Kde vzít energii a probudit touhu po růstu našich kompetencí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Mluvil jsem kompetencích a o tom, jak je důležité pro náš život uvědomovat si jejich hranice. Tyto hranice můžeme, nebo bychom spíše měli, neustále rozšiřovat. K tomu ale potřebujeme získat nějakou energii, možná spíš touhu chtít růst a rozvíjet se dál. Dříve, než se dostanu k tomu, jak tuto touhu probudit, myslím si, že je důležité zmínit ještě jednu zásadní věc, a to proč je vůbec důležité nejen být si vědom svých kompetencí, ale především uvědomovat si ty hranice svých znalostí a dovedností. 

Jednou z asi největších nevýhod příliš úzkého okruhu našich kompetencí je, že při řešení jakéhokoli problému máme velmi omezený pohled na daný problém. Čím menší bude náš kompetenční okruh, tím zaslepenější budeme při řešení problémů a budeme se muset obracet na více a více odborníků, kteří již mají větší kompetence, abychom problém vyřešili. To je myslím zcela logické, ale problém je právě v tom, že spousta lidí se snaží řešit problémy nad rámec svých kompetencí, a to může mít za následek jen prohlubování problému, a ne jeho řešení. Jak se ale držet těch svých kompetencí?

Představte si dva kruhy, jeden větší a jeden menší, který je umístěn uprostřed velkého kruhu. Obsah malého kruhu označuje naše kompetence, tedy dovednosti a znalosti, které máme perfektně osvojené. Jsou to činnosti, u kterých máme vysoké sebevědomí při jejich naplňování. Jsme jisti vším, co v rámci tohoto kruhu děláme. Obsah mezi malým a velkým kruhem nám potom označuje dovednosti, o kterých si jen my sami myslíme, že je ovládáme a zvládáme. Nejsou to dovednosti, při kterých bychom se cítili stoprocentně sebejistí, máme tam pocity nejistoty, protože nemáme například všechny potřebné informace, zkušenosti a dovednosti. A právě tuto oblast bychom mohli pojmenovat jako zóna nebezpečí. Všechny činnosti, které děláme v rámci této oblasti, děláme nad rámec našich kompetencí a čára, která odděluje obsah malého kruhu od velkého kruhu, je právě ta naše kompetenční hranice. Dalo by se vlastně říct, že všechno co děláme v rámci našich kompetencí, děláme v rámci naší komfortní zóny. Je to oblast, kdy se cítíme sebejistí, ale kdy nás ta činnost může přestat bavit. Proto bychom se měli snažit o to rozšiřování hranice našich kompetencí, tím si rozšiřujeme naše dovednosti, vystupujeme ze své komfortní zóny, učíme se novým věcem a prožíváme vzrušující život. Protože učení se nových věcí prostě je vzrušující. Pokud se jim samozřejmě chceme naučit. A teď se právě dostáváme k tomu zásadnímu: Kde vzít chuť a touhu rozšiřovat si své kompetence, chtít se učit novým věcem?

Většina lídru mluví o tom, a patřil mezi ně například i Steve Jobs, že abychom se chtěli učit novým věcem a měli pro to dostatečnou energii, musíme nejprve probudit touhu a vášeň chtít se něco naučit. Ovšem jak tuto touhu probudit, o tom už mnoho lídrů nemluví. Tu touhu v nás může probudit třeba nějaký inspirativní člověk, který nás bude inspirovat svých životním příběhem nebo životním standardem, a my tak získáme touhu být jako on. Řekneme si třeba, že taky chceme být úspěšný podnikatel, oceňovaný manažer, nebo klidně špičkový sportovec. Probudíme svou touhu stát se tím člověkem, dostaneme představu o nějaké naší nové identitě a rozhodneme získávat nové schopnosti a dovednosti, rozšiřovat si okruh dovedností tak, abychom se danou identitou stali. 

Tady ale může narazit kosa na kámen a tahle cesta nás může dovést do nějaké slepé uličky, ze které se nebudeme umět dostat. Problém totiž může nastat v tom, že pokud máme naše myšlení směřováno skrze jen naši touhu, aniž bychom si uvědomovali, jaké dovednosti si budeme muset osvojit, a zda vůbec odpovídají našim silným stránkám, tak můžeme brzy vyhořet a ztrácet čas něčím, co nás nebude naplňovat. 

Tady se mi líbí teorie od Cala Newporta, tzv. „Craftsman mindset“ neboli řemeslné myšlení. Newport ve své teorii zmiňuje, že náš kariérní kapitál, což je prakticky to samé jako okruh kompetencí, bychom měli začít nejprve rozšiřovat skrze důkladnou práci a úmyslnou praxi. Potom dovednosti získané touto prací používáme k získání cenných vlastností, jako je autonomie, kontrola a poslání, dalo by se říct, že tím získáváme větší sebevědomí, a až potom jako následek přirozeného vývoje se staneme zcela vášnivými a získáme touhu posouvat hranici svého okruhu kompetencí. 

To znamená, že bychom se neměli nejprve zaměřovat na vášeň k získání opravdových dovedností, ale že bychom měli dát nejprve nějaký základ tomu okruhu našich kompetencí, abychom posléze mohli probudit touhu hranici těchto kompetencí dále posouvat A to, jaké jsou ty kompetence, tedy reálné dovednosti, to zjistíme skrze naše silné stránky, a ty můžeme objevit zcela jednoduše jenom tím, že budeme zkoušet nové a nové věci. Proto si myslím a rád říkám: Nebojme se zkoušet něco nového, vždy se něco nového naučíme, získáme nějaké nové informace a můžeme v sobě probudit touhu posouvat se dál. Myslím si, že ta teorie tzv. řemeslného myšlení je docela trefná. 

Znáte rčení „Žádný učený z nebe nespadl“? Znám spoustu šikovných řemeslníků, kteří propadli vášni pro své řemeslo a začali se v něm ještě více a více zdokonalovat až ve chvíli, kdy získali pro to dané řemeslo nějaké základní dovednosti. Znáte taky nějaké? Nebo jste taky někdy sami zažili ten pocit, že jste se začali o něco zajímat, někdy i třeba z donucení, a pak jste získali touhu dozvědět se víc a víc, a posouvali tak přirozené hranici okruhu svých dovedností? Určitě budu moc rád, když se se mnou podělíte o své zkušenosti, třeba do mého e-mailu, nebo klidně na našich sociálních sítích.

© Lukáš Eder