Co nám nejvíce brání ve vlastní sebedisciplíně?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Říká se, že člověk je tvor od přírody líný. S tímto tvrzením naprosto souhlasím a říkám si, že z jedné strany je to vlastně dobře. Protože díky tomu lidé přemýšlejí, jak si usnadnit svou práci, jak vykonat danou činnost s co nejmenší námahou, a díky tomu se posouváme a vymýšlíme nové, jednodušší procesy. Vlastně by se dalo říct, že právě díky lenosti dnes žijeme v moderní civilizaci. Pokud bychom totiž nebyli od přírody líní, tak bychom možná mnohé věci nevymysleli a pořád bychom se dřeli a žili někde v jeskyni. Jak to ale bývá u všeho, tak i lenost má dvě strany mince. Jedna strana je ta, díky které se rozvíjíme a rosteme, protože si chceme zjednodušit naši práci, a druhá strana je ta, že nechceme opustit naši zónu pohodlí. Z jedné strany tak díky lenosti můžeme růst, ale naprosto stejně tak můžeme díky lenosti stagnovat a zůstat na místě. Nikam se neposunout.

Abychom docílili naplnění té první strany mince, tedy abychom měli stále chuť růst a rozvíjet se, potřebujeme získat určitou sebedisciplínu, a díky ní nejen začít něco dělat, ale především v tom vytrvat a dotáhnout věci do konce. Nepřestat, dokud nebudeme sami 100% spokojení. Jak ale takovou sebedisciplínu získat? A je vůbec možné naučit sám sebe disciplíně, nebo o ni nějakým způsobem pečovat?

Když se zamyslím nad příběhy úspěšných lidí, o kterých jsem někde četl nebo se kterými jsem se potkal, nemohu si nevšimnout, že prakticky všichni mimořádně úspěšní lidé byli vysoce disciplinovaní v tom oboru, ve kterém uspěli nebo ve kterém se proslavili. Zároveň ale tito lidé mnohdy přiznávají, že ne ve všem jsou tolik disciplinovaní a že jsou oblasti, kde nad nimi lenost přebírá moc.             

Každý prostě máme něco, co se nám úplně nechce dělat, nebo co nemáme ani chuť začít. Když ale dostaneme nějaký impulz, a ten nás donutí začít s nějakou konkrétní činností, potom můžeme zjistit, že nás to docela baví a že to není vůbec špatné. A tak chceme příště tu činnost dělat znovu, protože nás bavila, zažívali jsme u ní hezké emoce a chceme je zopakovat. Tak jdeme a začneme to dělat znovu a zlepšujeme se, a pak znovu a znovu, až tomu můžeme totálně propadnout. Probudíme najednou sami v sobě takovou neutuchající touhu být v dané činnosti nebo v daném oboru stále lepší. Staneme se najednou vysoce angažovanými a zapálenými pro věc. Překážky, které nám dříve bránily a které jsme vnímali jako nepřekonatelné, nám najednou přijdou jako nicotné a malicherné. V tu chvíli nic není nemožné a my se stáváme vysoce disciplinovanými jedinci, protože nás daná činnost prostě baví, dělá nám to radost a chceme v ní být co nejlepší. Chceme se stát mistry v oboru.

Spousta z nás má s disciplínou problém, a ani já nejsem výjimkou. Jakékoli změny v našem životě, jakéhokoli zlepšení nebo růstu podle mě nejsme schopni dosáhnout bez tvrdé disciplíny. Platí to i pro nějakou novou vizi, nový podnikatelský nápad nebo cíl. 

Pamatuji si, jako by to bylo včera, když jsem přemýšlel nad tím, jak by vypadal můj život, pokud bych dokázal zhubnout 50 kg. Tolik let jsem se o to pokoušel, tolik jsem to chtěl, a i přesto, že si o sobě myslím, že jsem dost vytrvalý, tak jsem nebyl dostatečně disciplinovaný, abych toho byl schopen dosáhnout. A věřte, že zhubnutí takto veliké váhy si vyžadovalo obrovské množství disciplíny. A ta nepřišla sama. Získal jsem ji až v chvíli, kdy jsem totálně propadl novému životnímu stylu, kdy jsem byl schopen zamilovat se do toho, že můžu každý den chodit po horách s hůlkami a pak začít jezdit na kole. Pohyb mě najednou začal strašně bavit. Stejně tak ale i zdravá strava, protože jsem sám na sobě viděl, že se cítím lépe, že mám mnohem více energie, a že zvládnu tím pádem i mnohem více práce. Tehdy jsem si stanovil cíl, že nepolevím ve svém snažení, dokud neuvidím napsáno -50 kg. Mohl jsem skončit klidně dřív, a věřte, že mi moje ego říkávalo: „Stojí ti to za to? Vždyť 40 už je taky dobrý, tak si klidně dej ten burger, jeden burger ti neublíží.“ Já měl ale prostě v hlavě nastaveno, že tam musí být minus 50 kilo, a získal jsem tak obrovské nadšení, byl jsem obrovský angažovaný proto dosáhnout tohoto cíle, abych si mohl splnit svou novou vizi. Díky tomu jsem získal silnou disciplínu, nepotřeboval jsem se každý den přemlouvat, nemusel jsem hlídat sám sebe. Dělal jsem prostě jen to, co mě bavilo a čemu jsem propadl, a díky tomu jsem si dokázal plnit cíle a dosahovat nových osobních vizí. A tahle zkušenost mě naučila probudit v sobě disciplínu ve všem, co dělám. V businessu, v práci, v rodině, ve sportu, ve vztazích. Nemyslím jen na to, jaký návyk bych si měl osvojit, abych se stal disciplinovanějším v dané oblasti, zaměřuji se více na to, jak se co nejvíce zamilovat do dané činnosti a totálně jí propadnout. Disciplína pak už většinou přijde sama. A tomu, jak něčemu úplně propadnout a získat díky tomu i větší disciplínu, bych se rád věnoval zase příště.

I vy mi můžete napsat vaše zkušenosti nebo příběhy, které vás naučily větší sebedisciplíně. Napsat mi můžete zde na webu businessleaders.cz nebo na můj e-mail eder@firstclass.cz. Těším se na vaše příběhy, třeba i vy budete inspirací pro mě, a můžete tak zase vy mně pomoci prožít úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder