Při honbě za pokrokem bychom neměli zapomínat ani na naše prostředí

V předchozím podcastu jsem se bavil s Tomášem Pospíchalem o docela zajímavé vědě, neurovizuální optometrii. Kdo z vás rozhovor neslyšel, tak si dovolím ho doporučit, protože si myslím, že tam zaznělo pár zajímavých věcí, které nám všem mohou pomoci ke zlepšení našich výsledků, efektivity a produktivity. A je úplně jedno, jestli jste sportovec, podnikatel, nebo manažer. Když se rozhodnete pro úspěch, musíte začít hlavně u sebe. Začít pracovat sami na sobě, zlepšovat sami sebe, své dovednosti, vědomosti a k tomu vám může pomoci právě zmiňovaná věda. 

Pro mě to byla docela novinka, nikdy předtím jsem o neurovizuální optometrii neslyšel, tak mi to přišlo opravdu zajímavé.

Ono když se nad tím zamyslím, tak spousta lidí, když se rozhodnou pro úspěch, tak se mnohdy začnou zaměřovat na nějaké tvrdé dovednosti. Chtějí si osvojit co možná nejlépe a co možná nejrychleji nějakou dovednost, která jim pomůže k úspěchu. Je to typické u sportovců, chtějí se zrychlit, chtějí se zlepšit, tak začnou více trénovat nebo si osvojovat nějakou novou techniku, aby se mohli zlepšit. Pořád neustále tvrdě dřou na svém výkonu, hledají nové a nové techniky, aby byli ještě lepší, ale zapomínají to nejdůležitější. 

Zapomínají na to, že aby zvládli správně každou techniku správně osvojit a využili svůj plný potenciál, musejí mít v první řadě v pořádku svoje myšlení, a neměli by zapomínat také na mentální odolnost a správné fungování svého mozku. 

Já mám prostě poslední dobou více a více pocit, že se lidé častěji věnují těm těžkým dovednostem, hardskills, a opomíjejí ty měkké dovednosti, softskills. Ono se totiž mohou zdát pro mnohé až příliš obecné a možná že si díky nim neodnášíme nic průlomového, nic nového. Nemáme ten okamžitý pocit, že jsme se teď zlepšili, ale to neznamená, že právě tyhle dovednosti nejsou pro náš růst důležité. Naopak si myslím, že jsou velmi podstatné.

Docela se mi líbilo to Tomášovo srovnání sportovců a podnikatelů. Sportovec žije tréninkem a přípravou na nějaký vrcholný závod, zápas, nebo turnaj. To je potom většinou jednorázová akce, ale takový podnikatel, nebo možná ještě lépe obchodník, ten takových zápasů a závodů musí absolvovat během dne několik, a to především prostřednictvím schůzek a meetingů. 

Na těch schůzkách se nás ale nikdo neptá, kolikátou schůzku máme v pořadí, nebo zda máme dostatek energie. Musíme předvést optimální výkon, co možná nejlepší, aby naše schůzka nebyla jen ztraceným časem nejen naším, ale i druhé strany. Sportovci pak jsou samozřejmě vystaveni většímu mentálnímu tlaku na velkých turnajích a při rozhodujících utkáních. A právě v těch momentech v těchto utkáních, ať už sportovních nebo businessových, se ukazuje, v jak dobrém stavu je naše mysl.

Jednoduše řečeno můžeme si osvojit stovky nejlepších technik, můžeme mít nejlepší vybavení, nejlepší techniku, ale pokud nebudeme pro tuto techniku a vybavení i co možná nejlepší prostředí, tak to z nás automaticky nedělá jedničku v oboru nebo vítěze. Když budete mít v hlavě chaos a nepořádek, tak nemůžete sami od sebe očekávat, že zvládnete něco dělat v harmonii a pořádně. K tomu vám prostě a jednoduše nepomůže nic jiného než vy sami, a to tím, že si uděláte pořádek ve své hlavě a budete pravidelně pracovat na správném fungování vaší mysli.

Mluvil jsem o tom už několikrát a slyším to čím dál častěji, že lidé podléhají většímu a většímu stresu a čím dál více trpí syndromem vyhoření. Zkuste se nad tím ale zamyslet. Co my všichni děláme proto, aby se nám tohle nestávalo? Většinou řešíme jen zda nemůžeme něco udělat rychleji, pořád chceme růst, stíhat více věcí za méně času, dosahovat lepších a lepších výsledků. A tak si kupujeme výkonnější počítače a telefony, vymýšlíme aplikace, která nám ušetří čas a usnadní práci, nebo přemýšlíme nad nějakou inovací techniky, kterou jsme používali doposud. Na tom opět není samozřejmě nic špatného, co ale děláme pro to, abychom tohle všechno zvládli také správně zpracovat? Chci tím říct, že děláme věci pořád rychleji a rychleji, ale někdy zapomínáme taky na to , že s kvantitou se nám zhorší kvalita, pokud pro tu kvantitu nepřizpůsobíme i prostředí, které bude schopno růst společně s námi.

Já bych byl opravdu nerad, aby to vyznělo, že jsem proti pokroku, naopak jsem rád za pokrok, baví mě, když vidím, že někdo vymyslel něco nového, nebo někdo něco zdokonalil. Mám jen jednu jedinou obavu, a to abychom při honbě za pokrokem nezapomínali také na jiné hodnoty v našem životě. 

© Lukáš Eder