Můžeme díky covidu získat práci svých snů?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Práce snů! Pro mnohé z nás jen prázdná fráze, nedosažitelný sen. Realita je taková, že více než 80 % lidí v naší společnosti nemá rádo svou práci. Dělají práci, která je nebaví, a to jen proto, aby zaplatili své účty. V pondělí ráno vstát, odcházet do práce a těšit se, až zase bude víkend. Pro mnohé lidi realita všedního dne, pro jiné, včetně mě, noční můra. A opravdu je nutné takto žít? Proč je pro většinu z nás tak těžké zamilovat se do své práce? 

 O tomhle tématu jsem mluvil ve svém podcastu už několikrát. Říkal jsem také, že si nemyslím, že je bezpodmínečně nutné, aby se naše práce, zdroj naší obživy, stala smyslem našeho života. Je naprosto v pořádku být zaměstnaný jako pošťák nebo pekař, když jsem schopen najít smysl svého života v jiné činnosti, kterou mohu dělat mimo práci. Znám spoustu lidí, kteří mají běžné zaměstnání, třeba řidič kamionu, a ve svém volném čase jsou třeba aktivní v nějakém spolku, a právě tato aktivita jim přináší naplnění, i když jim negeneruje žádný zisk.

 Samozřejmě že model, kdy se práce stane naším koníčkem, a zdroj naší obživy se tak současně stane činností, která nás nabíjí, která nám doplňuje energii, je mnohem příjemnější. Přitom si nemyslím, že je tento model zase tolik nedosažitelný. 

 Když jsem se zeptal pár lidí, proč dělají svou práci, když sami přiznávají, že je ta práce nebaví, většinou odpovědí, že je to kvůli penězům. Zvykli si na nějaký standard, dosáhli v práci nějakého statusu, nějaké pozice, a mají obavy a strach odejít. Mají pocit, že mají v práci své jisté, a mají obavu ze změny. I tyhle obavy chápu, z druhé strany si ale říkám, kde všichni ti lidé berou tu jistotu, že ještě zítra budou mít svou práci?

 Četl jsem teď nedávno, že každá čtvrtá firma v naší zemi bude nucena propouštět a jen každá desátá firma bude hledat nové zaměstnance. Možná že si to spousta z nás stále neuvědomuje, ale realita je taková, že většina velkých firem dnes uměle drží pracovní místa a to na základě různých liberalizačních balíčků, a podobných programů, které jim připravila vláda, aby zabránila propouštění, a uměle tak drží pracovní místa. Tahle podpora ale nebude trvat donekonečna, jednoho dne skončí a firmy již počítají s tím, že jakmile se tak stane, tak bude propuštění nevyhnutelné. 

 A proto si říkám, dává to vůbec smysl, podobné pokusy o záchranu pracovních míst? A nemám teď na mysli jen smysl jednostranný. Myslím tím, zda to má smysl jak pro zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Nechci teď vůbec zabředávat do úvah, zda je náš systém dobrý, nebo špatný, a zda je lepší, nebo horší než někde jinde. Každá mince má dvě strany. Realitou je, že náš systém je takový, jaký je, a stěžování si na jeho nevýhody nám nic nepřinese. Jediné, co je opravdu důležité, je to, zda se zvládneme situaci, systému a době náležitě přizpůsobit.

 Nespornou výhodou pro zaměstnavatele bude, že ti, kterým se dlouhodobě nedařilo postavit stabilní pracovní tým, si teď budou moci mnohem více vybírat. Také si myslím, že ti menší podnikatelé, kteří se tak už trochu stávali rukojmími svých zaměstnanců, si budou moci trochu oddechnout a nebudou pořád jen dokola poslouchat, jaké benefity kde mají. Pravda je, že mají zase úplně jiné starosti a problémy. Tak to ale v podnikání chodí, podnikání je vlastně už samo o sobě v podstatě jen o řešení problémů. Tak jako tak věřím, že lidé si začnou najednou mnohem více vážit své práce. 

 Tahle doba ale není příležitostí jen pro podnikatele a zaměstnavatele. Neznamená to, že by ti, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, měli nyní žít ve strachu a mít obavy o své teplé místečko. Myslím si, že bychom měli spíš tuhle nejistou dobu vnímat víc jako příležitost pro nás všechny. Jinak nelze dnešní období pojmenovat, než jako období nejisté. Prostě nikdo z nás neví, co bude za týden, za měsíc, natož na konci roku. Zaměstnavatelé a podnikatelé žijí v nejistotě a nemají příliš možností plánovat. Stejně tak zaměstnanci si nemohou být jisti, zda ještě za měsíc budou mít to své teplé místečko. 

Každá krize je příležitostí, která nás nutí ke změně. A jen já rozhoduji, zda budu žít ve strachu, nebo se připravím na změnu.

Spousta lidí mluví o této době jako o krizi a říká se, že každá krize je příležitost. A je to příležitost pro každého z nás, kdo se dokáže přizpůsobit a nebude se bát zásadních změn. Jestli jste podnikatel, tak možná díky této době objevíte nějaký nový směr pro váš byznys, no a jestli jste zaměstnanec, který už se v pondělí těší na pátek, tak se možná konečně rozhoupete, opustíte tu svou pomyslnou jistotu a začnete dělat práci, která vás bude opravdu bavit a která se stane vaším koníčkem. No řekněte, co jiného může být víc? A jestli jedna jediná pozitivní věc, kterou nám může přinést vše, co se děje okolo covidu, tak je to právě to, že budeme možná konečně donuceni ke změně. 

Myslím si totiž, že každá krize je příležitost, která nás nutí ke změně. A jen já rozhoduji, zda budu žít ve strachu, nebo se připravím na změnu. Důležité je nebát se té změny, těšit se na ni a dělat už dnes vše pro to, abych na ni byl připravený, až skutečně přijde.

 A co si o tom myslíte vy? Jaký máte názor na současnou situaci? Máte strach ze změny, nebo se na ni těšíte? Nebojte se mi napsat, ať už se mnou souhlasíte, nebo si myslíte, že melu totální blbosti. Třeba mě i váš názor posune dál. Těším se na to, předem vám za to děkuji a pokud vás baví MNV, nezapomeňte si dát odběr ve vaší oblíbené aplikaci. A pokud si myslíte že by můj podcast mohl někomu ve vašem okolí pomoct, můžete mu ho sdílet. Těším se na vaše zprávy a reakci a přeji vám už dnes úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder