Šalamounův paradox objasní, jak řešit problémy

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Všichni žijeme v nějaké své sociální publině, mluvil o tom i David Kolář v minulém podcastu, kde jsem s ním dělal rozhovor. David tam mluvil o sociální bublině ve spojitosti s jeho Mastermind Klubem. A já bych rád na tu jeho sociální bublinu a smyslu podobných podnikatelských setkání trochu navázal. Navazuji tím vlastně i na předešlé podcasty, kde jsem mluvil o rozhodování a o tom, proč bychom se během rozhodovacího procesu měli více zaměřovat na uspokojování svých potřeb, a ne na maximalizaci našich možností. 

Ať už totiž žijeme v jakékoli sociální bublině, ať jsme v jakékoliv fázi našeho života, tak jsme dříve nebo později postaveni před řešení nějakého problému. Paradoxem potom je, že velké většině případů, kdy nejsme schopni udělat rozhodnutí nebo najít řešení našeho konkrétního problému, jsme schopni někomu jinému poradit, jak by měl řešit podobný problém. Může to být klidně úplně totožný problém, ve kterém nevidíme řešení pro sebe, ale jsme schopni najít řešení pro někoho druhého. Sami si nejsme schopni poradit, ale jsme schopni radit někomu jinému. Zažili jste to někdy, nebo jste byli svědkem podobné situace? Tímto jevem se dokonce zabýval i psycholog a vědec Gross Grossman a tento jev pojmenoval podle jednoho krále, uznávaného po tisíce let díky jeho moudrosti. Pojmenoval ho „Šalamounův paradox”.

Šalamoun byl izraelským králem, jeho království dosahovalo obrovského hospodářského růstu bez válek, byl uznávaný pro svou moudrost a chytrost. Lidé si k němu chodili často pro rady a možná i jste i sami už někdy slyšeli slovní spojení jako bylo šalamounské rozhodnutí. Přesto, že byl tak moudrý a všem uměl poradit, tak sám neuměl řešit své problémy a jeho rozhodnutí pak vedlo až k rozdělení říše. To nastalo právě z toho důvodu, že on sám žil ve své sociální bublině. Byl osobně ponořen do svých problémů, takže neviděl možná řešení, i když mohlo být naprosto jednoduché.

Tohle máme s králem Šalamounem všichni stejné dodnes, a to zjistil právě i zmiňovaný psycholog. Grossman doslova uvedl: „Lidé rozumněji uvažují o problémech jiných lidí než o svých vlastních.“ Znamená to vlastně, že pro nás všechny je těžké posoudit náš vlastní problém, pokud jsme tím problémem přímo zasaženi. Lépe a rozumně se nám posuzují problémy, které vidíme z určité vzdálenosti. Proto pokud potřebujete řešit nějaký konkrétní problém, je dobré se pokusit na něj podívat s určitým odstupem, v zásadě jde o to získat tu vzdálenost, vzdálený pohled na věc. Podívat se na to jinýma očima, z jiné perspektivy. Možná jste někdy slyšeli nebo četli heslo Think outside the box, tedy „Mysli mimo krabici“. 

To je přesně to, co potřebujeme, abychom dokázali vyluštit nějaký náš problém: Musíme se nějak oprostit od té naší sociální bubliny a získat tu vzdálenost. Totiž tím, že se ten problém děje přímo nám, tak máme velmi zúžený pohled. Často máme s tím problémem spojené i nějaké konkrétní emoce, od kterých se neumíme oprostit, a proto nevidíme to řešení, přesto že je mnohdy na první pohled patrné.

To je vlastně také ten hlavní důvod, proč vidím obrovský smysl v různých podnikatelských klubech, setkávání podnikatelů, mastermindů, mentoringů, ale i koučování. Občas prostě potřebujeme získat názor někoho jiného, někoho z jiné sociální bubliny, protože právě jeho názor nás může přivést na to pravé řešení a ukázat nám správnou cestu. 

Mám rád tvorbu Napoleona Hilla a často ho ve svých podcastech zmiňuji. I teď si vybavuji, jak ve své knize Think and Grow Rich mluvil o mozkovém trustu, který si sám vytvářel ve své mysli. Hill tam popisoval, že když řešil nějaký problém, tak si ve své mysli představil setkání nejúspěšnějších lidí tehdejší doby, se kterými se poznal. On si vlastně ve své mysli udělal takový malý Mastermind klub. Toho smyšleného setkání v Hillově mozku se účastnili lidé jaké Edison, Henry Ford, Barnes, Carnegie a další. Hill byl ten, který setkání moderoval, ale zároveň seděl v tom horkém křesle a nadnášel problémy, které potřeboval řešit. Dokázal tak vlastně vytvořit onen mozkový trust nejúspěšnějších lidí tehdejší doby, odpoutat se od té své sociální bubliny a získat ten vzdálený pohled. Většinou se Hillovi podařilo problém vyřešit, a nevyřešil ho za něj Edison, nebo někdo jiný, vyřešil ho Hill sám, a to jen díky tomu, že si sám dokázal najít efektivní cestu, která mu pomohla vystoupit svou myslí z jeho „krabice“. 

Možná že tahle ta Hillova technika by nebyla pro vás to pravé ořechové, někdo by se možná mohl cítit trochu jako schizofrenik, a taky si myslím, že je zapotřebí mít už určitou osobní zkušenost s takovými lidmi, abyste si jejich uvažování dokázali představit. Hillovo řešení a technika určitě nejsou nutné, jsou i mnohem jednodušší možnosti, které nám pomohou k tomu, abychom získali vzdálený pohled, našli řešení konkrétního problému, a naučili se tak trochu myslet outside the box. Pár tipů bych měl, které třeba mně pomáhají, nebo které jsem sám okoukal od úspěšných lidí, a o ty bych se ale rád podělil zase v dalším podcastu Myšlením na vrchol. Než se k němu dostaneme, zkuste se třeba sami zamyslet, zda se dokážete vyprostit ze své sociální bubliny, a pošlete mi klidně váš tip. Jaký nástroj k tomu používáte? Předem díky za něj, stejně tak díky za komentáře zde na webu, odběr mého podcastu a jeho sdílení mezi vaše přátele. Těší mě, že vás mé podcasty baví, a přeji vám pro dnešek úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder