Jedna klíčová chyba v životě, která brání našemu štěstí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

“Jaký život chceš žít?” Položil Vám někdy někdo takovouhle otázku? A přemýšleli jste nad tím vůbec někdy? Jak byste chtěli, aby vypadal váš vysněný život? Spousta z nás, když  přemýšlí o svém životě nebo o jeho plánování, tak se zabývá tím, co by měli dělat, aby byli v životě šťastní a spokojení. A možná se ani není čemu divit, protože nás k tomu většinou vedli i naši rodiče nebo okolí, ve kterém jsme vyrůstali. 

Ve škole, ale samozřejmě i doma, se nás ptali “co chceš v životě dělat?”. Když jsme opouštěli základní školu a přemýšleli jsme a stáli vlastně před tím první velkým životním rozhodnutím, tedy co chceme v životě dělat, na jakou školu chceme jít, tak jsme si většinou pokládali otázku “co bych měl v životě dělat, abych byl šťastný?” Někteří z nás v tom měli volnou ruku, jiným se snažili radit rodiče. Měli jasnou představu o tom, jaký život bychom měli žít, abychom byli šťastní. Zeptal se nás ale vlastně někdy někdo, jaký život bychom opravdu chtěli žít? Myslím si, že takových případů je opravdu málo.

A tak nastoupíme na nějakou školu, protože nám někdo řekl, že bychom měli takovou školu vystudovat, abychom byli šťastní. Pak třeba nastoupíme  na vysokou školu a dál studujeme. Pak, když máme větší štěstí, tak se i uplatníme v oboru, který jsme vystudovali a čekáme na to štěstí, které nám před lety někdo sliboval. A ono se třeba nedostavuje. A nebo třeba taky jo, to já teď samozřejmě nevím, ale většinou teda spíš ne. No a pokud se to naplnění nebo štěstí nedostavuje, tak kde je ten počátek? V čem se stala chyba, že nedokážeme být šťastní a spokojení? Je to snad chyba našich rodičů nebo našeho okolí? Copak nám lhali, když nám říkali “studuj a jednoho dne budeš šťastný”?  

 Budu se vracet k tomu, co jsem říkal v nedávném podcastu. Chybu vždy musíme hledat jen sami v sobě. Naše prostředí nás může nějakým způsobem ovlivňovat, ale jen my přebíráme zodpovědnost za životní rozhodnutí, protože je to hlavně náš život a ne život našeho okolí.

 K myšlence dnešního podcastu mě přivedl Michal Krejčí, se kterým jsem dělal rozhovor v předchozí epizodě. Michal tam popisoval, že když studoval vysokou školu, tak za ním poprvé někdo přišel a položil mu otázku “jaký život chceš žít, abys byl šťastný?” Poprvé se někdo zajímal o jeho sny a poprvé se někdo snažil pomoct mu najít cestu, aby si mohl takové sny plnit. Do té doby se ho ale nikdo se na jeho sny nezeptal, do té doby mu jen všichni v jeho okolí říkali, co by měl dělat, aby byl v životě šťastný. A já si říkám, jak mohlo Michalovo okolí vědět, co má dělat pro naplnění svého života, když ani nevěděli, co on sám od života chce? Co když by bylo jeho snem žít bezstarostný život, chodit dvakrát týdně na ryby, jezdit jednou ročně do Chorvatska a posedávat s kamarády každý den v hospodě? K tomu by asi nepotřeboval studovat vysokou školu, ne? Jeho sny byly samozřejmě mnohem ambicioznější, ale právě až ve chvíli, kdy si Michal uvědomil jak chce, aby vypadal jeho vysněný život, tak se dostal k tomu, co pro to musí udělat, aby mohl takový život žít. A v tu chvíli tu byl někdo, kdo mu dal tu příležitost a on se ji chytil. 

Když Michal Krejčí vyprávěl tenhle svůj příběh, který ho přivedl k jeho životní šanci, tak jsem si uvědomil, že většina z nás na to jde přesně obráceně. Neříkám že všichni, ale většina z nás často přemýšlí hlavně o tom, co bychom měli v životě dělat, abychom byli šťastnější nebo bohatší. Podobné uvažování nás může přivést k závěru, že štěstí = bohatství  = peníze. A tak se zaměříme třeba na obory, kde vidíme perspektivu vysokého příjmu. Začneme třeba studovat práva nebo si řekneme “jdu do IT, tam je hodně peněz” a podobně. Vystudujeme daný obor začneme se mu věnovat a najednou tak nějak cítíme, že je něco špatně, že je něco jinak, než jak jsem si to představovali. A pak se začnou objevovat příběhy těch, kteří ve 40 zjistili, že peníze jim štěstí nepřinesly a že se třeba ve 40 začali věnovat studiu nějakého řemesla a to když potom začali dělat, tak jim najednou přineslo ten pocit naplnění a pak třeba litují, že patnáct nebo dvacet let věnovali něčemu, co je vůbec nenaplňovalo. 

A ja si říkám, jak k takovému uvědomění ti lidé dospělí? Většinou tak, že si položili otázku “jaký život bych chtěl žít?”. Ti lidé začnou najednou přemýšlet o změně, protože se prostě necítili šťastně a jen v mládí uvěřili jakési tezi jejich okolí, co by měli dělat, aby byli šťastní. Není to škoda?

Často ve svém podcastu zmiňuji myšlenky z knihy Začněte s PROČ. Ta kniha v zásadě říká, že není ani tak důležité co budete dělat, ani jak to budete dělat, ale hlavně PROČ to budete dělat. Proto jestli třeba i vy máte děti a chtěli byste, aby bylY v životě šťastné, nebo sami přemýšlíte nad tím, co a jak v životě změnit, zkuste se nejdřív zaměřit na otázku PROČ to měnit nebo proč jít zrovna tímhle směrem. Odpovědi na tuto otázku můžeme získat třeba tím, že se zaměříme na svůj vysněný život. Zkuste se zamyslet nad tím, jaká činnost vás v životě baví, u čeho se dostáváte nejčastěji do toho stavu flow, kdy ztrácíte pojem o čase. Buďte zcela konkrétní ve vašich představách, jaká místa byste chtěli navštívit, kde bydlet, kolik dětí vychovávat a podobně. Čím konkrétnější budou Vaše představy, tím konkrétnější získáte i odpovědi na to Vaše PROČ. Pak už stačí jen krátká úvaha, spočítat si třeba svůj příjem, jaký budete potřebovat, nebo kolik volného času budete potřebovat a mnohem snadněji zjistíte, co byste mohli v životě dělat a to, jak byste to měli dělat, to už vám většinou ukáže život sám.

A co si myslíte o tomhle tématu vy? Podle čeho jste se v životě rozhodovali, když jste přemýšleli, jakým směrem se vydat? Zajímali jste se víc o to, co byste měli dělat, abyste byli šťastní, nebo více o to, jaký život byste chtěli žít? I vaše zkušenosti a názory mohou být inspirací nejen pro mě, ale také pro další posluchače podcastu Myšlením na vrchol. Tak mi klidně napište na naše sociální sítě, do mého mailu nebo sem pod článek. Za každý názor budu moc vděčný, stejně tak jako za každého odběratele tohoto podcastu nebo jeho sdílení na sociálních sítích. Kdo ví, možná že i váš názor může někoho inspirovat a společně tak můžeme někomu udělat úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder