Jak mohu tím, že budu víc dávat, víc získat?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes


Nedávno za mnou přišel syn, jestli by si mohl vzít kolo a zajet si kousek od našeho domu na zmrzlinu. “No jasně že můžeš, hlavně na sebe dávej pozor na té velké křižovatce,” povídám mu.  Vzal si tedy kolo, helmu, peníze z kasičky a vyrazil. Když se po chvilce vrátil, tak jsem se ho zeptal: “Tak co, jakou měli? A byla dobrá?”  “No, já jsem si nakonec dal jen točenou malinovku,” odpověděl mi polosmutně. 

Nato jsem zpozorněl, protože vím, že miluje vanilkovou zmrzlinu, a bylo mi divné, že by najednou dostal chuť na limonádu, proto jsem se zajímal dál a říkal jsem mu: “A to měli rozbitý stroj na zmrzlinu, nebo proč jsi si dal limonádu?”. “Ne, zmrzlinu měli, ale já jsem si vzal jenom třicet korun a už jsem se nechtěl vracet zpátky, tak jsem si dal jenom limču, ale pán byl hodný a místo malé mi natočil velkou za cenu malé. Asi viděl, že jsem byl smutný, že nemám na zmrzlinu,” vyprávěl mi. “No jo, ale počkej,  vždyť zmrzlina tam přece stojí třicet korun, ne? Tak to by ti mělo stačit, nebo ji zdražili?” “Ne, nezdražili zmrzlinu, ale já jsem jsem si vzal jenom těch třicet korun a nedošlo mi, že to tam je v restauraci, takže by mi nezbyly peníze na dýško pro toho pána. No, je pravda, že pán se na mě díval divně, když jsem mu nechal tu pětikorunu navíc, ale vy to tak vždycky necháváte, protože se to v restauraci sluší.”

 Asi si teď říkáte, proč vám vyprávím tuhle mou nedávnou rodinnou prázdninovou historku. Víte, já jsem byl v té chvíli na našeho syna strašně moc pyšný. Možná že většině z vás by to přišlo jako hloupost. Mě to ale vlastně v tu chvíli strašně moc dojalo. Já totiž vím, jak on opravdu strašně moc miluje zmrzlinu. Je pravda, že někdy mám pocit, že až příliš moc. Jestli je někdo schopen obětovat něco, co skutečně a opravdu miluje, a uskromnit třeba svou potřebu jen proto, aby prokázal vůči někomu určitou štědrost nebo velkorysost, je to pro mě známkou toho, že je to člověk s těmi správnými hodnotami. Proto jsem měl v tu chvíli radost. Došlo mi totiž, že musel něco obětovat, i když vůbec nemusel a mohl myslet jen na tu svou potřebu. Připomnělo mi to jedno hezké české rčení, které jste už zajisté taky někdy slyšeli. To rčení zní: “Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno”.

 Já jsem nedávno ve mém podcastu mluvil o lakotě, závisti a žárlivosti. Ve spojitosti s tímto tématem jsem mimo jiné zmiňoval, že právě štědrost a velkorysost je jednou z vlastností mimořádně úspěšných lidí. Věřím totiž, že právě díky tomu, že dokážou úspěšní lidé být štědří, stávají se úspěšnými. Došlo mi totiž, že úspěšní lidé nejsou velkorysí, protože jsou úspěšní, ale naopak. Oni jsou úspěšní právě proto, protože jsou velkorysí.

Chudí a méně úspěšní lidé si často a mylně o těch bohatých a úspěšných myslí, že jsou hamižní, představují si je jako strýčky skrblíky, kteří každého sedřou z kůže, jen aby vydělali korunu. Tak to ale samozřejmě není. Jasně, i výjimka potvrzuje pravidlo. Pravdou ale je, že k bohatství se neproštědříte, stejně jako k úspěchu se nepročekáte. A platí to ve všem, spousta lidí si to dává do spojitosti jen s penězi. Tohle pravidlo ale platí ve všem, v čem chcete dosahovat úspěchu. Chcete mít úspěšné vztahy? Musíte do nich investovat, musíte začít víc dávat, a ne jen brát. Chcete být úspěšnější sportovec? Musíte začít dávat více energie do svého sportu. Zároveň ale nesmíte nesmyslně rozhazovat. Jak těmi penězi, tak energií do všeho, co v životě děláte. Nelze přece nikomu dávat něco za nic, stejně tak není možné dostávat něco za nic. 

Velkorysost nebo štědrost vnímám já osobně hodně podobně jako laskavost. O té už jsem tady taky mluvil. Myslím si ale, že mezi laskavostí a štědrostí bych našel jeden malý rozdíl. Když totiž dělám někomu nějakou laskavost, dělám to vlastně hlavně pro svůj dobrý pocit. Protože prostě chci, protože mi to za to prostě opravdu stojí a vůbec za to nic neočekávám, ani nesoudím, zda si daný člověk mou laskavost zaslouží. Zatímco když se chovám velkoryse nebo štědře, dělám to, protože vnímám, že si to daný člověk zaslouží. Že udělal něco, za co si zaslouží, abych vůči němu prokázal svou štědrost. Ve štědrosti a velkorysosti tak už může být tak trochu započítaný nějaký můj kalkul, možná investice do toho, že ve chvíli, kdy prokážu svou štědrost, tak bude druhá strana spokojenější a mně to může v budoucnosti přinést mnohem více, než kolik jsem dnes investoval. 

 Věřím proto, že ve chvíli, kdy budete schopni prokazovat svou velkorysost, nemusíte mít z ničeho obavy. Štědrost a velkorysost jsem dokonce schopen vnímat i jakou určitou strategii růstu. Růstu sebe sama a všeho, co v životě dělám. A víte proč? Proč to tak vnímám? Protože právě velkorysost nás osvobozuje od strachu. A právě to z vás dělá lepšího člověka.

 Dál bych už tuhle myšlenku rozvedl zase v další epizodě, tak jestli posloucháte zpětně, tak se na ni rovnou vrhněte, a jestli jste věrní posluchači a posloucháte každý den, těšte se na ni zítra. Do té doby už víte, že si můžete dát odběr MNV ve vaší oblíbené aplikaci, sdílet podcast s kamarády, diskutovat s nimi, ale klidně i se mnou. Klidně mi napište, že jsem třeba plácl úplnou blbost, nebo prostě jaký na to máte názor. Tak buďte štědří ve svých názorech, i mně mohou udělat krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder