Zbavte se zvyku být sami sebou – kniha, která vám pomůže se změnou

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém dílu jsem mluvil o příběhu a myšlenkách Joa Dispenzy, příběh tohoto muže mě natolik zaujal, že jsem se rozhodl zakoupit si jednu z jeho knih, která mě uchvátila ještě víc. I když jeho knihu Zbavte se zvyku být sami sebou mám stále ještě rozečtenou, rozhodl jsem vám už nyní vám předat pár zajímavých myšlenek a pocitů, které jsem z této knihy získal. Kdybych měl popsat hlavní rozdíl této knihy oproti jiným knihám o osobním rozvoji, tak jsou to rozhodně vědecká fakta, kterými Joe Dispenza všechny své myšlenky důkladně podkládá. Často nabývám například pocitu, že se pohybuje tematicky už někde mezi duchovnem a realitou, a následně je vše i vědecky podloženo. 

 Myšlenka, která mi přišla nejsilnější z toho, co jsem si doposud přečetl, je myšlenka o vděčnosti. Sám jsem o vděčnosti mluvil, až mě překvapilo jak podobný názor na vděčnost má i Dispenza. Co mi přišlo ale hodně zajímavé, a co nás v knize Dispenza tak trochu učí, je umět naprogramovat svůj mozek na vděčnost za budoucnost. Když se totiž zeptáte většiny lidí, za co jsou v životě vděční, často mluví o minulosti, o materiálních hodnotách, osobních vztazích, nebo možnostech, které měli, ve výjimečných případech i možnostech, které teď mají. Málokdo ovšem mluví o tom, že je vděčný za to, co získá v budoucnosti. 

Co mi na téhle teorii přijde hodně zajímavé, je to, že díky vděčnosti za události, které se teprve stanou, můžeme dokázat naprogramovat svou podvědomou mysl natolik, že aktivujeme zákon přitažlivosti a tu danou skutečnosti si opravdu do svého života přivedeme. Díky vděčnosti totiž aktivujeme velmi pozitivní emoce a již několikrát jsem mluvil o tom, že naše emoce jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů, kterými můžeme zahájit transformaci naší osobnosti. V první kapitole, kde Dispenza o tomhle mluví, rozebírá člověka a naši mysl hodně na základě kvantové fyziky, možná až kvantové reality. 

Pro někoho mohou být tyto teorie těžko uchopitelné, ale líbí se mi, jak je vše dovysvětleno a podloženo pragmaticky na základě výzkumů. Možná tak i spousta čtenářů může také pochopit, že každá naše myšlenka je energie a naše tělo je hmota a to vše spolu souvisí. Zaujala mě pak třeba teorie „Myšlenky jsou jazykem mozku, pocity jazykem těla“. Přestože ta první kapitola je hodně vědecká a pro někoho může být těžko uchopitelná, mně připadala rozhodně velmi zajímavá. Mimo jiné už vlastně hned na začátku autor uvádí, že pokud chceme provést nějakou změnu v našem životě, tak začneme se změnou svého myšlení, protože stejné myšlenky znamenají stejnou realitu. A pokud chceme zažít změnu, měli bychom v první řadě dosáhnout určité soudržnosti mezi tělem a myslí, tedy mezi myšlenkami a pocity.

 V další kapitole pak Dispenza mluví o okolním prostředí a o tom, jak ovlivňuje naše životy. Opět je to vlastně téma, které jsem už tady několikrát zmiňoval, ale Dispenza ho v té knize ukazuje možná z trochu jiného úhlu pohledu. Myslím si, že právě tyto jeho různé úhly pohledu jsou to, co mě na knize baví nejvíc. Uvádí tam v zásadě, že pokud chceme změnit naše myšlení, měli bychom právě překonat vliv okolního prostředí. Pokud totiž setrváváme ve stejném prostředí u našich současných myšlenek a zaobíráme se současnými problémy, tak to neustálé přemýšlení o současných problémech nám neustále způsobuje ty samé obtíže. Potvrzuje tam vlastně, že všechny problémy v našem životě, nebo alespoň jejich převážná většina, jsou způsobeny prostřednictvím našeho myšlení. Tím, jak na některé věci myslíme, utvrzujeme v sobě ty pocity, které jsou s problémy spojené. Lidé mají totiž tendenci udržovat svou mysl na vlně vzpomínek, vzpomínají na staré časy a na to, co prožili, na prostředí, ve kterém byli, a tyto vzpomínky v nich utvrzují emoce, a tím se opakuje to, co zažili v minulosti. Jednoduše naše známé myšlenky nás nutí reprodukovat známé zkušenosti. 

Pokud chceme něco změnit, měli bychom v mysli aktivně udržovat nějakou “neznámou” vzpomínku. Měli bychom vlastně udržovat v mysli nějakou naši osobní vizi, novou identitu, za kterou kráčíme. Opět vše, co teď zmiňuji, je v té druhé kapitole pragmaticky doloženo na  základě nějakých výzkumů, fyzických zákonů, chemických reakcích, které vznikají v našem mozku. Mimo jiné tam ale také mluví o tom, jak si získáváme nové dovednosti a jak při tom pracuje náš mozek.

 Jak jsem říkal, knihu nemám ještě dočtenou, ale řekl jsem si, že když už jsem mluvil o Joeovi Dispenzovi, měl bych zmínit alespoň  těchto pár myšlenek, které mě v jeho knize zaujaly. Jestli někdo z vás už četl knihu Zbavte se zvyku být sami sebou, budu určitě moc rád, když napíšete vaše dojmy z této knihy, co jste si z ní zapamatovali a jestli vám třeba pomohla k nějaké změně ve vašem životě.

© Lukáš Eder