Naděje je nejhorší strategií úspěchu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Deset návyků produktivních lidí. Pět klíčových dovedností úspěšných lidí. Sedm ranních rituálů bohatých lidí. Když se ponoříte do článků o osobním rozvoji, podobných nadpisů najdete snad tisíce. Většinou se jedná o stejné nebo podobné věci, které se všude píšou pořád dokola. Vlastně i já se dost často opakuji ve svých podcastech, snažím se ale vždy nějak svou myšlenku doplnit, rozšířit, nebo dát nějakým způsobem do souvislostí. Mimo jiné, opakování je také matka moudrosti, a tak nevidím nic špatného na tom něco, co už zaznělo, občas připomenout.

 Ono v zásadě i když se začtete do knih o osobním rozvoji, tak ani v nich nejsou nějaké nové převratné informace, málokterá kniha přinese něco revolučního nebo zásadního, co vás posune v osobním rozvoji o mílové kroky dopředu. Myslím, že nejzásadnější, co bychom si měli uvědomit, je to, že samo nás nikdy nic neposune, jediný, kdo nás může posunout, kdo nám může pomáhat dále růst, jsme my sami. Tohle je to nejdůležitější, co bychom si měli neustále uvědomovat. Nic se samo neudělá, nic nepřijde jen tak samo, jenom protože jsme v to věřili nebo v to doufali, že se tak stane. To my sami se musíme přičinit.

Články, které jsem zmiňoval, četly už miliony lidí na celém světě, jsou v nich informace, které všichni vědí, uvědomují si je, ale přesto je většina nedokázala ve svém životě aplikovat. Přemýšlel jsem nad tím, proč tomu tak je. Proč my lidé ty informace nedokážeme všechny využít pro úspěch v našem životě? Copak nechceme být úspěšnější a šťastnější? Tak co nám v tom brání?

Čím více jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem došel k názoru, že těm, kterým se nedaří získané informace aplikovat do života, jsou lidé, kteří neumějí v životě správně plánovat. Právě plánování našich každodenních aktivit nám bude pomáhat aplikovat získané informace do našeho života. A teď mluvím nejvíce z vlastní zkušenosti a věřím, že i vy sami jste to už někdy v životě zažili. Nejhorší, co jsem kdy udělal sám pro sebe, bylo to, že jsem ráno vstal a nevěděl jsem, co mě ten den čeká. Ráno začnete nějakými každodenními rutinami, pak třeba dojedete do práce, čekáte, co vám ten den přinese, a možná spíše více doufáte, že přinese to, co byste si přáli, a říkáte tomu mylně plánování. Ano, to je přesně ono, hodně lidí si plete konkrétní plánování s doufáním v lepší budoucnost. 

Takový mylný plán těchto lidí pak může vypadat například takto: Zítra udělám více práce, tento týden budu více cvičit, budu zdravěji jíst, přečtu více knih a konečně rozjedu ten nový projekt. Tohle skutečně spousta lidí pokládá za své plány. Kam si ale myslíte, že nás takové plány dovedou? Je to nejkratší cesta k otálení, prokrastinaci. Začneme ty naše plány pořád dokola odkládat a odkládat a celé plánování se tak přemění jen v zoufalé doufání. Důvod toho chorobného odkládání našich přání a snů je způsoben právě tím, že jsme nevěnovali dostatek času konkrétnímu plánování. Když totiž ráno vstanete a jen čekáte, co ten den přinese, nikdy se nedostanete k ničemu opravdovému, konkrétnímu, co byste chtěli dělat, prostřednictvím čeho byste vytvářeli vaše hodnoty, a tak více času mnohem častěji děláte to, co musíte dělat, a možná tak tvoříte hodnoty někoho jiného. 

Jednoduše řečeno, když nemáte plán, tak jen doufáte. Doufáte v to, že najdete cestu, jak dál vyrůst a dosáhnout úspěchu. Plánování se tak mění v doufání a reálné činy se mění v naději. Je pravda, že se říká, že naděje umírá poslední, současně si ale taky myslím, že právě naděje je asi nejhorší strategií našeho růstu.

Proto jestli chcete převzít zodpovědnost za svůj život, získat opravdovou svobodu, přestaňte doufat a žít v naději. Začněte plánovat a dělat reálně činy. Potřebujete k tomu jednoduchou věc, potřebujete si udělat akční plán pro váš každý den. Začněte věnovat sami sobě, svým vizím, přáním a snům více času, přestaňte v ně doufat a začněte pro ně opravdu něco dělat. Akční plán je jednoduchý nástroj a bude vám pomáhat dělat každý den to, co opravdu dělat chcete, a ne to, co dělat musíte. Nebojte se být v akčním plánováním opravdu konkrétní a uvažujte nad tím tak, že to děláte hlavně pro sebe, nebojte se tomu věnovat dost času a přemýšlejte nad tím, co byste opravdu dělat chtěli. Rozplánujte si na každý den konkrétní činnosti, a nezapomeňte si tam taky nechat rezervu, protože nikdy nevíte, co nového ten dne přinese.  Možná že vám tohle přijde jako hloupost, ale já si myslím že je to opravdu důležité, a znám to z vlastní zkušenosti.

    Když jsem začínal s aktivním plánováním, tak jsem si nejprve zkoušel naplánovat snad každou hodinu daného dne. To mělo bohužel negativní dopady, protože jsem pak samozřejmě nebyl schopen všechny ty činnosti stihnout, musel jsem řešit během dne něco jiného, někde jsem se zdržel, a člověk pak má jen zbytečné výčitky, že neprožil svůj den, nebo klidně týden, tak, jak si sám naplánoval. 

Ano, ty výčitky, známe je všichni, rozhodneme se osvojit si v životě něco nového, a po týdnu zjistíme, že se nám to nedaří, tak si to začneme vyčítat, až se na to raději vykašleme. A než se nadějeme, už jsme zase tam, kde jsme byli na začátku, a ani nevíme, jak jsme se tam dostali. O výčitkách jsem trochu mluvil i v předchozích dílech a jediné, co na ně mohu říct je: Vykašlete se na ně. Ale neignorujte je. Potlačovat je, dělat, že tu nejsou, že je neslyšíte, to je snad ještě horši cesta. Zkuste je prostě brát tak, že tu jsou a vnímejte jen jako nástroj vašich sabotérů, vašeho podvědomí, které by raději zůstalo v těch pohodlných zajetých kolejích a má strach z něčeho nového a neznámého. Vaším úkolem potom je ukázat sami sobě, že jste dost dobří a že se nemáte čeho bát. 

 Jednou z cest, jak se vyhnout zbytečným výčitkám, může být, že si necháte ve vašem plánu nějaké časové rezervy na nenadálé situace, ale zase z druhé strany o to lépe, více a konkrétněji si naplánujete ty časové bloky, ve kterých chcete něco udělat. V práci si můžete naplánovat konkrétní aktivity a body, kterým se chcete věnovat, můžete si je dopředu promýšlet, a tím lépe je uděláte. A nemluvím jen o pracovních záležitostech. Stejně tak sportovní aktivity, můžete si naplánovat dvě hodiny na kole. Je to asi to nejjednodušší, co v dnešní době lze udělat, naplánujete si trasu na mapě ve vaší aplikaci a ta vám už rovnou ukáže i čas, který tím strávíte, zabere to jen pár minut. Naplánujete si s kamarádem nějakou pravidelnou sportovní aktivitu, udělejte z toho týdenní rituál, stejně tak s rodinou a samozřejmě i sami pro sebe. Je to to nejlepší, co můžete právě teď udělat sami pro sebe, pokud se chcete sami někam posunout, a je to ten první krok, který byste měli udělat, pokud chcete změnit své vize, přání a sny ve skutečnost. Pravda totiž je, že všechno, co teď vidíte okolo sebe, bylo kdysi jen vizí v něčí hlavě, ale stejně tak i platí, že ten někdo se musel zvednout a něco opravdového musel pro svou vizi udělat, přetvořil svou vizi v opravdovou hodnotu.

Vím, že jsem v dnešním podcastu nepřinesl pro vás nic nového, ale i tak, zkuste se sami zamyslet nad tím, jak moc a jak konkrétně plánujete své dny, a zkuste si vzpomenout na nějaký den, který jste měli dobře rozplánovaný, a naopak na nějaký den, kdy jste se jen nechali unášet okolnostmi. Ve který z těchto dnů jste se více posunuli? Myslím, že odpověď znám, a budu určitě rád, pokud budete mít chuť se o ni podělit i se mnou do mého e-mailu nebo s dalšími posluchači třeba komentářem zde na webu. Možná že vaše zkušenosti nebo nějaké tipy budou inspirovat i někoho dalšího, a možná že i díky tomu se stane někdo úspěšnějším, a tím bude úspěšnější i celá naše společnost.

© Lukáš Eder