Je bezohlednost standardem naší společnosti? A proč?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Přemýšleli jste někdy nad tím, o co bychom se všichni měli lépe, pokud bychom k sobě byli navzájem alespoň trochu ohleduplnější? Určitě nevidím nic špatného na tom žít každý den s nějakým záměrem, jít si za svou vizí a dělat to, co opravdu chci. Jen mám občas takový pocit, že mnoho z nás myslí jen na to co chceme my, bez ohledu na ostatní, a to je vlastně špatně. Kde ale najít tu zdravou míru ohleduplností vůči ostatním a vůči tomu, co opravdu chci? Zkuste se zamyslet nad tím, co vám zlepší den při nějaké denní rutinní činnosti. Například jízda autem, když chcete vjet na nějakou rušnou silnici a někdo vás pustí, i když by nemusel. Když si někdo všimne, že máte naspěch, a pustí vás ve frontě v obchodě, když vám někdo podrží dveře, když vám někdo jen klepne v tramvaji na rameno, že máte rozepnutou aktovku, nebo vám na ulici vypadly klíče, peněženka a někdo z okolí si toho všiml. Potěší vás to, udělá vám to lepší den, zlepší náladu? A co naopak, když vás někdo vytroubí v koloně, nerespektuje nějaká společenská pravidla, chová se bezohledně a agresivně? Jaké to ve vás vyvolá emoce? Jaké myšlenky vás začnou napadat?

My bohužel nejsme schopni příliš ovlivnit chování druhých, ani nejsme schopni ovlivnit, jaké myšlenky napadnou naši mysl. Co ale schopni ovlivnit jsme, je naše chování a to, zda si danou myšlenku v hlavě udržíme a zda touto myšlenkou necháme ovlivnit své chování. Myslím si, že je dobré si uvědomit, že to, jak se chováme, ovlivňuje hodně to, jak se chovají lidé okolo nás. Pokud se pravidelně budu nacházet v nějakém nepřátelském prostředí kde převládá špatná a mrzutá nálada, ovlivní mě tato nálada natolik, že ji  přijmu za svou a začnu se tak chovat taky. Příklady v poslední době vidíme na každém rohu. V jeden den, když jste vyšli na ulici s rouškou, tak si lidé pomalu klepali na čelo a kroutili hlavou, co jste to za cvoka. Během tří dnů se situace obrátila, celá společnost přijala nějakou novou dohodu, a najednou to všem přišlo potřebné a normální. Stejně tak protesty proti rasismu a brutalitě v USA. Jeden nešťastný incident spustil obrovskou řetězovou reakci a lidé, které by to ještě před pár týdny ani nenapadlo, najednou začnou rabovat, protestovat a chovat se vůči další lidem velmi agresivně. 

Jak ale proti tomu bojovat? Věřím, že pro nikoho z nás není příjemné chovat se nepřístojně, rozčilovat se, křičet na druhé a podobně. Jak se ale tomu ubránit, když jsme ve společnosti, která je toho pravým opakem? Mnohem častěji soudíme druhé, hledáme chybu ve svém okolí, necháme se vyprovokovat k nějakému špatnému chování namísto toho, abychom měli dobrý pocit sami ze sebe a ze svého chování. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem toho názoru, že lidé jsem vůči sobě více a více bezohlední. A já si říkám: Proč to tak je? Proč jsou lidé tak bezohlední, když se celá civilizace tolik vyvinula a udělala za posledních 100 let tak obrovský pokrok? Napadá mě, že možná právě bezohlednost by mohla být daní za růst civilizace a pokrok. 

Mám prostě takový pocit, že lidé k sobě bývali dříve tak nějak ohleduplnější a že čím více technologií máme, které nás rozptylují, tím méně ohleduplní jsme. Schválně, zamyslete se nad tím, zkuste se projít po městě, po parku, sedněte si do restaurace, rozhlédněte se v MHD. Co vidíte? Většina lidí má skloněnou hlavu nad mobilním telefonem, zajímá je všechno možné, co se děje ve světě, co dělají jejich přátelé na sociálních sítích, a utíká jim to, co se děje právě teď okolo nich. Nedávno jsem se procházel parkem se svým psem a zaměřil jsem se na páry, které sedí na louce nebo na lavičce, nemají v ruce žádnou elektroniku a věnují se sami sobě navzájem. Za hodinovou procházku jsem si všiml asi třiceti párů a v ten moment se jich sobě navzájem věnovalo jenom pět. Všímavost je to, co se zcela vytrácí. Úplně nám utíká realita našeho života a žijeme mnohem více v nějaké virtuální sociální bublině, vnímáme, co se děje na druhé straně světa, ale utíká nám život okolo nás, který právě žijeme. 

A právě to, že se všímavost vytrácí z našeho života, má za následek, že mnohem více jednáme impulzivně, ztrácíme kontrolu nad naším chováním a našim smyslům utíkají všechny okolnosti, na základě kterých by zvládly danou situaci správně vyhodnotit. 

Typická situace: Řidič zastaví ve městě v pravém pruhu za dodávkou, jak se zastaví, vezme do ruky mobil a na vteřinu prolítne instagram nebo něco nepodstatného. Najednou už stojí pět vteřin, tak je mu to divné, zvedne oči před sebe, řekne si: Co tam ten debil jako stojí?”, podívá se do zrcátka, vidí že je v druhém pruhu volno, tak tam dá blinkr agresivně se rozjede.

 Nevšimne si, že před dodávkou je třeba nějaká stará babička, která se snaží přejít silnici, málem ji srazí, a ještě je schopen ji vytroubit a nadávat v autě: „Co tam ta bába dělá!?“ A čí je to vina? Té babičky, že chce přejít silnici, nebo toho řidiče, že si nevšímá svého okolí a utíká mu, co se kolem něj opravdu děje?

Být v životě více všímaví není zase tolik těžké, stačí si k tomu nastavit nějaké zásady a těch se držet. Klasická situace, jak můžete trénovat svou všímavost, je během jídla. Spousta lidí snídá, svačí a obědvá s očima přilepenýma na obrazovce. Jen do sebe soukají nějakou hmotu, přežvykují, a ani vlastně nevědí, co skutečně jedí. Schválně, kdy naposledy jste si sedli doma se svým partnerem nebo rodinou ke stolu a v klidu se najedli, aniž byste u toho neměli zapnutou televizi nebo koukali do mobilu? Další ze situací, kdy jsem se naučil nepoužívat hlavně mobil, jsou každodenní procházky se psem v parku nebo v lese. Je to pro mě čas, kdy se mohu věnovat jen sám sobě, svým myšlenkám a svému okolí. Stanovil jsem si tuto zásadu docela nedávno a věřte, že mi nic důležitého mezitím neuteklo. Stejně tak je tomu během vašich koníčků, během sportu a dalších aktivit. 

Moderní technologie jsou samozřejmě super a máme díky nim v dnešním době spoustu možností, jen si myslím, že bychom se s nimi měli naučit pracovat a nenechat je přebírat nadvládu nad naším chováním a naším životem. Občas se stačí jen zhluboka nadechnout zavřít oči a pak se rozhlédnout okolo sebe. Dřív, než zareagujeme na nějaký podnět, myšlenku, co nás zrovna napadla a začíná v nás vyvolávat nějaké negativní emoce, tak bychom měli zapojit všechny naše smysly. Jen tak můžeme opravdu vyhodnotit danou situaci a reagovat tak, aby to bylo v souladu s našimi hodnotami a možná se tak chovali trochu ohleduplněji vůči našemu okolí. 

A proč bychom to měli dělat? Je to jednoduché – protože já jako jedinec nejsem schopen ovlivnit, jak se chovají ostatní vůči sobě, ale mohu ovlivnit, jak se já chovám k druhým, a možná tím i někoho zdravě nakazit a ukázat mu, že bezohledný přístup není společenským standardem. A čím více lidé ve společnosti bude k sobě ohleduplných, tím ohleduplnější bude i celá společnost. Věřím, že cesta k tomu je jednoduchá, stačí jen být navzájem více všímaví. Nemyslíte? Nebo máte jiný názor? Máte jiný pocit z dnešní doby? Zkuste mi napsat váš názor zde na webu nebo do mého mailu. Zajímá mě například, jak sami trénujete svou všímavost, nebo jestli máte také nějaké zásady, které vám pomáhají udržovat pozornost a žít přítomným okamžikem. Těším se na vaše zkušenosti, díky vám za odběr a sdílení mého podcastu a doufám, že budete mít krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder