Identifikací chyb druhých lidí k vlastnímu růstu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V naší společnosti stále více a více slyšíme o zvyšování stresu a depresí mezi lidmi. Stále více lidí trpí v důsledku špatné životosprávy různými civilizačními chorobami. Máme tu syndrom vyhoření, lidé hledají smysl života a sami si mnohdy nedokážou poradit. Slýcháváme tak, že bychom měli využívat služeb různých koučů nebo mentorů, kteří již mají nějaké zkušenosti a budou ochotni nám pomoci nasměrovat nás v našem životě. Pomoct nám samozřejmě mohou i knihy od těchto mentorů. Knihy na téma osobního rozvoje, které nám postupnými krůčky otevírají naši mysl. Mě osobně tyto knihy moc baví a určitě mi pravidelně pomáhají pracovat na mém růstu. Když se ale zamyslím nad svým životem před deseti lety, nebyl to žádný kouč, ani žádná kniha osobního rozvoje, kteří by mi dali ten impulz začít se sebou něco dělat. 

Abyste si to dokázali lépe představit, pokusím se vám popsat Lukáše Edera před deseti lety. Bylo to období, kdy jsem zrovna dokončil střední školu a začínal jsem studovat vysokou. Nemohu říct, že by to bylo období, kdy na tom byla naše rodina finančně nějak dobře, právě naopak. Už na střední jsem vypomáhal rodičům v jejich podnikání, kde to šlo od deseti k pěti. Už na střední jsem pracoval v rodinné vesnické hospodě, kde jsem trávil každý večer. Byla to práce opravdu jen na uživení, žádný velký zisk z toho nebyl. Protože jsem viděl, že to doma s financemi není úplně v pohodě, nechtěl jsem zůstávat dále na vysoké škole a našel jsem si ještě jednu práci. Přes den jsem tak pracoval jako programátor a obsluha stroje ve strojním průmyslu a večer jako hospodský. Obě práce sedm dní v týdnu, někdy jen pár hodin spánku. Do toho tak tři krabičky cigaret, nespočet kafí, strava, která se zdravému stravování ani trochu nepodobala, a k tomu všemu vysoká nadváhu. Někde mezi 130 až 150 kily. Dost se to hýbalo. Dovolená, sport, osobní rozvoj – všechno to pro mě byla sprostá slova, na nic z toho jsem neměl čas. Když jsem se zastavil, měl jsem špatný pocit, myslel jsem si, že marním čas.

I tehdy jsem měl své sny, a měl jsem hlavně pocit, že abych mohl jednoho dne těchto snů dosáhnout, tak se k tomu musím upracovat. Žil jsem v tom, že nic není zadarmo, myslel jsem si, že každodenní dřinou to jednoho dne skončí, a vlastně jsem v to mnohem více doufal, že to tak bude, ale když se nad tím teď zpětně zamyslím, tak jsem pro to reálně nic moc nedělal. Letos je to deset let, co zemřel můj táta. Bylo mu šedesát let, pil hodně kávy, byl silný kuřák, měl velkou nadváhu, prakticky nepil alkohol, neměl na to čas, a sportovat? To jsem ho asi v mém životě nikdy neviděl. Celý život jen pracoval, podnikal, ale byl až příliš důvěřivý. Byl to dobrý člověk, dobrák od kosti. Nikdy si na nic nestěžoval a vždy, když za ním někdo přišel, tak mu pomohl. Někdy na tu pomoc taky krutě doplatil. Když jsem se jednou nad sebou samým před těmi deseti lety zamyslel, došlo mi, že přesně tohle jednou můžu být i já. A říkal jsem si: Opravdu tohle chci? 

Důvodem, proč tohle vyprávím, je, že bych vám chtěl ukázat, že pro nějakou zásadní změnu v našem životě není zapotřebí zaplatit si kouče a mentory a načíst si stovky knih o osobním rozvoji. Někdy jen prostě stačí se zastavit a rozhlédnout se okolo sebe. Platí jedno pravidlo a tím je, že každý z nás je jakýmsi průměrem pěti osob, se kterými trávíme v našem životě nejvíce času. My, nebo možná spíš naše ego, ale někdy není ochotno připustit si naše špatné zvyky, které jsme přijali od těchto lidí. Je obtížné přiznat sami sobě nějakou chybu, přiznat si, že něco děláme špatně. Zato jsme ale schopni velmi dobře a přesně identifikovat chyby a špatné návyky lidí v našem okolí. 

Zkrátka a dobře, někdy je mnohem efektivnější poučit se z chyb lidí v našem bezprostředním okolí, protože nám to může dát mnohem více než kterýkoli kouč, mentor, nebo kniha osobního rozvoje. Nejlepší je asi začít u své rodiny. Chcete žít bohatší a úspěšnější život než vaši rodiče? Pak nemůžete dělat stejné chyby a mít stejné návyky, jako měli oni. Možná vám to zní trochu divně, ale u mě to osobně tohle uvědomění zafungovalo mnohem více než jakákoli kniha o osobním rozvoji. Naučil jsem se díky tomu poučit se nejen z chyb mých rodičů. Naučil jsem se díky tomu i více naslouchat lidem v mém okolí, být více empatický a učit se jak z chyb těch úspěšných, tak i méně úspěšných lidí. Všichni totiž děláme chyby. To není ostuda. Ostuda je, pokud tyto chyby opakujeme a nepoučíme se z nich. V ten moment už totiž není chyba, ale je to naše volba.  Pamatuji si například, když jsem začal kouřit. Věděl jsem, že je to špatně. Když jsem si poprvé zapálil tu cigaretu, věděl jsem, že je to chyba, ale tu chybu jsem opakoval a stala se z toho má volba. Oba mojí rodiče kouřili, moji kamarádi taky kouřili, připadal bych si divně, pokud bych nekouřil taky, takže jsem si to zvolil. A stejně rychle jako jsem začal, tak stejně rychle jsem i skončil. Žádný absťák jsem nepociťoval, zkoušel jsem přepsat jen jednou, a to ze dne na den. 

Je to jen v hlavě a v tom uvědomit si, proč té změny chci dosáhnout. Základem každé změny v našem životě, každé transformace nějaké špatného návyku v dobrý návyk, je právě toto uvědomění. 

Abychom ale takového uvědomění mohli dosáhnout, musíme si dokázat nejprve uvědomit a připustit naše chyby, které se posléze staly naší životní volbou. Někdy je to opravdu těžké a ne vždy toho jsme schopni dosáhnout, a proto si platíme ty kouče a mentory. Můžeme ale začít tím, že se nejprve rozhlédneme okolo sebe, i to může být první krok k uvědomění si svých chyb a špatných návyků. Ve chvíli, kdy tohoto dosáhneme, tak máme ten nejlepší předpoklad, abychom je dokázali změnit v ty lepší návyky, které budou tvořit naši novou identitu, která je v souladu s naší osobní vizí.

Tolik tedy můj další podcast, snad i vám tahle moje zkušenost, možná životní příběh, díky kterému jsem dokázal zásadně změnit svůj život, pomůže zásadně změnit i ten váš život, pokud po tom taky toužíte. A pokud se vám to už podařilo a máte jinou zkušenost o tom, co vám k tomu pomohlo, máte také nějaký svůj příběh, budu rád, když se o něj podělíte se mnou do mého e-mailu eder@firstclass.cz, ale klidně i zde na webu nebo na našich sociálních sítích. Možná že i váš příběh může být pro někoho inspirací, a pomůže mu tak k úspěšnějšímu životu. Štěstí je totiž opravdové, jen když jej máte s kým sdílet. Těším se na vaše zprávy a přeji vám úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder