Dokonalost je hlavním nepřítelem naší tvořivosti

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Kreativita je přirozeností každého z nás, opět si toho můžeme všímat u našich děti. Přichází ale otázka, pokud jsme během dospívání přišli o naši kreativitu, můžeme ji v nás opět probudit? Je kreativita vlastnost, které se může naučit každý z nás, nebo je to jen dar vyvolených jedinců? Jak už jistě tušíte, tak stejně jako vytrvalosti, trpělivosti a dalším vlastnostem úspěšných lidí, i kreativitě se můžeme opět naučit.  

Asi bych o tom ani nemluvil, pokud by tomu tak nebylo. O tom, proč bychom se měli snažit probudit v nás naši spící kreativitu, jsem mluvil v předchozí epizodě a v této bych se rád věnoval otázce jak to ale udělat? Jaké jsou ty kroky, díky kterým v nás probudíme tu spící dětskou přirozenost a tvořivost, které má úplně každé dítě vrozené? Myslím si, že když mluvím o lidských vlastnostech a dovednostech, tak nejsnazší cesta, jak se jim znovu naučit, je učit se právě od našich dětí. Někdy je stačí jen pozorovat. Stačí se zastavit, zvednout hlavu od mobilu a sledovat děti, jak se chovají, když jim necháte volnou ruku. Když tohle uděláte, snadno si všimnete, jak mají neustále chuť zkoušet nové věci nebo začít něco tvořit, když jim dáte tu příležitost. Nemají strach z toho, že se jim něco nepovede, nebo že by snad výsledek jejich práce nebyl naprosto dokonalý.

A právě tohle je asi ta největší překážka, kterou si my dospělí nosíme v naší hlavě a která je tím zabijákem naší tvořivosti. Jak jsme vyrůstali, tak jsme často slýchávali od jiných dospělých, řekněme možná autorit našeho dětského života, že vše, co děláme a zkoušíme, by mělo být dokonalé. Ve škole bychom měli mít samé jedničky, abychom byli chytří a někam to dotáhli. Když jsme něco neudělali naprosto dokonale, tak jsme byli potrestáni buď špatnou známkou, nebo jen zbytečnou kritikou. 

Já chápu, že cílem kritiky a známkování je potřeba ukázat nám, v čem se máme zlepšit, poukázat na naše slabiny a přimět nás k tomu, abychom na nich více zapracovali. Nemělo to ale spíš opačný efekt? Že jsme se až příliš věnovali našim slabinám, které nám ubíraly energii, až nám nezbylo dost sil na naše silné stránky, rozvoj našich přirozených talentů a s tím také i rozvoj naší tvořivosti? Stejně tak i chápu, že autority našeho dětského života chtěly, abychom dělali vše nejlépe, jak je to jen možné. Nevěřím ale, že k tomu vede cesta skrze zbytečnou kritiku, špatné známkování a upozorňování na naše slabiny. Myslím si, že je tak nějak přirozené pro každého z nás dělat všechno nejlépe, jak umíme. Nemyslíte? Asi neznám žádné dítě, které by cíleně dělalo něco jenom napůl. Samozřejmě pokud se jedná o činnosti, které chce skutečně dělat. 

Když přijmete toto nastavení jak vůči svým dětem, tak hlavně i vůči sobě (myslím tím teď dělat vše nejlépe, jak umíte), dokážete tím jednak sama sebe a jednak své děti zbavit toho zbytečného strachu z nedokonalosti, který je největší brzdou naší kreativity, našeho tvůrčího já. 

Poznal jsem už spoustu lidí, kteří měli nějaký zajímavý nápad, zajímavou vizi, ale nezačali s jejím naplněním, protože měli obavu z toho, že to nebudou schopni udělat naprosto dokonale. Nebo na to neměli dokonalé podmínky, nebyl dokonalý čas. Vlastně se tito lidé mnohem více zabývali překážkami, které by se mohly na cestě za jejich vizí objevit, namísto toho, aby se pustili do práce a začali s jejím naplňováním. Strach z těchto překážek a z toho, že nepodají perfektní a dokonalý výkon, nás připravuje o tvořivost a kreativní myšlení. Nepodléhejme tomu. Už Salvador Dalí říkával: „Nemějte strach z dokonalosti, nikdy jí nedosáhnete.“ Tohle, myslím si, vystihl naprosto trefně a přesně. Já jsem se naučil dokonalost vnímat skoro až jako svého nepřítele. 

Dokonalá představa je sice moc krásná, ale když přijmete, že je prakticky nedosažitelná, bude se vám s tím mnohem lépe a snadněji žít. Hlavně taky nebudete přicházet o svou tvořivost, a budete tak neustále rozvíjet své kreativní myšlení, protože budete mít chuť něco dělat, zkoušet nové věci, hledat nové výzvy, učit se novým dovednostem. A vůbec vás nemusí trápit, že to někdo možná udělá lépe než vy. Důležité je říkat si, že já jsem to udělal nejlépe, jak jsem to udělat mohl, a pokud to budu dělat zase příště, bude to už jen a jen lepší. Protože jak se říká, trénink dělá mistra. Taky se ale říká, že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, což samozřejmě neznamená, že bychom neměli nic dělat, právě naopak.

Jednoduše řečeno, prvním krokem k probuzení kreativity každého z nás je oprostit se od toho strachu z nedokonalosti a začít zkoušet nové věci. Chtěli byste být více kreativní? Zkuste se zamyslet, zda je nějaký problém, který se vám v životě stále vrací a vy se bráníte jeho řešení. Nebo klidně i nějaká činnost, kterou jste měli strach vyzkoušet, i když jste měli už několik příležitostí. To není náhoda, že se ten problém opakuje nebo se vám nabízí možnost vyzkoušet něco, co jste nikdy nezkusili. Jestli se to opakuje, asi byste do toho měli opravdu jít, možná objevíte nějakou novou výzvu. Možná nějaký svůj skrytý talent, kdo ví. Jestli to ale chcete zjistit, musíte to nejprve vyzkoušet. Hlavně se nebojte, každý z nás zvládne mnohem víc, než si sám myslí. Hlavně si užijte už ten samotný proces a nemějte strach z toho, že nejste dost dobří, k ničemu to nevede a uvidíte, že díky tomu, že budete zkoušet nové věci, v sobě probudíte touhu jít dál.

Závěrem chci zmínit ještě jednu věc, která tak trochu zabíjí naši kreativitu, a to je určitě netrpělivost. Prostě všechno má svůj čas, a když budete mít radost už ze samotné tvorby, vlastně už z té cesty za úspěchem, tak nebudete mít potřebu ani nikam spěchat a budete dělat věci opravdu nejlépe, jak jen umíte.

Zkuste se nad tím schválně zapřemýšlet a napište mi, pokud už máte nějakou podobnou zkušenost, kdy jste objevili sami v sobě chuť tvořit, a rozvíjeli tak najednou své kreativní myšlení. Pravidelní posluchači už znají můj e-mail eder@firstclass.cz, taky mi můžete napsat komentář zde na webu nebo na našich sociálních sítích. Těším se na vaše zkušenosti, díky předem za všechny zprávy, taky za odběr mého podcastu, a přeji hezký a úspěšný den.

© Lukáš Eder