Jak proměnit informace v dovednosti

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V poslední epizodě Myšlením na vrchol jsem se věnoval dotazu posluchačky Lenky. Její dotaz ovšem nebyl celý, byla to jen jedna jeho část. Lenka mi ještě ve své zprávě dala námět na další díl podcastu a děkovala za inspiraci k četbě knih na téma osobního rozvoje. Nebudu lhát, že mi to neudělalo radost, právě naopak – je to pro mě tou největší odměnou. Když mi někdo napíše: „Lukáši, díky za podcast, dokopalo mě to k něčemu, nějaké změně v životě“, tak je to pro mě opravdu tou největší odměnou. Je to přesně ten důvod, proč jsem podcasty začal dělat, a mám obrovskou radost, že se můj záměr naplňuje. 

 Teď ale k tomu tématu, které by Lenku zajímalo. Lenka píše, že si neví rady s tím, jak pracovat s informacemi, které získává z knih. Doslova píše, cituji:

“Jak nejlépe využít získané informace? Napadlo mě dělat si poznámky, ale jak s nimi dále pracovat, aby mi to opravdu co nejvíce dalo a rozvíjelo mě to? Můžete mi, jako začátečníkovi, dát nějaké tipy?”

Asi tak nějak vím, co Lenka prožívá, a sám jsem to vlastně kdysi vnímal jako problém. Přečetl jsem si nějakou knihu o osobním rozvoji a v ní byla uvedena spousta zajímavých a nových informací, které bych hrozně rád aplikoval do svého života, protože jsem si už při té četbě knihy uvědomoval, že je to přesně to, co chci do svého života přinést. Jenže jak přepsat ty vzorce v naší hlavě a osvojit si nové návyky, naučit se dělat něco, co jsem předtím nikdy nedělal? 

Spousta psychologů, koučů a dalších lidí říká, že k osvojení si nového návyku potřebujeme alespoň tři týdny, abychom jej zautomatizovali a stal se naší přirozeností. Znamená to tedy, že pokud se chci naučit používat nějakou praktiku, aplikovat nějakou informaci do mého života, tak na ni musím tři týdny myslet, dělat ji vědomě, a pak už se zautomatizuje? Upřímně si myslím, že je to prostě blbost a že nejde nic takhle generalizovat. Vlastně by to bylo i dost náročné, pracovat vědomě s jednou informací, a snažit se tak přepsat něco, co jsem dělal léta předtím. Nevím jak vám, ale mně to tedy vůbec nefunguje. 

To, jací my jsme a jaké návyky máme osvojené, nejvíce ovlivňuje prostředí, ve kterém se pravidelně nacházíme. Proto jsem se naučil pracovat s každou novou informací, kterou chci nějakým způsobem aplikovat do svého života, tak, že se vždy začnu zamýšlet nad tím, jak může změnit moje prostředí, aby mě samo nutilo tuto informaci nebo návyk pravidelně používat. Je to vždycky vlastně to první, nad čím se zamýšlím. Pokud je něco, co se mi líbí a co bych se chtěl naučit, protože si uvědomuji, že to může pozitivně ovlivnit můj život, tak si to napíšu a přemýšlím nad tím, jak tomu přizpůsobit moje prostředí. 

Krásný příklad: chci zdravěji jíst, tak se začnu vyhýbat restauracím nebo místům, kde jsou nabízena nezdravá jídla. 

Stejně tak je to vlastně ale i v případě, kdy si uvědomíte, že danou informaci nebo dovednost by si mohl osvojit někdo ve vašem okolí. Třeba vaše děti. Chcete, aby se začaly více hýbat, věnovaly méně času hrám na mobilu, nebo s vámi více komunikovaly. Tady jasně platí, že příklady táhnou, musíte tedy začít u sebe a jít jim příkladem. Hodně podobné to může být i s nadřízenými nebo kolegy v týmu. Těžko po nich můžete chtít dělat něco, co sami neděláte, jenom proto, protože víte, že to pomůže celé firmě. Nejprve je potřeba na to připravit prostředí, a pak jít příkladem, dělat prostě to, co říkám.

Další technika, co mi pomáhá uchovat si získané informace, je nebát se o nich mluvit. Se svými přáteli, kolegy v týmu, rodinou, dětmi. Prostě s kýmkoli, nenechávat si ty informace pro sebe, sdílet je, šířit a diskutovat o nich. Často se třeba s kolegy v práci při obědě bavím o tom, co jsem si v jaké knize přečetl, a ptám se na jejich názor nebo zkušenost. Pomáhá to mně samotnému udržet si informaci v hlavě a zavrtat si ji více do podvědomí. Navíc tímto způsobem můžete danou informaci ještě dále rozšířit o nějaké další informace nebo třeba o nějaké příběhy. Nejlépe se nám totiž pamatují věci skrze příběhy, protože v příbězích jsou emoce a tím, že s příběhem získáváme nějakou emoci, tak tu informaci už nezpracováváme pouze na základě našeho racionálního vnímání, ale více skrze náš „savčí mozek“. 

Jednoduchý příklad: Když řekněte malému dítěti „oheň je nebezpečný, dokáže napáchat spoustu škody“, tak je to abstraktní informace a moc si toho za ní nepředstaví. Ale ve chvíli, kdy začnete dítěti vyprávět, jak jste měli kamaráda a ten vzal tatínkovi doma sirky, šel si si nimi hrát na půdu a potom jim shořel celý dům a přijela spousta hasičů a vy jste pak jeli za kamarádem do nemocnice, protože tam ležel popálený a moc ho to bolelo, tak s tím už předáváte nějaký příběh s emocemi, takže dítě si tu informaci lépe pamatuje, má s ní spojenou emoci.

 No a stejně můžeme pracovat s informacemi z knih. Dávat si je nejlépe do kontextu s nějakými životními příběhy, říkat si třeba: „Aha, takže kdybych býval tehdy udělal něco jinak a dokázal se řídit tímhle pravidlem, mohl jsem se vyvarovat téhle chyby a mít díky tomu dnes něco jiného nebo být někde jinde.“ Vrátit se třeba k nějaké chybě, o které vím a které bych se mohl díky této informaci vyvarovat. Tím, že si to dokážu spojit a zároveň si i vizualizovat, jak by to vypadalo, pokud bych se s touhle informaci býval té chybě vyhnul, tak si tu informaci spojuji s nějakou situací, příběhem v mé minulosti, a potom, pokud daná situace nastane znovu, tím spíš se dokážu vyvarovat chyby. Nezpracoval jsem informaci jen na základě rozumu, ale také emocí.

No a rozhodně co mně pomáhá zpracovávat různé informace, tak je to tvorba tohoto podcastu, a to jsem zmiňoval zrovna nedávno. Podcast mě vlastně nutí k pravidelnému žurnálování a uvažování nad různými věcmi, a to mi vlastně pomáhá rozvíjet se a cítit se každý den alespoň o kousek lepší. I když byl tak můj původní záměr pomáhat podcastem jiným lidem, tak jsem vlastně zjistil, že jeho tvorbou pomáhám i sám sobě, protože o věcech prostě více přemýšlím. Takže další tip by mohl být: Začněte si psát blog, tvořit podcast, nebo si jen založte žurnálovací deník. I to vám bude pomáhat.

Tolik mé tipy, nejen pro Lenku, jak pracuji s různými informacemi, a samozřejmě mě zajímají i ty vaše, tak se o ně nebojte podělit, třeba mně do zprávy na LinkedIn nebo veřejně zde na webu, když si na to třeba vzpomenete, až usednete někam k počítači nebo telefonu. Těším se na vaše zprávy a zkušenosti, díky za sdílení podcastu a jeho odběr. Mějte krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder