Tři jedy podle buddhistů, kterými trávíme sami sebe

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když v roce 1986 vybuchl Černobyl, radiace otrávila široké okolí a to se stalo nevhodným pro život. V roce 1952 až 1953 tzv. Velký smog otrávil  Londýně  nad 12000 lidí. A co dokáže havárie ropného tankeru si jistě dokážete představit. Radiace, smog a ropné katastrofy na mořích. Tři nejčastější ekologické katastrofy, během kterých lidstvo otrávilo životní prostředí. V otráveném prostředí lze chvíli žít, ale nelze v něm zdravě růst a rozvíjet se. A jaké si myslíte, že jsou tři nejčastější a největší jedy, kterými každý z nás tráví naši mysl, to naše životní prostředí, a brání tak svému rozvoji a osobnímu růstu?

 I když nejsem žádný buddhista, ani sám sebe nepovažuji za příliš duchovně založeného, líbí se mi duchovní buddhistické učení, které vypovídá právě o třech jedech našeho života. A myslím si, že ani vy nepotřebujete být žádní buddhisté, abyste na tomto učení viděli kus pravdy a dokázali si z něj odnést i něco pro sebe. Buddhisté označují tyto jedy jako moha, dvesha a lobha a dle nich jsou právě tyto tři jedy nejčastějším zdrojem všech negativních emocí v našem životě.

 Prvním z jedů je moha, neboli nevědomost nebo taky neznalost, někdy je označovaná i jako matka všech jedů. Ve chvíli, kdy neznáme všechny informace, kdy neznáme všechny možnosti, tak snadno přejdeme k nastavení, že věci okolo nás jsou stálé a trvalé a  že není v našich silách s nimi cokoliv udělat. Samozřejmě, těžko dokážete něco změnit, když nemáte dostatek informací o tom, jak byste je mohli dokázat změnit.  I tak ale není podstatné vědět jak něco změnit. Mnohem podstatnější je chtít vědět, mít ten svůj důvod, nadefinovat si své proč. Proč chcete získat informace, abyste pak mohli něco změnit. Když nemáte dostatek informací, je pak snadné sklouznout do negativních pocitů jako je závist, žárlivost, lítost, vztek a hněv. Proto pokud bychom se drželi tohoto buddhistického učení, mohli bychom říct, dříve než začnete dávat prostor emocím, zajímejte se o informace a fakta. 

Říká se, že právě moudrost a vzdělání je nejsilnější protilátkou na závist a chamtivost. Možná právě proto jsou mimořádně úspěšní lidé tolik přející a pokorní. Většinou totiž bývají  velmi vzdělaní a zajímají se o informace a fakta. Nedávají jen na svůj první dojem.

 A právě chamtivost je hned jeden z dalších jedu, který je dle buddhistické mytologie označován jako lobha. Chamtivost, mít stále víc než ten druhý. Není to ale jen potřeba porovnávat se neustále s ostatními a dokazovat si, že já mám víc. Chamtivost, to není jen touha po tom získat víc. Je to i určitá naše představa že tím, že získám víc, tak se stanu lepším. Je to vlastně tak trochu to cílové feťáctví, o kterém mluví Marian Jelínek ve svých přednáškách a na které jsem se už tolikrát odkazoval. Spousta z nás se zaměřuje jen na to mít něčeho víc, dosáhnout v něčem něčeho víc a zapomínají na to, jestli se díky tomu i oni sami stali lepším člověkem. Zda se zlepšili a posunuli. Chamtivost může být i naše potřeba kupovat si neustále nové oblečení jen abychom byli in, abychom zvýšili náš pocit lepšího společenského statusu. 

Opakem chamtivosti je potom štědrost. Znám opravdu velikou spoustu velmi bohatých a úspěšných lidí, kteří dokáží být i velmi štědří. Pozor ale, nepleťte si štědrost a rozhazovačnost, to jsou dvě naprosto odlišné věci. Neznamená, že když je někdo štědrý, že není spořivý a současně že když někdo rozhazuje, že je štědrý. Naopak, často ten, kdo rozhazuje, bývá dost chamtivý a svým rozhazováním dává jen ostatním najevo velikost svého ega. 

Nenávistí a bezohledným přístupem nezískáme život s opravdovou hodnotou.

Třetí jed našeho života je buddhisty označován jako dvesha a to znamená nenávist. Právě nenávist často pramení z nevědomosti. Jsme totiž přesvědčeni, že vše se točí okolo nás, snažíme se vyniknout, být jedineční a při tom zapomínáme, nebo možná nevíme, že jsme součástí světa okolo nás. Nevíme, že není naší úkolem z tohoto světa vyčnívat, abychom se stali jedinečnými, ale naopak že je naším úkolem naučit se spolupracovat a že jsme všichni součástí jednoho světa. Nikdo z nás není ani lepší ani horší. Nikoho bychom neměli nenávidět za to, jaký je. Pravděpodobně k tomu má nějaký důvod, že je takový jaký je a naším úkolem není ho soudit, ani ho pochopit. Naším úkolem by mělo být naučit se jej přijmout a spolupracovat s ním. No a pokud to nejde, tak i to není důvod k nenávisti. Můžeme jít prostě dál a neotrávit si svou mysl, to naše prostředí růstu. Nenávidět někoho, jenom proto, protože nevím, proč takový zrovna je, má to smysl? A víte, jaký je protijed proti nenávisti? Je to laskavost. 

Už před několika díly jsem v podcastu říkal, a budu se teď opakovat, že laskavostí vždy můžeme mnohem více získat než ztratit. A za tímhle tvrzením si budu stát, protože bezohledným přístupem plným nenávisti nikdy nevybudujeme život s opravdovými hodnotami. 

Nebo si myslíte opak? Dokážete se v životě vyvarovat všech těch jedů? Ať už je to tak, nebo tak, budu rád za každý komentář a zprávu zde na webu nebo na našich sociálních sítích, kde můžete klidně i podcast sdílet. A jestli nechcete, aby vám utekla i další epizoda, staňte se pravidelným odběratelem. Díky za všechno, vaše komentáře a čas, který se mnou trávíte. Doufám, že to není otrava, že vám MNV vytváří protilátky proti všem jedům a dělá vám vždy úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder