Inspirace pro ty, kteří chtějí být dobrým leaderem i během krize

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Mluvil jsem o problémech, které podnikatelé musejí stále a řešit a jak se musí neustále přizpůsobovat a hledat nové cesty. Spousta společností po celém světě nyní řeší velmi nepříjemnou věc, spousta z nich se chtě nechtě budou muset rozloučit se svými zaměstnanci. Budou se muset rozloučit s těmi, které si získali a kteří jim pomáhali budovat společnou vizi. Rozloučí se s těmi, kterým předávali své hodnoty a za jejichž práci byli ochotni převzít zodpovědnost. Myslím si, že takové rozhodnutí není příjemné pro žádného z podnikatelů nebo vrcholových manažerů. Nikdo nemá rád, když se musí rozloučit s někým, s kým se mu podařilo navázat nějaký dobrý vztah, někdy ale prostě nemáme na výběr. Určitě znáte pořekadlo “v nouzi poznáš přítele”, nebo se také říká že až “nepříjemné situace ukazují náš opravdový charakter”. 

Když přijdete o práci, ještě k tomu zcela nečekaně, je to vždy velmi nepříjemné. Najednou to přijde, dostanete padáka, přijdete o nějakou jistotu, přijdete o kolegy a přátele v práci a najednou si začnete říkat:  Proč zrovna já? Co jsem já udělal špatně? V čem byl ten druhý lepší, že si tam jeho nechali, a mě ne? 

Chtě nechtě začne spousta lidí obviňovat  sama sebe a utápět se v depresivních otázkách, na které jen těžko naleznou odpověď. Umět tomuhle správně čelit je samozřejmě o nějaké mentální odolnosti. Základem je určitě neobviňovat sebe, ale pokusit se na to dívat do té doby, dokud na tom nenajdu něco pozitivního, vypnout sabotéry, šmejdy v naší hlavě, přestat se obviňovat a snažit se najít v nastalé krizi nějakou příležitost. V každé krizi ta příležitost je. Věřím, že ve všem můžeme najít příležitost k našemu růstu, musíme ale chtít hledat a mít pro to sílu. A v tom, zda pro to tu sílu najdeme, nebo ne, nám může hodně pomoci způsob, s jakým se s námi náš chlebodárce rozloučí. 

Tahle nepříjemná činnost většinou padne na toho nejvyššího, na generálního ředitele, aby to zaměstnancům vysvětlil. Není to vůbec jednoduché, potřebuje to udělat takovým způsobem, aby ještě více neohrozil loajalitu zaměstnanců, kteří ve firmě zůstávají. Jsou tací, kteří si tohle neuvědomují, tak to zcela bezohledně přehodí na nějaké HR oddělení, marketing jim k tomu napíše nějaké oficiální prohlášení a těm lidem, co zůstanou, jsou ještě schopni potom říct: „Vidíte, vás jsme si tu nechali, tak buďte rádi a líbejte nám ruce.“ Pak jsou ale i uvědomělejší případy a mně byl sympatický způsob, jakým to udělal generální ředitel a spoluzakladatel AirBnb Brian Chesky. 

    Musel propustit 25 % zaměstnanců ve více než 24 zemích světa, to představuje cca 1900 zaměstnanců. Někdo by si možná řekl, že v globálním měřítku to není mnoho, on si ale vážil práce, kterou pro jeho společnost tito lidé vykonali, a napsal jim proto veřejný a velmi osobní dopis, ve kterém všem vysvětluje veškeré důvody a objasňuje, jak bude propouštění probíhat. Ten dopis je veřejně dostupný, pokud by vás zajímalo jeho celé znění, najdete ho zde.

Určitě doporučuji každému, aby si ten dopis přečetl, je v něm hodně inspirace a opravdového upřímného, srdečného přístupu.  Ten dopis není inspirativní jen v tom, jak přistoupit k propouštění velkého množství zaměstnanců, ale myslím, že hodně také o tom, jak obecně přistupovat k řízení lidí. Brian nejprve v tom dopise jasně vysvětluje důvody, proč to musí učinit. Na nic se ale vymlouvá, nikoho neobviňuje. Důvody objasňuje zcela logicky a pochopitelně. Nehraje si ani na žádného chytráka a každému je tak jasné, proč musí takové rozhodnutí udělat. Současně také vysvětluje celý propouštěcí proces a ujišťuje lidi, že jejich propuštění není otázkou jejich kvalit a že to není ani otázkou rozhodnutí někoho v jejich pracovním týmu. Tím se snaží předejít tomu, aby se lidé jednak neobviňovali navzájem a také aby nehledali chybu sami v sobě, aby se necítili méněcenní, aby neměli pocit z toho, že je to jejich chyba. Zmiňuje například v dopise: „Jiné společnosti budou rády za to, že vás budou mít…“

 Toto by samozřejmě mohly být jen prázdné řeči a fráze, pokud by ovšem nebyly doplněny o reálné a konkrétní činy.

Takové činy, které jsou brány asi jako samozřejmost a v mnoha zemích je budou mít dány také zákonem, je nějaké odstupné a finanční kompenzace. Co je ovšem už navíc a co je určitě vstřícný krok a hodnota asi hlavně pro zaměstnance ve Státech, je placená zdravotní péče na dalších 12 měsíců. Co určitě zaujalo, je, že každý, kdo z firmy musí odejít, se stává drobným akcionářem, a to bez ohledu na to, jak dlouho v AirBnb pracoval. Tento krok podle mě rozhodně potvrzuje to, že si váží práce lidí, kterou pro firmu vykonali, a přesvědčení, že by měli zůstat v kontaktu s firmou, kterou pomáhali budovat. Kroky, které ovšem alespoň za mě nejvíce potvrzují opravdovost a srdečnost toho dopisu, jsou ty, že firma zavede veřejný web, kde budou vytvořený profily všech zaměstnanců, kteří odcházejí a projeví o to zájem. Cílem webu je napomoci jim najít nové zaměstnání, předat reference novým zaměstnavatelům Toto navíc ještě podpořil tím, že tým lidí, který ve firmě zůstává v oddělení recruitmentu, se bude do konce roku starat o bývalé zaměstnance a pomáhat jim najít si nové místo. Těmito kroky tak vyjadřuje maximální podporu a starost o lidi, kteří dosud byli součástí vize celé společnosti, a dává jim najevo, že si toho opravdu váží, že to nejsou jen prázdné řeči. Velmi sympatické a možná trochu taková třešnička na dortu je pak gesto, kdy všem bývalým zaměstnancům daruje a firemní notebooky.

 Uvědomuje si, že pro mnohé z nich by to byla při ztrátě zaměstnání další nepříjemná investice, pořídit si soukromý Mac, a taky že je to nástroj, který jim bude pomáhat s hledáním nového uplatnění. Věřím, že pro ty lidi, co odcházejí, je to veliká hodnota a gesto (a taky co by v AirBnb dělali s dvěma tisíci počítači, když je teď nepotřebují, že ano).

Jeho dopis není ale jen o poděkování a instrukcích, je to především o pocitech a na mě to trochu působilo až jak oslava těch, kdo odcházejí, jako hrdinů, kteří byli součástí velké vize. I na vizi společnosti Brian odkazuje, mluví o tom, s jakou vizí firmu zakládali, ubezpečuje a dokazuje na činech zároveň, že tato vize a hodnoty firmy se nikam nevytratily. A že to, na čem jim vždycky nejvíc záleželo, je lidskost, a já si myslím, že tenhle jeho dopis je toho důkazem a že se z něj může učit každý, kdo chce být opravdu dobrým lídrem. Mnoho lidí si myslí, že když se mluví o businessu nebo profesním a kariérním růstu, tak není prostor city a lásku. Brian ale mluví o lásce, o citech a nebojí se vyjádřit svou vděčnost, protože si uvědomuje, že bez lásky nelze získat a vybudovat nic s opravdovou hodnotou.

Za mě je tenhle přístup opravu inspirativní a věřím, že i ve vás zachová mimořádné silné dojmy, když si ten dopis přečtěte. Zkuste se zase vy se mnou podělit o Vaše pocity, jaké ve vás zanechal a co byste si z něj odnesli. Budu se těšit na vaše komentáře a také děkuji za odběr mého podcastu a jeho sdílení, pokud si myslíte, že by mohl být někomu ve vašem okolí prospěšný. Dělá mi to radost a doufám, že i vám dělá Myšlením na vrchol úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder