Zbytečné obavy, které nám brání začít žít v opravdové jistotě

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Je několik cest, jak dosáhnout úspěšného života. Osobně si pod pojmem úspěšný život představuji život, kdy mám naprostou svobodu ve svém rozhodování. Nenechávám se unášet jen okolnostmi života, ale sám za něj přebírám zodpovědnost a rozhoduji o tom, jak bude můj život vypadat. V zásadě je asi jedno, jestli se rozhodnete být vrcholovým sportovcem, budovat kariéru v nějaké firmě nebo začít podnikat. Určitě si ale myslím, že podnikání nám nabízí mnohem více možností, díky kterým můžeme žít opravdu naplno. Samozřejmě že jako vše, tak i podnikání v porovnání s budování kariéry má své pro a proti. 

Potkal jsem se už s několika lidmi, kteří řešili přesně tohle dilema: Začít podnikat, nebo si raději udržet teplé místečko ve firmě a budovat kariéru? Mnohdy se jednalo o opravdu podnikavé lidi, co měli i docela zajímavé nápady, byli vytrvalí, trpěliví, houževnatí, ale přesto se nedokázali rozhoupat a pustit se do podnikání naplno. 

Občas mě až udivuje, kolik energie jsou schopni spotřebovat na to, aby našli důvody, pro které nemohou nebo nechtějí rozjet podnikání opravdu naplno. Když se ale nad těmito zbytečnými obavami opravdu zamyslíte, tak možná i vám přijdou také zbytečné. Asi nejčastější obavou těchto lidé je, že když jednou opustí své teplé místečko, tak už se nebudou moci nikdy vrátit zpět. Ti lidé často říkají například: Tolik sil a energie mě to stálo se dostat tady na ten post, kdybych teď odešel, už se sem nebudu moct vrátit, už bych se možná nikdy na podobnou pozici nemusel vypracovat. Tahle obava mi přijde opravdu zbytečná. Proč by to tak jako mělo být? Přece když už jste to jednou dokázali, tak to můžete dokázat kdykoli znovu. Nasbírali jste spoustu zkušeností, máte už nějaké know-how, budete se umět vyhnout zbytečným chybám a z podnikání si své obzory a zkušenosti jedině rozšíříte. 

Tady mě napadá jednoduchý tip, jak tuto obavu pokořit. Jestli se teda bojíte, že podobné místo nenajdete, zkuste se porozhlédnout po trhu pracovních míst, zkusit někam poslat svoje CV, úplně nezávazně a velmi jednoduše zjistíte, jestli bude zájem o někoho s vašimi zkušenosti a schopnostmi. 

Když už mluvím o CV, tak to je taky častá obava. Co když se mi nepodaří ho správně sepsat? Jak to bude vypadat v mém životopise, když tam bude mezera jeden, dva, nebo tři roky? Když to neklapne a půjdu žádat někam o práci, co jim mám říct? Začal jsem podnikat, ale zjistil jsem že nejsem dobrý podnikatel, ale pro vás bych měl být dobrý zaměstnanec? To si asi budou klepat na čelo. Tahle obava mi přijde opravdu zbytečná, možná že až směšná. Je to prostě jen na vás jak to dokážete prodat. Stačí přece jenom říct: „Myslel jsem si, že mám skvělý podnikatelský nápad, tak jsem si řekl že to musím zkusit, investoval jsem do toho všechno, učil se spoustě věcem, pracoval na tom ze všech sil, ale přesto se mi to nepodařilo. Asi jsem špatně odhal trh. Jsem za to ale rád, protože mě ta prohra naučila spoustu nových věcí, mám teď mnohem více zkušeností a ty budu umět zužitkovat u vás ve firmě.“ Naprosto jednoduché, nemyslíte?

Pak jsou tu sociální jistoty. Opět mám jednoho mého kamaráda, který zrovna teď sedí na dvou židlích. Aktuálně je na hlavní pracovní poměr zaměstnán ve velké výrobní firmě. Má tam docela dobrou pozici, která odpovídá jeho vzdělání, ale on sám cítí, že ho to tam moc nenaplňuje, a tak vedle toho začal podnikat. Založil si malou živnost a po práci ve volných chvílích se jí věnuje. Já osobně si myslím, že je natolik schopný, že by to mohl dělat dělat úplně naplno a on sám přiznává, že by byl mnohem šťastnější. Má ale pořád obavy z toho, co se stane, když se něco nevydaří. Firma za něj platí pojištění, má tam jistý plat a taky bezúročnou půjčku na bydlení, kterou by musel splatit. Pěkně si ho zaháčkovali, viďte? Dlouhodobě to ale prostě není udržitelné, prostě nejde dlouhodobě dělat dvě věci napůl, jednou se bude muset rozhodnout a hodit za hlavu obavu a opustit ty sociální jistoty. 

Já tuhle obavu do určité míry chápu, když má člověk rodinu, malé děti, tak to není jen o něm, cítí zodpovědnost i za druhé. I tak si ale myslím, že pokud je člověk opravdu pracovitý a půjde do toho naplno, tak se nemá čeho obávat. Tak maximálně se bude muset chvíli uskromnit. Možná bude muset na chvíli opustit nebo snížit nějaký svůj současný životní standard a to se nám samozřejmě nikomu nechce, na horší se špatně zvyká. Z dlouhodobého hlediska si ale myslím, že je potřeba udělat takové rozhodnutí co nejdřív. Je to možná trochu risk, ale jsem přesvědčený, že každý z tohoto rozhodnutí může jen získat a nebude ho v budoucnu nikdy litovat.

Pak mě taky ještě pobavila obava typu „nemůžu jít podnikat,, firma mi přispívá na důchod, mám tady jistotu, že o mě bude v důchodu postaráno“. Tohle mi přijde fakt absurdní a přijde opravdu zarážející, že je někdo schopen obětovat polovina svého života proto, aby se o něj jednou někdo postaral. Místo toho aby se rozhodl převzít zodpovědnost sám za sebe a jít do důchodu třeba dřív a během té doby vytvářet hodnoty, které budou prospěchem pro celou společnost a díky kterým si bude plnit své sny a osobní vize.

Vybavuji si teď slova Aleše Buksy z prvního ročníku konference Tajemství obchodu. Ten říkal, a teď to budu parafrázovat: „Jestli si myslíte, že jako zaměstnanec máte nějakou jistotu, tak jedinou jistotu kterou máte je, že na váš flek čeká někdo jiný v pořadí a že vy nejste ten, kdo rozhoduje o tom, jak dlouho se na tom fleku udržíte.“ V tomhle máte v podnikání  mnohem větší jistotu, tady vše záleží jenom na vás.

Jestli jste teda i vy jeden z těch, kdo touží po tom rozjet nějaký svůj vlastní projekt, zkuste si položit pár základních otázek. První by mohla být třeba: Co budu dělat, když zítra přijdu o práci? Je vaše současná pozice v souladu s vašimi hodnotami? Odpovídá vaší osobní vizi? Rozhodujete se sami za sebe, nebo se necháváte jen unášet okolnostmi svého života? Co můžete ztratit, když to nezkusíte? 

Na tu poslední otázku vám můžu odpovědět, že na 99 % můžete mnohem více získat než ztratit, ale 100% vím, že dokud to nezkusíte, tak to nikdy nezjistíte. A jestli máte pochyby, že něco nezvládnete, tak vám jen můžu říct: Nebojte, zvládnete všechno co budete opravdu chtít zvládnout. Bude vás to totiž mnohem víc bavit, než když jste to dříve museli zvládnout.

A co si o tom myslíte vy? Máte to podobně? Váháte, nebo už taky sedíte na dvou židlích. Budu moc rád, když se se mnou podělíte o své zkušenosti, ať už do mého mailu eder@firstclass.cz, nebo klidně na našich sociálních sítích, Předem díky za každou zprávu a taky za sdílení a odběr podcastu Myšlením na vrchol. Mějte krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder