Úspěšnou a spokojenou společnost tvoří jen úspěšní a spokojení lidé

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V předchozí epizodě jsem vyprávěl příběh jedné z mých pravidelných posluchaček. Byl to příběh posluchačky Lenky, běžné zaměstnankyně. Pro někoho by její příběh mohl naprosto běžný a obyčejný, ale já jsem se přesto rozhodl o něj podělit, protože si myslím, že právě její příběh může být inspirací pro spoustu lidí. Když nad Lenčiným příběhem přemýšlím, dochází mi, že vlastně může být inspirací minimálně pro dva tábory lidí. 

 Jedněmi mohou být ti, kteří jsou ve stejné nebo podobné situaci jako Lenka. Jsou někde zaměstnání, dělají možná práci, která je baví, ale zároveň se cítí dlouhodobě nedostatečně ohodnoceni. A vůbec se nemusí jednat jen o finanční ohodnocení. Jsou přece i jiné hodnoty, na kterých nám v práci záleží, a většina zkušených manažerů a zaměstnavatelů vám řekne, že finanční motivace je vždy krátkozraká a je jen otázka času, kdy ji budou muset opakovat. Peníze jsou samozřejmě v našich životech důležité, ale k čemu vám budou, když budete chodit do práce s nechutí, pracovat v prostředí, ve kterém se necítíte dobře a pro společnost, se kterou nevyznáváte stejné hodnoty? 

Lenku držely v její práci více hodnoty jejího klienta, pro kterého práci vykonávala. Bylo ale jen otázkou času, než i jí jednoho dne dojde trpělivost a řekne si proč by měla stále přinášet nějakou oběť, když stejně nikdo z jejích kolegů a nadřízených neocení. A navíc k tomu ještě ani nejsou schopni jí naslouchat. Bavilo by vás pracovat v takové společnosti?

 Věřím, že mezi námi může být více lidí s podobným příběhem, jaký má právě Lenka, a já věřím, že právě pro ně by její příběh mohl být inspirací. Je důkazem toho, že dokud sami něco neuděláte, nevyvinete nějakou aktivitu, tak se samo nic nezmění. Můžete každý den chodit do práce a říkat, co vše byste chtěli změnit, stěžovat si na to, co není fér, a přemýšlet o tom, co byste mohli změnit. Dokud ale nezačnete reálně pro tu změnu sami vyvíjet nějakou aktivitu, tak se samo nic nestane. Z e-mailu, kterými poslala Lenka, jsem pochopil, že o té změně přemýšlela už déle a také že už déle snila o tom, že by ráda jednoho dne spíše pracovala pro svého klienta. Možná že sama očekávala, že za ní klient jednou přijde s nějakou nabídkou. To by ale bylo v rámci obchodních vztahů mezi společnostmi přinejmenším neetické – přetahovat zaměstnance z firmy, která je zároveň vaším partnerem.

 Lenka proto musela sama začít konat, to ona musela dát ten první impulz, to rozhodnutí, a podat výpověď. Pokud by jen čekala, až sama přijde nějaká nabídka, možná by se taky nikdy nedočkala. Teď samozřejmě nechci nikoho navádět, aby hned začal dávat výpověď ve své práci. Spíše jen přináším podnět k zamyšlení. Že pokud jste v zaměstnaneckém poměru a je něco, s čím jste dlouhodobě nespokojeni, přestaňte o tom jen přemýšlet, přestaňte o tom jen mluvit a snít, a začněte pro změnu opravdu něco dělat. Možná že máte strach začít konat, to je přirozené, nikdy nevíte, co vám jakákoli změna přinese. Pokud si ale dokážete nastavit v hlavě takové myšlení, že ať už změna přinese cokoli, tak vy si s tím dokážete vždycky poradit, tak mnohem snáze pokoříte jakoukoli obavu z neznámého.

A možná že to není strach, co vám brání udělat nějakou aktivitu, možná je to jen pohodlnost. Zvykli jste si na to žít v nějakém režimu, říkáte si, že máte své jisté, a nechce se vám jít do rizika. Sice přemýšlíte už nějaký čas o nějaké změně a o tom, že byste se mohli mít lépe, ale jakákoli změna si vyžaduje vaši aktivitu, vyžaduje vystoupení z té komfortní zóny, a na to nemůžete najít energii. Zkuste tuto pohodlnost překonat tím, že se začnete více zajímat o to, o čemu už tak dlouho přemýšlíte. Zkuste sebrat odvahu a promluvit si o vašich myšlenkách s některým z nadřízených nebo s kolegy v týmu. Možná že i oni k tomu přidají nějaký svůj pohled, svůj názor, a tím ve vás probudí opravdovou touhu po změně, která vám dodá potřebnou energii. Já věřím v to, že definice úspěchu závisí na každém z nás. Nikdy bychom si proto neměli nechat diktovat, jak má vypadat úspěch v našem životě, o tom bychom měli rozhodovat jenom my.

Stejně tak věřím, že příběh Lenky by mohl být inspirací pro ten druhý tábor lidí, a to jsou ti zaměstnavatelé a manažeři. I když vím, že to většina z nich slyšela a četla už snad tisíckrát, tak přesto bych jim chtěl prostřednictvím tohoto příběhu vzkázat: Nezapomínejte naslouchat svým zaměstnancům a lidem v týmu. Vykašlete se na své ego a opravdu se zajímejte o to, zda jsou vaši zaměstnanci ve firmě spokojeni, a přemýšlejte, zda by některý z jejich názorů nemohl i celou firmu posunout dál. I když můžete mít možná pocit, že nejsou dostatečně kompetentní, aby vám kecali do vašeho řízení, někdy může pohled zdola nebo jen z jiného úhlu otevřít oči i vám. A díky tomu můžete mnohem lépe, snadněji a rychleji posouvat celou společnost, naplňovat její vizi a vytvářet společné hodnoty. Spokojenou firmu a spokojenou společnost totiž tvoří jen spokojení lidé, ať jsou dole nebo nahoře. Na to bychom neměli nikdy zapomínat. 

Tolik tedy můj pohled na příběh Lenky. Pokud jste jej slyšeli v předchozí epizodě Myšlením na vrchol a přišlo vám na něm něco zajímavého, nebo se mnou i naopak v něčem nesouhlasíte, můžete mi klidně napsat zde na webu, na naše sociální sítě nebo do mého e-mailu. Předem děkuji za všechny vaše zprávy, stejně tak i za odběr Myšlením na vrchol, jeho sdílení mezi vaše přátele a mějte krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder