Emoce, která nejvíce brání našemu růstu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Závist je emoce, kterou není nutno dlouze představovat. V dnešní společnosti, nejen díky sociálním sítím, zažíváme tuto emoci čím dál častěji. Jaké pocity zažíváte, když slyšíte toto slovo? Věřím, že nikdo z nás ji nemá rád, závist nikomu z nás nic dobrého nepřináší. Ba právě naopak. Právě závist je jedním z největších jedů osobnosti každého z nás. Pravidelným a dlouhodobým užíváním tohoto jedu nejen že trávíme sami sebe, svou vlastní osobnost a identitu. Především si ale nevědomky vytváříme bariéru, kvůli které nejsme schopni dále růst a zlepšovat se. 

Mluvil jsem v minulém dílu například o podnikatelích. Znám opravdu spoustu lidí, kteří mluví o podnikatelích s opovržením. Jsou to typické řeči typu „no jo, je pan podnikatel, ten si s námi povídat nebude“, „hele, už má zase nové auto, to zase určitě někoho někde oholil, podnikatel!“. Vždy, když slyším podobné řeči, je mi tak trochu smutno a říkám si, proč to ti lidé dělají, co z toho mají, že mají tak blbé kecy. Proč oni sami nezačnou podnikat nebo neudělají něco mimořádného namísto toho, aby si odpustili tyhle závistivé kecy? Nevím, jestli je to více závist, nebo žárlivost. Těžko říct, tyhle dvě emoce většinou kráčejí spolu, a i když je každá z nich trošku jiná, oběma z nich trávíme sami sebe. Nejhorší na těchto jedech je právě to, že si ani neuvědomujeme, že jejich užíváním, tedy projevováním závisti a žárlivosti, ubližujeme více sami sobě než někomu jinému.

 V zásadě je opravdu jedno, jestli závidíte, nebo žárlíte. Jediný rozdíl je v tom, že pokud závidíte, tak je to většinou jen jednostranný akt. Závidět někomu něco. Zatímco pokud mluvíme o žárlivosti, tak už je tam většinou vztah mezi třemi a více lidmi. Typicky žárlíte na někoho, protože mu závidíte něco, v čem je lepší, a máte tak strach, aby vás tím nepřipravil o to, co už teď máte. Nejčastěji známe žárlivost mezi partnery, ale žárlit můžeme také na našeho kolegu v práci nebo spoluhráče v týmu, na kohokoli. Žárlivosti nejčastěji předchází právě ta závist. A už tím že začneme jen někomu něco závidět, tak připravujeme půdu pro žárlivost. V každém případě ani jedna z těchto emocí nám k ničemu nepomáhá, naopak jen prohlubuje naši budoucí ztrátu.

No jo, ale jak se bránit závisti, když je všude kolem nás. Otevřeme sociální sítě a tam vidíme všechny ty úspěchy našich přátel. Vidíme ty krásné momenty jejich života a začneme si říkat: „Hm, ten se má, to bych taky chtěl takovou dovolenou, taky bych chtěl mít takovou postavu, takový dům…“ Tolik úspěchů vidíme na sociálních sítích, že snadno můžeme mít pocit, že náš život není dost dobrý. Tímto uvažováním začneme ztrácet to nejdůležitější, co potřebujeme k úspěchu v našem životě, a začneme sami sebe trávit zbytečnou závistí. Začneme přicházet o své vlastní sebevědomí, a to jen prohlubuje náš pocit méněcennosti a schopnost dalšího růstu.  

Každý z nás je dost dobrý takový, jaký je, ale každému náleží jiný díl koláče. Právě podle toho, jak je dobrý. A tak to má být.

To, co napomáhá ke ztrátě našeho sebevědomí, a stává se tak jakýmsi hnojivem našich jedů, je náš falešný smysl pro spravedlnost. Nevím, proč to tak je, ale většina lidí má pocit, že jsme si natolik rovni, že si všichni zasloužíme všechno rovným dílem. To je samozřejmě nesmysl. Každý z nás je naprosto individuální, všichni nemáme stejné talenty, každý z nás je dobrý v něčem jiném. Nemůžeme mít prostě všichni stejně. Proto rád říkám, a je to takové moje heslo, kterého se držím: „Každému podle jeho zásluh“. A potom taky ještě: „Každý dělá nejlépe, jak umí“.

Nejsme schopni ovlivnit, jestli nás napadne závistivá myšlenka, jsme ale schopni ovlivnit, zda ji necháme vyrůst až v žárlivost.

Tyhle dvě naprosto jednoduché věty mně pomáhají bojovat se závistí. To, že mi totiž naběhne v mojí mysli nějaká závistivá myšlenka, bohužel nejsem schopen ovlivnit. Nejsem schopen ovlivnit, jaká myšlenka mě napadne, jsem ale schopen ovlivnit, jakou myšlenku si nechám a pro kterou připravím prostředí, aby mohla dále růst. A právě ve chvíli, kdy si dokážu uvědomit, že každý z nás je dost dobrý, ale každému náleží jiný díl koláče podle toho, jak se snaží a jak je pracovitý, dokážu i sám v sobě snadno zpracovat závistivé myšlenky a věnovat potom mnohem více energie rozvoji sama sebe, svých silných stránek a talentů, díky kterým potom i já mohu dosahovat mimořádných úspěchů. Závist, žárlivost a další podobné emoce, to jsou jen obranné prostředky našeho ega, které má strach a bojí se, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme, a má neustále potřebu porovnávat se s ostatními. Právě tohle neustálé porovnávání se je něco, co nám paradoxně nejvíce brání stát se lepšími. 

Kvůli porovnávání se totiž neustále díváme ven na to, co mají ostatní, a zapomínáme se podívat dovnitř na to, co má každý z nás, v čem je jedinečný a v čem se může zlepšit. 

Myslím si, že tohle je veliká škoda a že nebýt závisti, mohl by být každý z nás nejlepší verzí sebe sama a díky tomu by mohla být nejlepší i celá naše společnost. A co si myslíte vy? Jak vnímáte závist a žárlivost? Dokážete s ní pracovat, díváte se více ven, nebo dovnitř? Budu rád, když se i vy se mnou podělíte o vaše zkušenosti, co vám pomohlo zpracovat závist. Napište mi e-mail, nechte mi zprávu na Facebooku, LinkedInu, zde na webu, prostě kdekoli, kde je vám to pohodlné. A jestli budete můj podcast sdílet nebo se stanete pravidelným odběratelem, budu určitě rád. Taky se budu těšit zase příště a pro dnešek už přeji krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder