidi? Plniče úkolů? K čemu vám budou? A hlavně: Kdo vás upozorní včas na to, že to vaše rozhodnutí nedává smysl a že už se pomalu a jistě začínáte řítit do propasti a měli byste se připravit na tvrdý pád? Právě takové lidi potřebujeme v našich týmech, abychom se vyvarovali strmých pádů, abychom ale takové lidi získali, musíme se naučit správně pracovat s pýchou a včas rozlišovat, kdy už začíná trávit naši duši, a kdy ještě stále krmí naše zdravé sebevědomí.

© Lukáš Eder