Opravdu musíme nejdřív vyhořet, abychom začali skutečně žít?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Dnešní moderní doba nám všem přináší neuvěřitelnou škálu příležitostí a možností. Máme takřka neomezený přístup k informacím a můžeme on-line komunikovat kdykoli a s kýmkoli na celém světě, můžeme se díky tomu doslova a do písmene stát, kýmkoli si umaneme. Jsou to možnosti, které pravděpodobně lidstvo, tak jak jej známe, ještě nikdy v historii nemělo. Máme díky těmto možnostem příležitost žít v naprostém blahobytu, tak jak se ještě před nedávnou dobou mnohým lidem nesnilo. Tolik možností máme, tolik se celá lidská společnost rozrostla a vyvinula, a přesto čím dál častěji slyšíme o jakémsi syndromu vyhoření.

Občas mám až pocit, že se ten stav vyhoření, stav, kdy ztratíme smysl našeho života, stal už dokonce jakousi součástí našeho života. Občas to na mě působí tak, že někteří lidé musejí nejprve vyhořet, aby potom mohli najít smysl svého života a být v životě opravdu šťastní. Čím dál tím více slyšíme o příbězích úspěšných manažerů a podnikatelů, kteří vyhořeli, pak objevili smysl svého života a přišli s nějakým revolučním projektem nebo skvělým podnikatelským nápadem, ve kterém objevili smysl svého života. V extrému to opravdu může na jedince působit až tak, že cesta k nalezení sama sebe vede přes ztracení smyslu vlastního života. Někdo by si možná mohl myslet, že nejprve musím něco ztratit, abych to mohl začít hledat a znovu to nalézt. Mě ale napadá v hlavě jiná otázka, a to jak mohu ztratit něco, co jsem nikdy neměl?

Zkrátka a dobře přijde mi to jako opravdový paradox dnešní doby. Doby, ve které máme tolik možností, a přesto v nich nedokážeme nalézt svůj smysl života. Ono se v zásadě není ani čemu divit, protože každá mince má dvě strany, vše má svoje pro a proti, a tak se zmiňovanými možnostmi a příležitostmi jsme neustále vystavování většímu a většímu tlaku společnosti, ve které žijeme. On-line doba sociálních sítí  je neuvěřitelně rychlá, informace se šíří raketovým způsobem, pořád nás tlačí k porovnávání se s ostatními, a tím jen podporuje potřebu soutěživosti a zvyšuje zmiňovaný tlak. Nemůžeme se potom divit, že čím dál více lidí propadá depresím a stavu vyhoření. 

Jak ale v této z jedné strany mince skvělé době a z druhé strany mince těžké době objevit smysl toho svého života? Proč čím dál více lidí ve 30 nebo 35 letech věku dosahuje stavu vyhoření a ztrácejí smysl svého života? Jak docílit toho naučit se žít v přítomném okamžiku, být šťastný tady a teď? Už několikrát jsem ve svém podcastu zmínil, že je dle mě největším štěstím v lidském životě, když se práce stane naším koníčkem, a máme tak možnost živit se tím, co nás skutečně baví. Uvědomil jsem si ale, že smysl života a štěstí v životě nemusí být jen o tom.

Inspirací nám všem může být japonský ostrov Okinawa, který je známý dlouhověkostí svých obyvatel. Na tomto ostrově se žije nejvíce lidí na světě, kteří se dožívají více než 100 let. Tohle vědce samozřejmě zaujalo a zajímali se o tajemství dlouhověkosti tamních obyvatel. To tajemství není nikterak záhadné a ukrývá se právě smyslu života.

Věřím, že mnozí z vás už někdy slyšeli o principu IKIGAI. Je to vlastně slovo, které pokud bychom z japonštiny chtěli volně přeložit, tak by to mohlo být třeba “důvod ráno vstát z postele”, takže vlastně smysl našeho života. Okinawští obyvatelé se vědomě starají o to, aby objevili, ale hlavně neztratili svůj IKIGAI, a právě tomu vědci přisuzují jejich dlouhověkost. 

Tento termín se do západní společnosti dostal velmi rychle a ještě rychleji si zde našel své místo především mezi různými kouči a dalšími lidmi, kteří se na technikách IKIGAI snaží pomoct objevit své silné stránky  a smysl života jiným lidem. Možná že jste i vy někde viděli nebo slyšeli o digramu a principu čtyř kruhů. Tento princip nám v zásadě říká, že pokud chceme objevit ten náš IKIGAI, tak bychom si měli položit čtyři základní otázky. Co milujeme? V čem jsme dobří? Co svět potřebuje? Co nás uživí? 

Když jsem se ovšem začal o tuto techniku a diagramy více zajímat, tak jsem zjistil, že tento slavný IKIGAI diagram vůbec nevychází ze žádné japonské moudrosti a že vlastně ani se životem a principem tamních obyvatel nemá příliš společného. Je dobré si totiž taky uvědomit, že v Japonsku mají mimo jiné i nejvíce lidí, kteří umírají na workoholismus, a že tam pro tento jev mají dokonce i konkrétní slovo. Říkají tomu karoshi, smrt z přepracovanosti. Zmiňovaný slavný diagram konceptu IKIGAI není nic jiného než diagram teorie účelu od astrologa Andrése Zuzunaga. Čímž samozřejmě nechci nijak tento diagram zpochybňovat, smysl to dává, a pokud to lidem pomáhá jako nástroj k objevení smyslu života, tak proč ne. Já jsem ten koncept IKIGAI pochopil možná trochu jinak, než jak je běžně a tradičně prezentován. A o to, jak jsem jej pochopil nejen já, ale i další lidé se zájmem o osobní rozvoj, bych se s vámi rád podělil v další epizodě Myšlením na vrchol.

Než se k ní ale dostaneme, zkuste mi třeba i vy poslat váš názor na syndrom vyhoření a na hledání smyslu života. Máte nějakou osobní zkušenost s IKIGAI, nebo nějakou jinou technikou, jiný koncept, který vám pomohl najít smysl v životě? Určitě budu rád, když se se mnou podělíte o vaše zkušenosti, ať už do mého mailu, na sociálních sítích, nebo zde na webu. Těším se na vaše zkušenosti, díky za ně a také díky za odběr a sdílení mého podcastu ve vaší aplikaci.

© Lukáš Eder