Jak něco umělého ztratit, abychom něco skutečného získali

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Všechno se vším souvisí, a jak jsem teď mluvil Kahnemanově principu zisku a ztráty ve spojitosti s budování firmy, služby, projektu a produktu na principu Most Viable Product, uvědomil jsem, že bychom takto měli přistupovat nejen k těm našim firmám a projektům, ale také k našemu životu jako takovému. O principu zisku a ztráty nemluvím poprvé, zmiňoval jsem jej už v jednom z prvních dílů Myšlením na vrchol. Zkuste se teď nad tím zamyslet společně se mnou. 

Podle čeho vytváříme náš úspěšný život? Podle nějaké osobní vize. A tuto vizi naplňujeme tím, co děláme, tím, jak se chováme a jak se rozhodujeme. A toto rozhodování a chování je odrazem našeho hodnotového žebříčku. Zkuste se tak naučit i tu vaši osobní vizi vnímat tak trochu jako produkt vaší osobnosti a zkuste na ni uplatnit princip MVP. Myslíte si, že je to možné? A proč by nemělo být?

Stejně, jako přistupujeme ve firmě k budování produktu, tak můžeme přistupovat k budování naší osobní vize. Vlastně i ten produkt ve firmě je jakási vize. A tak když přemýšlíte nad nějakou osobní vizí, pracujete na svém vision boardu nebo dopisu hojnosti, o kterém jsem taky už mluvil, nebojte se přát si, nebojte se mít velkolepé plány a představy, získáte tím nadšení potřebné pro jejich realizaci. Jakmile ale přistoupíte k realizaci osobní vize, začněte tím nejjednodušším a a zaměřujte se na tu pozitivní zpětnou vazbu. Myslím tím pozitivní zpětnou vazbu jak vašeho okolí, tak i pozitivní zpětnou vazbu vašeho druhého já a vašich pocitů. Myslím, že právě tato zpětná vazba vám bude pomáhat udržovat vzrušující život. Budete se díky tomu zaměřovat na svoje silné stránky, budete dělat to, co dělá radost nejen vám samotným, ale třeba i vašemu okolí, a tím pádem mnohem snadněji objevíte opravdový smysl svého života. 

 Když se nad tím tak zamyslím, tak i v běžném životě spousta lidí přistupuje k věcem tak, že se zaměřují na to, co jim lidé říkají, že by měli zlepšit, nebo na to, co se jim tolik nedaří. Tolik energie věnují tomu, aby se zlepšili v něčem, co se jim nedaří, že už jim nezbývá dostatek pro to, aby věnovali energii  něčemu, v čem jsou naopak dobří, a pracovali díky tomu na své lepší verzi svého vlastního já, své osobnosti. 

Občas se nám v životě stane, že začneme po něčem toužit, jsme inspirováni životním stylem někoho jiného, na Instagramu nebo dalších sociálních sítích vidíme to pozlátko, které bychom také chtěli přivést do našeho života, a tak se za ním rozhodneme vydat. Slýcháme pak často na té naší cestě: „Jestli chceš tohle získat, nebo tohohle dosáhnout, musíš tomu tohle obětovat, musíš se v tomhle zlepšit, tohle se naučit, a až potom toho můžeš dosáhnout.“ A tak obětujeme spoustu našich sil, protože nechceme ztratit tu naši vizi, pro kterou jsme se rozhodli. Nevadí nám dělat něco, co nám není příjemné, co je možná i v rozporu s našimi hodnotami, protože nechceme ztratit něco, co jsme se rozhodli získat. Ve výsledku, když pak už toho dosáhneme a získáme tu naši odměnu, tak z toho mnohdy ani nemáme opravdovou radost. Naopak jsme zmatení, někdy zklamaní a říkáme si: „Jak to je ono? Pro tohle jsem to všechno musel obětovat?“

Když budeme k naší osobní vizi přistupovat na základě principu MVP, můžeme si sami v sobě v první fázi ujasnit, zda je to opravdu to, co skutečně chceme, zda jsme se jen nenechali příliš unést a ovlivnit okolím. Začneme naši vizi naplňovat nějakými základními úkoly, nějakými činnostmi, a ty začneme následně analyzovat. Naším trhem jsou potom naše emoce. Pokud při dané činnost zažíváme jen negativní emoce, je to známka toho, že děláme něco špatně, opět to v nás prohlubuje potřebu vylepšovat něco, co nefunguje, namísto toho, abychom se zaměřili na pozitivní emoce. Díky identifikaci pozitivních emocí a zaměřování se na ně se orientujeme na své silné stránky, můžeme objevit něco, co nás skutečně baví, naplňuje, a vylepšit tak verzi naši osobní vize.

Mnoho lidí v životě neví, co si skutečně přát, mnoho lidí nemá jasnou představu o osobní vizi a fixují se jen na nějaké konkrétní cíle s vidinou toho, že dosažení těchto cílů je udělá v životě šťastnými a spokojenými. Díky této fixaci na konkrétní cíle se z nás ale stávají cíloví feťáci. Dosažení nějakého cíle je příjemná záležitost, vyplavuje to v nás hormony štěstí, dopamin a další jemu podobné. Hormony ale brzy vyprchají a my chce další dávku, a chceme víc a víc, abychom se cítili šťastnější. Máme tak větší a větší ambice, větší a větší cíle, až myslíme jenom na to, jak těch cílů dosáhnout, nejlépe ještě rychleji a ještě větších cílů, až jdeme za hranice našich hodnot a úplně zapomínáme na to, proč jsme vlastně toho cíle chtěli dosáhnout. 

Začne se vytrácet smysl našeho života a i to dosahování cílů nás začne unavovat, přestane nás, bavit. Protože pro větší a větší cíle potřebujeme více a více energie. A kde brát tu energii, když už jsme dávno za hranicemi zdravých hodnot, když už nás opustili ti, kteří byli v souladu s našimi hodnotami a věřili na začátku nějaké vizi, od které jsme už dávno upustili. 

Proto si stále myslím, že cíle nejsou důležité. Myslím to tak, že bychom se na ně neměli fixovat. Cíle jsou totiž něco umělého, ale hodnoty a vize jsou skutečné. A právě ta honba za našimi umělými cíli se postupně stává zabijákem našich hodnot a osobních vizí. Jednoduše život a úspěch nejsou nic složitého, to jen lidé je složitým dělají. Třeba tím, že se bojí něco umělého ztratit, aby mohli něco skutečného získat. Zkuste tak nejen k produktům a projektům, ale i k životu jako takovému přistupovat na základě principu MVP, možná i sami zjistíte, že je vše najednou jednodušší a že kvůli dosažení spokojenosti a šťastného života se nemusíte dokola hnát za velkými cíli.

 Těm z vás, kterým se to už podařilo, tak gratuluji a určitě budu rád, jestli mi napíšete, jak se vám to podařilo, jestli jste třeba našli nějakou jinou cestu. Zprávy mi můžete nechat u mě v e-mailu nebo zde na webu. 

© Lukáš Eder