Můžeme skrze psychedelika objevit sami sebe?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V posledních několika epizodách jsem hodně mluvil o egu, rolích, do kterých vstupujeme, o naší zdravé identitě, ale i práci s našimi hodnotami. Dostal jsem na tato témata několik zpráv od vás, mých pravidelných posluchačů, a překvapilo mě, jak moc vás tato témata zajímají a také jaké názory na ně máte. Jsem skutečně velmi rád za každou zpětnou vazbu a byl bych nerad, aby toto moje povídání vyznělo tak, že si myslím, že mám ve všem pravdu. Naopak, jsem vděčný za každý názor. 

Je možné, že někdo z vás má na dané téma úplně jiný pohled, a je možné, že zrovna ten váš pohled může být správný a já jsem se na to díval nějak špatně nebo plácl nějakou úplnou hloupost. I to se může stát a nestydím se za to. O to víc si vážím názoru někoho jiného, který mi může pomoci vyrůst a nasměrovat mě možná tím správným směrem. Jestli tedy se mnou v něčem nesouhlasíte, určitě se nebojte psát, věřím, že já mám své ego dost zpracované na to, abych dokázal akceptovat i konstruktivní kritiku.

Teď ale zpět k těm vašim zprávám. Docela mě překvapilo pár dotazů na objevení své vlastní identity, a to v souvislosti s vyzkoušením různých alternativních cest, které jsou už možná i tak trochu za hranou zákona. Ano, přesně tak, mluvím o drogách, jako je LSD, nebo o holotropním dýchání, nebo například ayahuasce. Abych byl naprosto upřímný, tak nic z toho jsem nikdy nevyzkoušel, a abych byl ještě upřímnější, tak mě to ani moc neláká. Znám ovšem ve svém okolí pár lidí, kteří některou ze zmiňovaných praktik vyzkoušeli a předali mi nějaké své zkušenosti a dojmy. Jedním z těchto lidí je například i Michal Rückel. S Michalem jsem dělal nedávno rozhovor a bude také jedním z řečníků na konferenci Tajemství obchodu. Michal se netají tím, a veřejně o tom mluví, že absolvoval rituál pití čaje z liány stromu ayahuasca. Já jsem o tomhle rituálu nikde dřív neslyšel, a tak mě to docela zajímalo, co to vlastně je ta ayahuasca a jaký to má mít přínos pro poznání sebe sama. 

Michal Rückel o tomto rituálu mluví hodně v superlativech, říká, že mu právě ayahuasca pomohla k nalezení cesty ke své vlastní identitě a objevil díky ní prý opravdový smysl svého života. Současně ale Michal přiznává, že tento rituál není vhodný pro každého a že pokud jej podstoupí někdo, kdo nemá zpracované své vlastní ego, může to pro něj mít až fatální následky. 

Docela mě to zaujalo, a proto jsem se začal o rituál pití čaje z ayahuascy zajímat víc a našel si k tomu i více informací. Ne nadarmo se ayahusce říká “Wine of death” a ne nadarmo je ayahuasca považována za drogu a je ve většině států zapsána jako zakázaná látka. Když jsem si ale četl o této zázračné a tajemné rostlině více, dospěl jsem k názoru, že za drogu je považována zcela mylně, protože na ni pravděpodobně nelze vypěstovat žádnou fyzickou závislost. Současně ale chápu, proč je právě ayahuasca za drogu považována a proč je ve většině zemí zakázána.

Rituál pití ayahuascy, to není jako zapálit si cigaretu, odpálit si jointa nebo si připít s přáteli panákem v hospodě. Je to prastarý šamanský rituál, který pochází z amazonských pralesů. Nejvíce se mi líbilo přirovnání, že požití ayahuascy je jako Adamovo zakousnutí do zakázaného jablka. Nic nebude jako dřív, pokud se do jablka zakousnete.

Jak jsem říkal, nemám osobní zkušenost se žádnou podobnou psychedelickou látkou a zatím mě ani nic neláká tuto zkušenost získat. Michal Rückel mluví o zmiňované ayahuasce hodně v superlativech, ale i on sám přiznává, že na ni člověk musí být připravený jak po fyzické, tak po duševní stránce. Když jsem se Michala zeptal na víc informací a zážitků z rituálu, přiznal, že lidem, kteří na to nejsou připraveni, to může naprosto změnit život. Vyprávěl mi své zážitky, jak byli někteří jedinci v totální křeči, váleli sudy na místě a podobně. Tady jsem proto pochopil, proč jsou tyto látky zakázané. Lidé nejsou dostatečně připraveni na to, aby s nimi mohli svobodně nakládat. My jako společnost nemáme dostatečně zpracována naše ega, a právě z toho důvodu je ayahuasce přezdíváno jako víno smrti. Ona totiž nezabíjí naše tělo, ona zabíjí především naše ego, a pokud je velikost našeho ega větší než velikost naší zdravé identity, může to mít pro náš život fatální následky. 

Co se týče sebepoznání a objevení cesty k vlastní identitě, jsou i jiné nástroje. Mě je například mnohem sympatičtější učení, které předává ve svých přednáškách Marian Jelínek. Ten se hodně odkazuje na Platona a jeho teorii vozataje a koňského dvojspřeží s černým a bílým koněm. Vozataj zde prezentuje náš rozum, má v ruce otěže a kočíruje oba koně. Zjednodušeně by se asi dalo říct, že černý kůň prezentuje naše ego a bílý kůň naši zdravou identitu. Úkolem vozataje je dovézt kočár do cíle tak, aby se ani jeden z koní nesplašil a oba spolu uměli spolupracovat. To je ale opravdu jen velmi zjednodušené. Mnohem lépe o tom mluví právě Marian Jelínek, tak pokud by vás to zajímalo, určitě si vyhledejte některou z jeho přednášek. 

S Marianem spolupracuje právě i Michal Rückel a já jsem byl na jedné z přednášek, kterou s ním pořádal právě Michal. I Marian Jelínek zvedal prst na začátku své přednášky a upozorňoval na experimenty s psychotropními látkami a dalšími rituály. Není to legrace, a pokud není váš vozataj dostatečně silný, aby ukočíroval oba koně vaší psychiky, můžete na to doplatit. 

Tím samozřejmě neříkám, že podobné rituály nefungují, a znám už opravdu pár úspěšných lidí, kteří něco podobného podstoupili. Jen já jsem na to prostě asi moc velký srab, a proto je mi mnohem sympatičtější jít možná delší cestou, kterou doporučoval právě Platon a jeho učitel Sokrates.

 A nebo klidně i cestu s Petrem Pacherem, o kterém jsem taky nedávnou mluvil, i to může být způsob, jak dosáhnout objevení své vlastní identity. To je ale samozřejmě jen můj názor, můj pohled, a jak jsem říkal na začátku dnešní epizody, budu moc rád, když se i vy se mnou budete chtít podělit o vaše zkušenosti a názory. Můj e-mail je eder@firsclass.cz, napsat mi můžete ale i na zde na webu či na našich sociálních sítích,  Díky za vaše komentáře a zprávy, za sdílení mého podcastu, jeho odběr ve vaší aplikaci a budu se těšit na slyšenou zase v další epizodě.

© Lukáš Eder