Klíč, který nám pomůže osvojit si jakýkoliv návyk

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Kdo z nás by neznal to neustálé odkládání věcí, do kterých se nám tak úplně nechce? V práci dostaneme od šéfa nějaké zadání, nový úkol, a i když na něj máme spoustu času, stejně se do něj pustíme až na poslední chvíli. I ve škole jsme měli většinou spoustu času na zpracování nějakého úkolu nebo přípravy na zkoušku, a přiznejte si, kolik z nás ty úkoly dělalo dlouho do noci a na zkoušku se učilo až cestou do školy třeba v autobuse.

 A co třeba osobní život a naše stravování? Kolikrát jsme mluvili o tom, že budeme jíst zdravěji, nebo že nebudeme kupovat nějaké potraviny? A stejně je nakonec koupíme, a stejně to pořád odkládáme a nejsme schopni docílit sebedisciplíny, i když naprosto chápeme a rozumíme všem důvodům, proč bychom měli s kýženou změnou životosprávy začít. Náš mozek to chápe, tolik hodin jsme nad tím už přemýšleli, a přesto nejsme schopni se toho držet a získat disciplínu.

  Občas si říkám, jak by byl život krásný a jednoduchý, kdybych byl sám natolik disciplinovaný, že by mi všechno, na co pomyslím, že bych se chtěl naučit nebo chtěl dělat pravidelně, šlo úplně samo. Z druhé strany si ale říkám, zda bych to tak opravdu chtěl. A říkáte si, proč o tom pochybuji? Je to jednoduché – protože všechno, co děláme každý den a co se tak stává naší přirozeností, je spojeno s nějakými emocemi. Kdybych dělal něco automaticky jenom proto, protože jsem si racionálně vyhodnotil, že to bude přínosem pro můj život, jaký by to mělo dopad, pokud bych u toho nezažíval i pozitivní emoce?

Proto si myslím, že pokud si chceme osvojit nějaký nový návyk a získat pro něj i odpovídající množství disciplíny, musíme tento návyk spojit i s nějakými pozitivními emocemi. No a znáte snad silnější pozitivní emoci, než je pocit lásky? Pokud dokážeme u nějaké činnosti zažívat láskyplné pocity, nemusíme vůbec přemýšlet nad tím, jak získat disciplínu pro danou činnost.

Vzpomínám si teď na slova Mariana Jelínka, osobního kouče sportovců a podnikatelů. Ten vyprávěl na jednom svém workshopu o Jaromíru Jágrovi a říkal, že Jágr nesnáší posilovnu, že strašně nerad chodí do posilovny a nerad posiluje. Racionálně ale chápe, proč do té posilovny musí chodit. Zároveň je jedna činnost v jeho životě, které totálně propadl, a to je hraní ledního hokeje. Naprosto tu hru miluje a racionálně chápe, že aby byl stále lepší a dost silný na ledě, tak prostě do té posilovny musí chodit. A díky tomu dokáže získat i sebedisciplínu a chodit tam pravidelně, a to i přesto, že to vlastně nemá rád. 

Tímto příkladem chci říct, že není bezpodmínečně nutné se zamilovat jen do té konkrétní činnosti, můžeme ale propadnout něčemu, co souvisí s tím, u čeho zažíváme ty pozitivní láskyplné emoce, a pokud dokážeme pochopit, že si díky té jedné nepříjemné činnost zlepšíme v něčem, co naprosto a totálně milujeme, získáme pro tu konkrétní nelibou činnost i větší sebedisciplínu. Musíme vlastně pochopit ten důvod, proč bychom to měli dělat, abychom měli i chuť a energii to opravdu dělat. 

Ten hlavní klíč k sebedisciplíně tak není v tom, že přemýšlím, co všechno bych měl dělat, abych se v něčem zlepšil, nebo jak bych to měl dělat, abych se zlepšil. Ten klíč bychom měli hledat vlastně vždy na konci naší cesty. Začít u nějaké naší osobní vize, pro kterou jsme nadšení, do které jsme zamilovaní. Zamyslet se nejdřív vlastně nad tím, jak chci, aby můj život vypadal za pět nebo deset let. Porovnat to třeba s tím, jak můj život vypadá dnes, a pak už si jen jednoduše vyhodnotit, co vše mi chybí k tomu, abych dokázal svůj život změnit, abych dokázal dělat i to, co mi není příjemné. Když budu totiž chápat, že to dělám pro něco nebo pro někoho, co nebo koho miluji, dokážu pro tu danou činnost získat i obrovské množství disciplíny. A tohle vlastně platí u všeho, co v životě děláme, v businessu, v osobním životě, prostě ve všem.

Vzpomněl jsem si teď na příběh jednoho mého kamaráda. On byl opravdu silný kuřák a miloval ten životní styl s cigaretou v ruce a kamarády v baru. Jednoho dne si našel novou dívku, byla to jeho životní láska. I ona ho strašně moc milovala, měli spoustu společného a moc si rozuměli. Vyprávěl mi tehdy, že nemůže pořád uvěřit tomu, že potkal někoho tak úžasného. Ta dívka ale nesnášela cigarety a nepila alkohol. Její dědeček i tatínek zemřeli na rakovinu plic, oba silně kouřili. Nemohla se dívat na to, jak někdo další v jejím životě zabíjí sám sebe. Zároveň ho ale nechtěla omezovat, věděla, že má její partner rád svůj styl, nedokázala se s tím ale naučit žít. Zkoušela to, zkoušela tolerovat jeho špatné návyky, ale prostě to nešlo, vždy, když z něj cítila cigaretový kouř, vzpomněla si na ty špatné emoce, jaké zažívala při smrti dědečka i tatínka. Musela být proto upřímná a řekla mému kamarádovi, že to prostě nepůjde, že ho nechce omezovat, ale že i když ji to moc bolí a ví, že už možná nikdy nenajde nikoho, jako je on, tak s ním nemůže žít, protože vinou těch cigaret by se jí jen znechutil a vypěstovala by si vůči němu odpor. A víte, jak na to zareagoval ten můj kamarád? Přestal ze dne na den kouřit a místo v hospodě se potkává s kamarády na tenise. A dnes je za to vlastně strašně moc rád, protože získal díky lásce obrovskou disciplínu a dokázal zcela zásadně změnit svůj život. 

Pokud i vy přemýšlíte, jak získat disciplínu pro nějakou novou činnost, nebo osvojení si nějakého návyku, zkuste si tu činnost spojit s něčím, co bezvýhradně milujete, bez čeho nemůžete být. Tady si myslím, že je ukrytý klíč, který vám pomůže zamilovat se do něčeho, k čemu máte třeba nějaký odpor, nebo co odkládáte. Dokážete ho najít? Máte třeba nějakou podobnou zkušenost? Co si o tom třeba společně popovídat? Třeba tady u mě v podcastu? 

Už několikrát jsem se zmínil, že pro mě je úspěšný každý, kdo převzal zodpovědnost za svůj život a snaží se být každý den o kousek lepší, a věřím, že takových lidí je spousta i mezi mými posluchači podcastu Myšlením na vrchol. Proto mě napadlo, co se společně potkat, podělit se o vaši zkušenost, udělat krátký rozhovor a inspirovat i další posluchače k úspěchu? Můžete to klidně přijmout jako mou pozvánku ke mně do studia, kde si o tom můžeme popovídat. Pravidelní posluchači můj e-mail znají, je to eder@firstclass.cz. Budu se těšit na vaše reakce a jsem zvědavý, jestli je mezi mými posluchači někdo takový, kdo by se rád sešel, abychom společně udělali i někomu dalšímu úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder