Strach jako nejlepší znamení, že jsme na správné cestě

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Zapamatoval jsem si jednu z hlavních myšlenek z knihy od Jamese Cleara The Atomic Habits, kterou se snažím řídit ve svém životě. Je to myšlenka, že bychom se neměli v našem životě snažit o nějakou mimořádnou změnu, mimořádné zlepšení během jednoho okamžiku, ale naopak, že bychom se měli snažit být každý den alespoň o jedno procento lepším člověkem. Každý den udělat něco, co nás posune blíž naší vizi, pro kterou jsme se rozhodli. Je to právě o našich každodenních návycích, které utvářejí naši současnou identitu. A právě změna těchto návyků je tou z nejnáročnějších činností, na které spousta z nás pohoří a sklouzne zpět do těch starých vyjetých kolejí. 

Zkuste se schválně teď sami zamyslet, kolikrát jste se už v životě sami pokoušeli to něco změnit? Může to být úplně cokoli, na co si vzpomenete. Na začátku jste měli patrně nějakou touhu, důvod, proč jste se rozhodli pro změnu. Pro transformaci nějakého špatného návyku v nový lepší návyk. Často se nám to ale nedaří, narazíme totiž na stav naší mysli, který nám v tom začne tak trochu bránit. Věřím, že jste také ten stav někdy zažili, je to pocit úzkosti, možná pocit strachu z toho, že nedokážete té změny dosáhnout. Někdy je tento pocit úzkosti a strachu nahrazen výčitkami, například z toho, že jste neudělali to, co jste si předsevzali, nebo pro co jste se odhodlali. 

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je pro nás tak složité dosáhnout té změny? Vědomě jsme schopni si ujasnit, proč dané změny chceme dosáhnout, ale jakmile se o to začneme pokoušet, čeká nás to nejnáročnější, a to přesvědčit i to naše podvědomí, že té transformace chceme skutečně dosáhnout. A to naše podvědomí se brání, nechce nám dát nic jen tak a zadarmo, moc se mu to nelíbí, že chceme provést nějakou změnu, a tak nám právě podstrkává ty pocity úzkosti  a strachu jako jakýsi svůj obranný mechanismus.

 O strachu a tom, jak vzniká, jsem už mluvil. Když se naučíte vnímat strach jako prostředek naší mysli, který nás má chránit před neznámým, tak můžete toto uvědomění aplikovat například i při změně svých návyků. Já jsem to pochopil tak, že svému podvědomí dokážu jen velmi těžko vysvětlit, proč bych neměl dělat něco, co jsem dělal řadu let, a proč to chci teď z ničeho nic změnit. Pro to naše podvědomí je to pohodlné, zvyklo si na to, že si ke kávě zapálíme cigaretu a těžko mu vysvětlíme, že od teď si ji nemůže zapálit, protože chceme přestat kouřit. Pro podvědomí je to něco nového, neznámého, je pro něj nepohodlné dělat něco, na co si tolik let zvykalo, a tak se brání a používá k tomu třeba strach, pocity úzkosti a potom, třeba když nějakou ze zásad porušíme, ještě rádo přidává výčitky, aby nám ukázalo, že nejsme dost dobří, abychom té změny dosáhli. 

Často ve svých podcastech zmiňuji, že cesta za úspěchem je plná překážek a právě překonávání těchto překážek z nás dělá ty opravdu úspěšné. Nesnažte se proto ty překážky obejít nebo čekat, až překážka zmizí, berte je jako součást života a součást cesty za úspěchem. A právě zmiňovaný strach je jednou z nejčastějších překážek. Neustálé překonávání strachu, i tak by se dala nazvat cesta za úspěchem. Paradoxem ovšem je, že strach, který pociťujeme před každou překážkou, je mnohdy horší, než reálná náročnost té dané překážky. Mluvil o tom už Seneca ve svých spisech, kde zmiňoval, že „ve fantazii trpíme častěji než ve skutečnosti„.

 Já jsem tato jeho slova pochopil tak, že jsme schopni si mnohem častěji představit černé scénáře a negativní dopady našeho chování v horší podobě, než jaké jsou ve skutečnosti. Věřím, že jste to určitě už v životě někdy zažili. Ocitli jste se před nějakou překážkou, před nějakým rozhodnutím a začal vás ovládat strach. Začali jste přemýšlet nad tím, co vše se může stát, pokud se rozhodnete překážku překonat. Říkali jste si: Tohle znám, o tom už jsem slyšel, to může dopadnout velmi špatně. Je to přesně ten stav, kdy nad vámi strach přebírá kontrolu. Jste nervózní, zažíváte pocity úzkosti. Tyhle pocity vám vysávají energii až už jí nemáte dostatek k tomu, abyste se vůbec pokusili překážku překonat. A potom, jako černá tečka na závěr, přijdou ještě ty výčitky, které vám jen ubírají na sebevědomí a ztrácení sebedůvěry. 

Potřebujete proto najednou nějaký vnější impulz, někoho, kdo k vám přijde, zvedne vám sebevědomí, dodá energii a pomůže k překonání strachu, sebe sama a pak i celé překážky. Často potom sami zjistíme, že to vlastně byla hračka a že ten náš strach byl opravdu zbytečný. Věřím, že víte, o čem mluvím a že to každý z nás někdy zažil. Jak se tomu ale ubránit? Jak docílit toho, abychom se nenechali ovlivňovat strachem a nenechali ho převzít kontrolu nad naším chováním? Jak už jsem říkal, prvním krokem, který třeba mně pomohl, je právě to uvědomění si, že strach je přirozená věc a že je to jen nástroj, kterým se mě má mysl snaží bránit před něčím nepohodlným. Časem jsem dospěl k uvědomění, že strach není můj nepřítel, ale naopak že je důležitým znamením. 

Jednou z největších chyb, jaké jsem kdy v životě dělal, bylo nechat ovládat strachem své jednání. Když se nad tím zamyslím, tak z čeho máme v životě největší strach?  Je to strach z neúspěchu, z odmítnutí, ze sociálního ponížení? Ovšem tyto strachy v nás jen potvrzují určité negativní zkreslení, které v sobě máme, a proto pokud se od nich naučíme oprostit a dokážeme přijmout strach jako znamení toho, že věc, o kterou se právě snažíme, stojí za to, že je to přesně to, co jsme si vždy přáli, nebo co bychom měli udělat, tak jsme získal ten nejlepší předpoklad k překonání nejen strachu samotného, ale také k posunutí se zase o krok dál na cestě za úspěchem.

Nebudu tady předstírat a říkat vám, že je překonání podobných strachů jednoduché, že je to hračka. Není to tak a sám s tím mnohdy bojuji. Vzbudit v sobě dostatek sebedůvěry a sebejistoty ve chvíli, kdy stojím před nějakou překážkou, je zatraceně těžké, ale už jenom vědomí toho, že cítit obavy je v pořádku a že to není nic, co vypovídá o mých reálných schopnostech a možnostech, mi pomáhá k překonání každé překážky. Asi nejhorší na celém tomto procesu práce se strachem je pak práce s těmi výčitkami. Právě ve chvíli, kdy třeba porušíte nějakou zásadu nebo neuděláte něco, co víte, že jste udělat měli. Tohle je hned další uvědomění, kdy je potřeba si říct, že tyhle pocity jsou jen nástroje mého strachu, který se nade mnou snaží převzít kontrolu, ale to mu nechci dovolit. 

Věc, která i vám může pomáhat v boji proti těmto neúprosným sabotérům ve vaší mysli, je položení si jednoduché otázky večer před spaním. Zkuste namísto hledění do mobilů, počítačů a tabletů až do chvíle, než padnete únavou a vyčerpáním, jen zavřít oči a zeptat se sami sebe: „Jakou slabost jsem dnes překonal?“ nebo „Za co můžu být dnes sám na sebe hrdý?“. Bude vám to pomáhat posilovat své sebevědomí, překonávat všechny překážky v životě, a být tak každý den o jedno procento lepším člověkem. A když se vám tohle bude dařit tak ode dneška přesně za jeden rok můžete být o 365 % lepší. No a znáte snad nějakou jinou investici, kterou byste za rok zhodnotili o 365 %?  Jestli ano, tak mi napište jakou, protože to by mě opravdu zajímalo. Pravidelní posluchači už vědí, že mi mohou napsat na můj e-mail eder@firstclass.cz nebo nechat jen zmínku v komentářích zde na webu nebo na našich sociálních sítích.  Stejně tak mí pravidelní posluchači také vědí, že pokud nechtějí přijít ani o další podcast Myšlením na vrchol, tak je dobré zadat odběr podcastu ve své aplikaci a sdílet ho i mezi své přátele, kterým by mohl třeba pomoci.

© Lukáš Eder