Reaktivním přístupem nezískáme aktivní život s opravdovou hodnotou

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Aktivní život! I tak by mohlo znít synonymum pro život úspěšných lidí. A proto, abychom dokázali všichni prožít aktivní život, tak bychom se měli snažit prožít aktivně i každý náš den. V předchozím podcastu jsem mluvil o plánování. Mluvil jsem o tom, jak je plánování důležité a podstatné pro transformaci vizí v naší hlavě v opravdové skutky a hodnotné věci. Ať už se mnou budete souhlasit, nebo ne, pravdou zůstává, že bez opravdového akčního plánu dosáhnete ve svém životě a své kariéře jen opravdu málo. A jestli je tu někdo, kdo mi bude tvrdit, že dosáhl úspěchu bez plánování, tak jsem jen přesvědčený o tom, že pokud by plánoval, tak byl jeho úspěch mnohem větší.

Zkrátka a dobře, na každý den si můžete naplánovat činnosti s vysokou přidanou hodnotou. Zkuste si představit, čeho všeho byste mohli v životě dosáhnout, pokud byste si vytvořili skutečné plány a zavázali se k jejich splnění. Celý váš život by se v následujících dnech, týdnech a měsících jen neustále posouval vpřed. 

Další z hodnotných věcí na aktivním plánování je, že už jen tím, jak přemýšlíte o svých plánech, připravujete vaši mysl na tu aktivní činnost. Možná že si to v tu chvíli ani neuvědomujete, ale podvědomě je už vaše mysl připravena na danou činnost, a proto když se vrhnete do nějaké práce, kterou už máte předem naplánovanou, tak vám jde mnohem snáze od ruky. Máte totiž v hlavě už vše předem rozmyšlené, už jste tomu věnovali nějaký ten čas, udělali jste nějakou přípravu, a tak to jde najednou mnohem lépe, než když žijete reaktivní život a začnete věci dělat ve chvíli, kdy vám je život nadělí. Prostě a jednoduše už samotným plánováním začínáte o konkrétních věcech sami přemýšlet a připravujete sami sebe na to, abyste odvedli co nejlepší výkon. 

Díky tomu také získáte mnohem silnější pocit kontroly, a právě tento pocit kontroly nás všechny motivuje k reálnému jednání. Když cítíte kontrolu nad sebou a nad tím, co děláte, máte i mnohem zdravější sebevědomí, mnohem snáze se rozhodujete a dosahujete těch nejlepších možných výsledků. Vidíte tam taky tu návaznost? Určitě si vybavíte nějakou situaci ve vašem životě, kdy vám šlo něco pěkně od ruky, mohla to být klidně nějaká činnost, kterou jste před tím nedělali, bylo to něco nového, ale přesto jste to zvládli, věděli jste přesně, jak co udělat, a dotáhli jste vše do konce a ještě z toho měli dobrý pocit. A všechno většinou začalo tím, že jste si udělali nějaký akční plán. A co předcházelo tomu akčnímu plánu? Pravděpodobně nějaká vize, představa, nebo nějaké přání. 

První, co jste tak získali, byla vaše vize, možná jste si ní nějakou dobu hráli, přetvářeli ji, přehodnocovali, získávali o ní více informací. Zkoušeli jste nové věci, tak trochu oťukávali, zda je to opravdu to, co chcete. Pak jste získali touhu tu vizi naplnit, a pro to, abyste tuto touhu naplnili, tak jste většinou potřebovali nějaký plán. Díky tomu, že jste měli tento plán, začali jste konat a naplňovat svou vizi. Současně jste díky plánu měli kontrolu nad tím, co děláte, takže jste měli i motivaci dále pokračovat a naplňovat svou vizi. Díky kontrole a motivaci jste měli dostatek sebevědomí, a tím snáze jste dělali všechna svá rozhodnutí. A už tam vidíte tu návaznost. Vize, informace, zkoušení, touha, plán, akce, kontrola, sebevědomí, rozhodování a pak následuje nějaký cíl, nějaké naplnění té vize. Zkuste se ale zamyslet nad tím, co vás naplňovalo při dosahování vaší vize. Byla to honba za nějakým cílem, nebo vědomí toho, že se sami někam posouváte a učíte se něco nového?

Já jsem tohle téma načal hlavně proto, protože mi jeden z posluchačů napsal zprávu, kde nesouhlasil s mým tvrzením, že cíle nejsou důležité. Já Jirkovi za jeho zprávu děkuji, vážím si jí, jsem rád i za příspěvky, ve kterých se mnou nesouhlasíte, hlavně proto, protože možná i mě samotného mohou někam posunout. Tady si ale dovolím trvat na svém názoru a chtěl jsem nejen Jirkovi, ale i všem ostatním posluchačům ukázat, jak jsem toto tvrzení myslel doopravdy. Myslel jsem to tak, že k našemu konání by nás neměly motivovat jen cíle. Jirka mi totiž napsal, že cíle jsou nejdůležitější v našem životě a že když si nedá v životě zcela jasný a konkrétní cíl, tak neví, za čím má jít a proč vstát ráno z postele. Podle Jirky je stanovování cílů nejefektivnějším nástrojem, jak udržovat smysl života. Já si ale s prominutím myslím, že to tak prostě není, že tohle je jen cesta za cílovým feťáctvím, protože tím jen zvyšujeme potřebu mít větší a větší cíle, abychom si dokázali, jak dobří jsme. 

Cíl si totiž představuju více jako konkrétní hmotnou věc nebo nějaké konkrétní číslo. Zatímco vize, vize je něco méně konkrétního, je to nějaká představa v naší mysli, a tu pak můžeme naplňovat konkrétními cíli a stávat se tím, kým se my sami stát chceme. A k tomu, abychom dokázali plnit naše představy a vize, k tomu prostě nepotřebuji znát konkrétní cíle. Viděli jste tam tu návaznost a co všechno předcházelo konkrétním cílům?

Zkuste se tak opravdu zaměřovat na vize ve svém životě a zkuste je přeměňovat ve skutečnost jednoduchými kroky, jako je zkoušení nových věcí a aktivního plánování. Není to nic složitého a pravdou prostě je, že to, co v životě opravdu za něco stojí a má nějakou opravdovou hodnotu, je většinou strašně jednoduché. To jen my lidé se v tom snažíme hledat nějaké složitosti. A co si myslíte o cílech vy? Dokážete žít bez nějakých konkrétních čísel a hnát se za umělými cíli a namísto toho naplňovat nějaké své vize, zkoušet nové věci, učit se a být o každý den alespoň o kousek lepší? Budu rád, když mi napíšete i váš názor, ať už se mnou souhlasíte, nebo ne. Těším se na něj a na diskusi, která z něj může vyplynout. Předem díky za něj, stejně tak i za odběr mého podcastu ve vaší aplikaci, jeho sdílení, pokud si myslíte, že by mohl zajímat i někoho ve vašem okolí, a budu se těšit zase na další díl. Do té doby už vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder