Co nejvíce rozhoduje o našich výsledcích?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Minulost. Spousta lidí v ní žije, nedokáže žít tady a teď, v přítomném okamžiku. Vzpomínají na to, jak bylo dřív lépe, nebo jen jednoduše litují svých minulých rozhodnutí. Nevím, čím to je, nebo proč to tak je, ale spousta z nás se ráda babrá v minulosti, a to nám ubírá energii, kterou bychom mohli investovat do přítomnosti a tvořit jí svou lepší budoucnost. A nenechte se mýlit, i já jsem býval jedním z těch, kdo si říkával, co by bývalo bylo, pokud bych býval udělal něco lépe nebo pokud by se něco nestalo. Bohužel ale nikdo z nás nemá stroj času a co se stalo, stalo se. S tím už nejsme schopni nic udělat. Přesto si ale myslím, že minulost je velmi podstatná pro náš spokojený současný život. 

 Už v předchozím dílu jsem vás vyzval, abyste se zkusili zaměřit na všechny zážitky a úspěchy, které jste zažili za poslední rok, a nejen ty, které si pamatujete, ale hlavně ty, které si nepamatujete. Využít k tomu můžete záznamy například v google fotkách, kalendáře, e-mailové komunikace atd. Zkusili jste to? Sepsat si seznam úspěchů a zážitků za jeden rok? A jaké emoce jste zažívali, když jste si to potom celé četli? Já jsem byl překvapený z toho, co vše se událo, a měl jsem díky tomu skvělý pocit, cítili jsem se vlastně mnohem sebevědoměji a dávalo mi to energii do dalšího plánování. S naší minulostí ale nemusíme pracovat jen tímto způsobem. Myslím si, že bychom se neměli zaměřovat jen na ty hezké chvíle a úspěchy v minulosti, každý z nás udělal zajisté i nějaké chyby nebo zažil něco, na co nerad vzpomíná, a ani na to bychom neměli zapomínat. Zároveň bychom se ale v těchto chybách neměli příliš utápět, moc se v nich babrat. Chyby s sebou přinášejí špatné negativní emoce a těch máme v našem okolí, informacích a zprávách, které každý den vnímáme, víc než dost.

Jak s tím ale pracovat? Jak se mám zaměřit na svá vlastní selhání, aniž bych se v nich utápěl nebo zažíval negativní emoce? Osobně si myslím, že pokud se chceme poučit z minulosti, a mít tak lepší budoucnost, tak musíme začít tady a teď, v přítomnosti.

 Pokud se zaměřím hlavně na náš profesní život a na výsledky, kterých dosahujeme: Jste spokojení se svými současnými výsledky? Pokud ano, tak potom asi není co řešit. Pokud jste opravdu spokojení s tím, kde jste dnes a čeho jste dosáhli, tak proč se zabývat minulostí? Ale dejme tomu, že nejste spokojení se svými výsledky, že jste například podnikatel nebo obchodník a chcete zlepšit svoje výsledky. Nebo klidně můžete být sportovec a chcete dosáhnout lepších výsledků. Zkuste si, prosím, položit otázku jaká největší překážka vám brání v dosažení lepších výsledků. Proč nemáte více obchodů nebo proč vaši podřízení nedělají práci, kterou jste jim zadali? Proč vaše firma nedosahuje lepších výsledků?

 Spousta z nás, když odpovídají na tuhle otázku, vidí nejčastěji problém všude okolo, ale málokdo je schopen hledat problém sám v sobě, ve své minulosti. Slyšíme tak například, že trh už je příliš nasycený, není vhodná doba, nikomu se nedaří, produkt není dost dobrý, je příliš velká konkurence a podobné, s prominutím, kecy. A teď to myslím vážně. Vždycky, když někoho slyším, jak začne vyprávět, že nemohl udělat více obchodů, protože se lidi nechtěli potkávat, nebo nemohl posunout své podnikání, protože se změnil trh, a podobné výmluvy, tak si vždycky říkám to jsou kecy a je to bullshit. I kdyby to totiž náhodou tak bylo, že se zvýšila konkurence, nebo změnil trh, zkrátka a dobře že se změnily podmínky, za kterých se mi dříve dařilo a dnes už se mi třeba tolik nedaří, tak je to vždycky a jen moje chyba, že jsem se nedokázal těm podmínkám přizpůsobit nebo najít nějakou cestu, jak znovu dosáhnout úspěchu, není to chyba trhu nebo prostředí. Je to hlavně moje chyba, že se mi teď nedaří, nikoho jiného, a pokud to chci změnit, pokud chci dosáhnout lepších výsledků, můžu se zaměřit na minulost a na ty zlomové body, rozhodnutí, kvůli kterým se nám přestalo dařit. 

A teď přichází asi to nejsložitější: dokázat si odpustit chybu, sám sobě, poučit se z ní a jít zase dál. Tohle je asi nejsložitější hlavně pro naše ego, ono totiž nerado slyší, že jsme udělali něco špatně, a bude mít potřebu nás stále přesvědčovat a říkat nám: „Ne, to přece není tvoje chyba, za to může někdo jiný, ty jsi přece nemohl vědět, že změní podmínky.“ To je sice pravda, nikdo nemáme křišťálovou kouli, nemohli jsme možná tušit nějakou rychlou změnu, ale je přece naše chyba, že jsme nebyli dostatečně obezřetní a nedokázali se těm novým podmínkám přizpůsobit. 

 Zkrátka a dobře: Odpovědnost za naše úspěchy, stejně tak za naše neúspěchy, nese každý z nás a nemůžeme se v případě úspěchů plácat do hrudi a v případě neúspěchu vymlouvat na podmínky a prostředí. Myslím si, že nejúčinnější zbraní proti neúspěchům je neustálá bdělost. Nesmíme usnout na vavřínech, máme si dělat pravidelně čas sami pro sebe analyzovat současné výsledky, nebo si třeba najít nějakého mentora, se kterým se o tom můžu bavit a sbírat zpětnou vazbu od někoho, kdo není zaslepený tou každodenní rutinou naší problematiky. 

Občas může být pohled někoho zvenčí k nezaplacení. A pokud už se to náhodou stane, že usneme na vavřínech a uděláme třeba nějakou chybu, neměli bychom se za to obviňovat. Prostě co se stalo, stalo se, to už nezměníme. To nejlepší, co může udělat každý z nás, je poučit se z minulosti, identifikovat chybu, přiznat si, že se prostě stala, a hlavně se za ni nepranýřovat. Život je plný chyb. Každá chyba je ale jen otázkou naší minulosti. Asi těžko budeme dělat chyby vědomě v přítomnosti. A proto hlavní rozdíl mezi úspěšnou a neúspěšnou budoucností je v tom, že se  dokážeme z chyb poučit, a ne se za ně obviňovat.

A co si o tom myslíte vy? Dokážete zkrotit své vlastní ego, pracovat se svou minulostí a vytěžit z ní maximum pro sebe sama? Budu rád za zkušenosti každého z vás, protože i vaše zkušenost, váš příběh, může někoho inspirovat a pomoci mu překonat nějakou překážku na cestě za úspěchem. O své příběhy se můžete podělit do mého e-mailu, nebo mi jen nechte komentář zde na webu. Chápu. že většina z vás poslouchá podcasty ve chvíli, kdy není zrovna na mobilu nebo u počítače, třeba někde v autě. O to více si vážím vašeho času, pokud se rozhodnete podělit o váš názor. Díky moc za to a přeji vám už dneska úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder