Jak co nejlépe pomáhat lidem, na kterých nám záleží?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

„Dobrý den, Lukáši, obracím se na Vás s prosbou ohledně tipu na knížku. Můj bratr si před několika lety prošel syndromem vyhoření a on sám cítí, že to pořád není ono. Kolikrát vidím, že dělá o víkendu, protože práci nestihl udělat během pracovního týdne, kdy mu nečekaně do toho něco skočí a on už je pak na štíru s termínem. Takže dělá o víkendu, je pod tlakem a stresem a celý pracovní týden před ním. Myslím, že dělá chybu v plánování, že si termíny dává příliš krátké a pak nestíhá, možná si špatně určuje priority… Ráda bych mu nějak pomohla a třeba by mu pomohla nějaká knížka, ale nevím, jaká. Jasně, můžu mu doporučit něco z internetu, ale radši oslovím někoho, kdo už něco přečetl a koho „znám“. A protože Vy jste přečetl spoustu knížek o osobním rozvoji, dovolila jsem si Vás oslovit se žádostí, zda byste mému bratrovi mohl nějakou knihu doporučit.“

Tohle je jeden z dalších dotazů, který mi poslala moje pravidelná posluchačka Lenka a já jí tímto moc děkuji za projevenou důvěru a zaslaný dotaz. Mohl jsem Lence odpovědět přímo na e-mail, ale říkal jsem si, že možná někdo má podobný problém, a vlastně mě i zajímalo, co byste Lence odpověděli vy. 

Samozřejmě že doporučit Lence nějakou knihu je asi to nejmenší, a abych vám řekl pravdu, tak to, čím si prochází Lenčin bratr, je mi velmi blízké. Sám jsem měl takové období, že jsem lítal s prominutím jako hadr na koštěti, pracoval o víkendu, neustále hasil nějaké termíny, pracoval na něčem a u toho už přemýšlel, co ještě mě čeká, nebo co jsem kde komu slíbil. Myslím si, že Lenka to odhadla zcela přesně, i já sám jsem měl problém se špatným plánováním, neuměl jsem si seřadit priority ve svém životě. Neměl jsem ujasněný můj hodnotový žebříček, a tím pádem jsem nedokázal říct NE a odmítnout tu práci, která pro mě nebyla prioritou. 

Problém je v tom, že ve chvíli, kdy máte takovouhle opravdu špatnou vlastnost, tak si toho vaše okolí velmi rychle všimne a rádo toho začne využívat. Je to ten stav, kdy se neustále snažíte někomu zavděčit, někomu pomáhat, nedokážete říct NE, protože máte z nějakého nesmyslného důvodu pocit, že v tu chvíli byste přišli o nějakého přítele, nebo klidně i zákazníka. Máte obavu z toho, že když teď odmítnete třeba práci, kamaráda, nebo zákazníka, tak o ně můžete přijít. A tak kývnete, dáte svoje slovo, a možná si neuvědomujete, že v tu chvíli přicházíte o mnohem víc. Vlastně o kus sebe, kus svého času. 

Jak říkám, i já jsem s tímhle kdysi bojoval a musel jsem se to naučit. A proto když jsem přemýšlel, jaká kniha mi v tom asi nejvíce pomohla a jakou bych mohl doporučit, došlo mi, že v tomhle Lenčině bratrovi sama od sebe žádná kniha nepomůže. Vzpomněl jsem si totiž na sebe a uvědomil jsem si, že kdyby tehdy někdo koupil nějakou knihu a řekl mi například: “Hele, brácho, nelíbí se mi, jaký život žiješ, nemůžu se na to koukat. Tohle nikam nevede. Chci ti pomoct, a proto jsem ti koupila tuhle knihu, která ti pomůže a díky které se naučíš prioritizovat a správně plánovat,” tak si myslím, že bych ji asi ani nepřečetl, naprosto upřímně bych asi tehdy nevěřil tomu, že mi nějaká kniha může pomoci ke klidnějšímu a spokojenějšímu životu.

 No a ve chvíli, kdy už sám něčemu nevěřím nebo mi samotnému nedochází, že dělám něco špatně, tak mi ani tisíce knih nepomůže to změnit, dokud si to já sám neuvědomím a nebudu s tím chtít něco dělat. Říkal bych si asi tehdy: „Co ty víš, proč já to tak dělám, tobě se to lehce řekne, ty neznáš moje důvody, proč to tak dělám.” A i když dnes vím, že by mi ty knihy pomohly, tak stejně vím i to, že kdyby tehdy někdo s takovou knihou nebo podobně dobrým úmyslem přišel a chtěl mi pomoct, stejně bych mu tehdy nevěřil a tu knihu si nepřečetl. Řekl bych si asi, jak mi může jedna knížka pomoct. Jednoduše si totiž myslím, že nemůžete nikomu pomoct do té doby, dokud si on sám nebude chtít pomoct.  

Já samozřejmě neznám konkrétní situaci, Lenka píše, že její bratr po vyhoření sám pořád cítí, že „to není on“. Ta hlavní otázka potom, pokud to tak skutečně cítí, je, proč s tím něco sám neudělá? Ve chvíli, kdyby za Lenkou přišel její bratr a řekl jí: “Hele, ségra, už mě to fakt štve, řekni mi, co dělám špatně, že nic nestíhám, nemám na nic čas a lítám jako hadr na koštěti. Co dělají ostatní lidi jinak, že zvládnou dělat svou práci, a mít ještě čas na své koníčky a přátele? Dokázala bys mi poradit?” V takovémhle případě bych chápal Lenčinu starost o bratra a snahu mu pomoct. I tak si ale myslím, že o to, jakou knihu by si měl přečíst, nebo co by měl udělat pro změnu ve svém životě, by se měl zajímat aktivně sám a neměl by čekat, až mu někdo zvenčí pomůže. Já si totiž myslím, že on to ten její brácha stejně ví, co dělá špatně. Většinou to totiž víme, jen s tím nejsme ochotni nic moc dělat. Taky si myslím, že kniha nám pomůže až ve chvíli, kdy jsme ochotni sami sobě přiznat, že to děláme špatně, a sami hledáme cestu, jak to dělat jinak. 

Alespoň já jsem to tak měl, musel jsem se tak nějak propracovat k četbě knih o osobním rozvoji, a pomohly mi až ve chvíli, kdy jsem byl ochoten přiznat sám sobě, že to dělám špatně, a že pokud to chci dělat jinak a lépe, tak to musím i začít dělat jinak a lépe. 

Tehdy i mně k tomuhle uvědomění pomohl můj bratr, viděl jsem, že se mu daří jak v osobním, tak profesním životě. A nekupoval mi žádnou knihu, ani neřekl, co mám dělat, i když to asi věděl. Počkal, až sám za ním přijdu a zeptám se ho, jak to mám dělat jinak. Pochopil v tu chvíli, že chci něco ve svém životě změnit. Pamatuji si, že mi tehdy, už to bude určitě více než 10 let, jako první impulz pomohl film Tajemství, ten je k dispozici volně na YouTube. Ten film vidělo už miliony lidí a vím, teď mi řeknete, že milionům určitě nepomohl. Souhlasím s vámi, zhlédnutí filmu určitě nikomu nepomůže, film jej ale může inspirovat a dovést k tomu základnímu uvědomění, že pokud chci změnit svůj život, musím dělat věci jinak, než jsem je dělal doposud. 

Teď abych ale Lenku úplně neodbyl a doporučil i nějakou knihu, tak si upřímně myslím, že v té první fázi osobního rozvoje určitě pomůže jakákoli kniha od Napoleona Hilla. Mluvil jsem ve svém podcastu už v minulosti například o knize Jak přelstít ďábla nebo Myšlením k bohatství. A pokud, Lenko, není Váš bratr příliš velký knihomol, tak Myšlením k bohatství je také zfilmované a je z něj vytvořen studijní program s doživotním přístupem. Teď i zrovna vychází k tomuto programu nová kniha v českém překladu. Takže pokud bych byl já na Vašem místě, nebál bych se volit tuhle cestu. Zde pod příspěvkem najdete odkaz na 15 minut filmu zdarma, tak jej bráchovi klidně pošlete, třeba že i jemu pomůže. Možná bych si s ním o tom nejdřív ale promluvil, než jen něco kupoval. Ono věnovat někdy někomu svůj čas a zájem bývá mnohem víc, než mu jen koupit jednu knihu. 

Tolik tedy má reakce na zprávu od Lenky a docela by mě zajímaly i vaše názory, tak se o ně nebojte podělit. Díky moc za vaše reakce, a jestli vás Myšlením na vrchol baví a nějakým způsobem vám pomáhá, určitě budu rád, když jej budete sdílet mezi přátele, nebo si jen dáte pravidelný odběr ve vaši aplikaci. Díky a mějte krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder