K úspěchu rekonstrukcí sama sebe

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Cesta k tomu, abychom dělali v životě to, co doopravdy dělat chceme a co nám dále dobíjí naši energii, vede skrze naše rozhodnutí dělat to, co opravdu chceme. A abychom zvládli k takovému rozhodnutí dospět, potřebujeme především, aby bylo v souladu s naší zdravou identitou. No jo, zdravá identita, to se snadno řekne, jak to mám ale poznat, že zrovna ta moje identita je zdravá a plynou tak z ní i zdravá rozhodnutí? 

I když se to pro někoho může zprvu zdát obtížné odhalit, zda zrovna jeho identita je tou zdravou identitou, tak věřte, že se to tak zprvu opravdu jen zdá a není to zase až tak složité. V první fází je důležité si uvědomit, na základě čeho děláme v životě naše rozhodnutí. Na základě čeho se rozhodujete?

Nejvíce těch opravdových rozhodnutí děláme na základě našich pocitů a emocí. Podle toho, jak se cítíme, se přece rozhodujeme. A podle čeho identifikujeme ty opravdové emoce, naše city? Na základě našich smyslů, kterými vnímáme naše okolí a prostředí, ve kterém se nacházíme. A k tomu, aby naše city a rozhodnutí z nich plynoucí byly skutečné a opravdové, tak k tomu potřebujeme jedinou věc, a to abychom doopravdy vnímali naše okolí takové, jaké je, a ne takové, jaké si myslíme že je. Abychom nedávali zcela zbytečně prostor nějakým domněnkám a iluzím. Tyto domněnky a iluze jsou totiž ve velké většině ovlivňovány sabotéry, šmejdy v naší hlavě. Napoleon Hill by možná řekl, že jsou tyto domněnky ovlivňovány ďáblem, ukrývajícím se v každém z nás, pokud bych dal tuto myšlenku do kontextu s jeho knihou Jak překonat ďábla, o které jsem nedávno mluvil.

Ten základní princip cesty k sobě samému, objevení své vlastní identity, je tak docela jednoduchý. Ve chvíli, kdy se dokážete oprostit od všech životních, osobních i profesních rolí, jenž ve svém životě zastáváte a do kterých vstupujete, objevujete cestu k poznání sama sebe. Abyste ale dokázali po této cestě jít, musíte se naučit velmi dobře vnímat a pozorovat vaše okolí, vstřebávat z něj správné informace. Analyzovat je s naprosto čistou hlavou, bez předsudků, identifikovat pocity, které ve vás tyto informace vyvolávají, a na základě těchto pocitů pak můžete dělat opravdová rozhodnutí, která povedou k těm opravdovým činům, které vám budou nadále dobíjet energii. 

Myslím si, že právě i tohle může být jeden z důvodů, proč v posledních dvou dekádách slýcháváme o tolika případech různých vyhoření a psychických problémů. Mám totiž občas pocit, že lidé tak nějak přicházejí o opravdová rozhodnutí. Tím, jak jsme všichni v neustálém rozptýlení s hlavou skloněnou nad mobilem nebo tabletem, tak nemáme absolutně ponětí o tom, co je opravdové. Prostředí, které nyní vnímáme, je už tak rozsáhlé, že nemáme možnost posoudit, které city opravdové jsou, a které vycházejí jen z role, kterou zrovna zastáváme. Protože takové city a takové reakce jsou s tou danou rolí spojené. 

Tohle celé má potom za následek, že zastáváme stále větší množství rolí, od kterých se neumíme odpoutat, a tyto role tak přebírají nadvládu nad naší osobností, a naše identita se tak stává nezdravou, a to protože většina těch rozhodnutí neplyne z našeho nitra, ale pouze z našich rolí a předsudků. Ta rozhodnutí jsou ovlivněna těmi šmejdy v naší hlavě, a my tak ztrácíme ponětí o tom, kým doopravdy jsme. Typickým příznakem nezdravé identity je naše přerostlé ego. Tohle slovo spousta z nás vnímá jako něco špatného, sprostého, něco, proti čemu bychom měli bojovat. Tak to ale není. EGO, to není sprosté slovo, je to jen ta druhá strana naší zdravé identity. Jestliže zdravá identita je lícem naši osobnosti, tak ego je jeho rubem. Je druhou stranou mince. Růst našeho ega, tedy naší nezdravé identity, způsobuje právě to, že nejsme schopni vnímat opravdovost našeho prostředí, identifikovat opravdové pocity a na základě nich se doopravdy rozhodovat. Velikost našeho ega právě vnáší do našeho rozhodovacího procesu ty domněnky, které se nezakládají na realitě. Do našeho vnímání vstupuje naše ego, a my tak vnímáme zkresleně, tedy nezdravě. Výsledkem je, že na základě nezdravého vnímání, ovlivněného naším egem, zažíváme i špatné a nezdravé emoce, ty emoce se dotýkají naší identity, a my tak začneme i nezdravě jednat. A zde záleží na situaci: buď jednáme agresivně, arogantně, nebo přecházíme do lítosti. Někdy nás naše ego dožene až k pláči.  

Na rozdíl od mince, kdy je velikost lícové a rubové strany neměnná, tak naštěstí v tomto případě je stránka naší zdravé a nezdravé identity námi ovlivnitelná. Asi jen velmi těžko dokážeme jednu z těchto stran úplně vymazat. Můžeme ale docílit toho, že je jedna z těchto stran co možná nejmenší, někdy tak malá, že si toho my ani naše okolí nejsme schopni všimnout. Naším cílem by samozřejmě mělo být dosáhnout co nejmenší velikosti našeho ega, svědčí to totiž o tom, že víme, kým jsme, a že dokážeme dělat opravdová rozhodnutí, jež vyplývají z naší zdravé osobnosti. A jediným a nejefektivnějším klíčem k tomu, jak toho může každý z nás dosáhnout, je právě ta každodenní duševní hygiena. I kdyby to mělo být jen na pět minut každý den, tak bychom to měli udělat. Každý den alespoň na chvilku bychom měli vystoupit z úplně všech našich rolí včetně role uživatele mobilního telefonu, včetně role řidiče, otce, partnera. Vystoupit ze všech rolí a prostě jenom tak být sám se sebou, vnímat, co se děje okolo nás a je doopravdy skutečné. Jen tak dokážeme procvičovat naše vnímání a budeme prožívat opravdové pocity. 

Dokážete to? Dokážete být sami se sebou a vědět, kým jste? Já si myslím, že tohle je naprostý základ osobnostního rozvoje. Mně samotnému to neuvěřitelně pomáhá. Petr Pacher, kterého jsem zmiňoval v posledních dvou podcastech a se kterým úzce spolupracujeme, na tohle vytvořil e-learningový kurz rekonstrukceidentity.cz, ve kterém se všemu věnuje velmi podrobně a do detailu. Jestli tak nevíte, kým jste, a lámete si hlavu, jak to zjistit, i tohle může být cesta, která vám určitě pomůže. Na první pohled ten jeho kurz není levný, ale když uvážím,  že je to na celý život a investice do sebe sama, tak mi to zase tak strašné nepřijde. V každém případě, protože s Petrem Pacherem spolupracujeme  a máme společné zájmy a hodnoty, tedy pomáhat lidem v oblasti rozvoje jejich osobnosti, máme pro naše pravidelné čtenáře lepší podmínky, tak jestli by vás to zajímalo, můžete mi klidně napsat na eder@firstclass.cz. Díky moc, budu i rád, když mi připojíte váš příběh, jak se vám podařilo objevit svou vlastní identitu a minimalizovat velikost vašeho ega. Těším se na vaše zprávy, díky za odběr mého podcastu, jeho sdílení, a brzy zase na slyšenou v další epizodě. Do té doby přeji všem krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder