Dva důvody, proč se štědrost stane nejlepší strategií růstu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes


Štědrost a velkorysost jsem schopen vnímat i jako určitou strategii růstu. Růstu sebe sama a všeho, co v životě dělám. A víte proč? Proč to tak vnímám? Protože právě velkorysost nás osvobozuje od strachu. A právě to z vás dělá lepšího člověka. 

Touhle myšlenkou jsem ukončil předchozí epizodu mého podcastu a slíbil jsem vám, že ji dále rozvinu a doplním v této epizodě. No a protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích a já rád držím své slovo, vrhnu se rovnou na věc. Zkuste se schválně sami ještě jednou zamyslet a položit si otázku: “Jak by vás zrovna štědrost nebo velkorysost mohla osvobodit od strachu?” Copak se můžu přestat bát skrze to, že někomu něco dám, nebo že někomu s něčím pomůžu? Myslíte si, že ne?

 Já si myslím, že rozhodně ano, a to hned ze dvou důvodů. Ten první důvod je, že ve chvíli, kdy nebudete ochotni dávat a budete veškerou svou energii soustředit jen na to, abyste náhodou o něco nepřišli, aby vás náhodou někdo neokradl, neošidil nebo nepřipravil o to, co nechce dát, tak už tímhle samotným uvažováním se odsuzujete k trávení svého života ve strachu. Pořád jen budete zaměřovat svou pozornost na to, zda vás někdo neokrádá, tolik se o to budete bát, že se v tom můžete stát až paranoidními. Pak najednou uvidíte v každém zloděje nebo někoho, kdo vám přišel ublížit, kdo přichází se špatnými úmysly. No a pamatujete, jak jsem zmiňoval, že úspěchu nikdy nemůžete chtít dosáhnout úplně sami? Že vždy budete potřebovat nějakého parťáka, kterému můžete důvěřovat? No a jak si chcete takového parťáka najít, když v každém uvidíte jen nepřítele? Tohle je samozřejmě extrémní situace, ale i do té se můžete dostat, pokud se začnete až příliš zaměřovat na možné ztráty a zapomenete u toho být také velkorysý. 

Hamižnost a lakota zabíjí vaše přirozené charisma a zcela zbytečně se z vás stane ten umrmlaný morous, kterého nikdo nemá rád a který vlastně žije většinu času ve strachu, protože se prostě bojí věřit.

 Když mluvím o velkorysosti, tak ale nemám rozhodně na mysli jen peníze nebo snad jiné materiální statky. Tu největší štědrost a velkorysost, jakou můžeme někomu nabídnout, je v tom, když mu věnujeme kus sebe a kus našeho času. Spousta lidí se mě často ptá, proč jsem začal tvořit podcasty a proč jsem si dal tak vražedné tempo. Říkají mi: „Co z toho máš, že to děláš každý den, vždyť tě to musí stát spoustu času? Kdo ti ten čas platí? Proč to jako děláš? Generuje to vůbec nějaké příjmy?”. Já odpovídám s úsměvem: „Příjmy mi to negeneruje, ale dělám to, protože mě napadlo, že by možná ty moje nasbírané zkušenosti, příběhy a myšlenky mohly někomu pomáhat, že by možná mohly někoho inspirovat k úspěchu, nebo mu pomáhat na jeho cestě za úspěchem.” Podcasty mi připadaly jako fajn forma. 

Taky často říkám, že úspěšnou společnost tvoří úspěšní jedinci. Takže v tom je taky vlastně tak trochu můj kalkul nebo sobeckost, protože i já jsem součástí společnosti a chci, aby kolem mě bylo co nejvíce úspěšných lidí. No a jestli tohle to moje povídání pomůže byt jedinému z vás, tak si říkám, že to mělo smysl. 

Taky jsem postupem času zjistil, že samotná tvorba podcastu pomáhá i mně samotnému mentálně růst, rozvíjet se, nutit mě samotného na sobě makat. Knihy na téma osobního rozvoje mě vždycky bavily, zajímal jsem o články a příběhy o úspěšných lidech. Vždycky ale tak dost nezávazně, ve volných chvílích. Ovšem v momentu, kdy jsem sám sebe zavázal k tvorbě podcastu, jsem si ušil bič sám na sebe, který mě nutí se o tato témata zajímat mnohem aktivněji. Přemýšlet o nich dost do hloubky, vyhledávat je, předávat tak, aby to mělo pro někoho alespoň trochu smysl.

Určitě to taky znáte, že si přečtete nějakou knihu nebo slyšíte nějakou zajímavou myšlenku, které byste se chtěli držet nebo ji nějak zavést do svého života, ale po čase se vám to vypaří z hlavy a vy ji nezvládnete aplikovat do života. Sám jsem to už několikrát zažil, že jsem si někde něco přečetl a říkal sám sobě: „Tyjo, to je super, toho se budu držet.“ Ale už vlastně v tu chvíli jsem měl tak trochu obavy, zda bych toho byl vůbec schopen a zda na to nezapomenu. 

No a právě díky tomu, že jsem začal s tvorbou podcastu, tak jsem začal o těch věcech i více přemýšlet, začal jsem s tím pravidelným žurnálováním nad různými tématy, a už vlastně to samotné mi pomáhá růst, a ještě k tomu jako takový malý bonus mě to zbavuje toho malého strachu, že na to zapomenu nebo se tím nedokážu řídit. 

Tak právě proto vnímám štědrost jako strategii úspěšného růstu. Díky tomu, že začnete někomu něco dávat, že začnete být opravdu štědří, tak můžete ve výsledku získat mnohem víc než jenom peníze, uznání, nebo něco jako materiální zisk. Můžete vyrůst, zlepšit sama sebe, a za to investice trochy času každý den určitě stojí, co myslíte?

Budu rád, jestli mi i vy napíšete, jak vnímáte štědrost, zda dokážete být dost velkorysí a štědří. Nebo zda jste třeba někdy zažili situaci, kdy se vám štědrost mnohonásobně vrátila, aniž byste to sami očekávali. A určitě to nemusí být jen v podobě peněz, ale určitě taky může, i peníze jsou přece důležité, jen na nich nemůžeme stavět úplně všechno. Myslím, že bychom na to neměli zapomínat. Tak mi klidně napište třeba na eder@firstclass.cz, nebo si klidně dejte odběr MNV ve vaší aplikaci anebo můžete můj podcast sdílet, určitě ale u toho nezapomeňte mít hlavně úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder