Proč je tak těžké dotáhnout své cíle a záměry? Zapomínáme na jednu zásadní věc

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V posledních pár dílech jsem mluvil o cílech. Zmiňoval jsem, jaké jsou dva nejčastější průběhy našeho růstu, protože žádný pořádný cíl se neobejde bez růstu. Když jsem dokončil poslední epizodu, kde jsem mluvil o tom, jak je ujasnění každého našeho záměru podstatné pro splnění našeho cíle, uvědomil jsem si, že je ještě jedna další zásadní věc, která nám všem brání v naplňování cílů a vede většinou k určitému vyhoření. Dovolil bych si dokonce i tvrdit, že je tento moment stejně důležitý jako ujasnit si záměr našeho konání, které vede k vytyčenému cíli. 

  Může se nám totiž stát, že se nám nepodaří cíle dosáhnout, že nebudeme mít dostatek energie a v půlce cesty to vzdáme. A to i přesto, že jsme si ujasnili náš záměr, definovali si, proč chceme cíle dosáhnout a kým se díky tomu staneme. Získali jsme pro náš záměr dostatečné nadšení a zápal a stali jsme se tak vysoce angažovanými pro tento náš záměr. Jednoduše řečeno: I přesto, že jsme se zamilovali do toho, čeho chceme dosáhnout, tak se nám to nakonec nemusí podařit, pokud dostatečně neznáme sami sebe. 

Ano, přesně tak, důležité je poznání sama sebe, vědomost naší kompetenční hranice. Být si vědom svých silných a slabých stránek je tou další podstatnou věcí, kterou bychom si měli ujasnit před vykročením za novým cílem. Věřím, že je to stejně důležité jako ujasnění si záměru, pro který jsme se v souvislosti s konkrétním cílem rozhodli.  Běžně se nám totiž může stát, že máme obrovské nadšení pro věc a jsme si vědomi toho, proč jsme vykročili na cestu za naším cílem, zapomněli jsme se ale zamyslet nad tím, co vše bude tato cesta obnášet a co se budeme muset naučit.  A snadno se nám potom stane, že v půlce naší cesty najednou narazíme na činnosti, které nám nejdou, nebaví nás a děláme je s odporem. Ve chvíli, kdy je takových činnosti jen pár, tak se to dá samozřejmě zvládnout, jestliže jsme dostatečně zamilovaní do našeho cíle i záměru, a nebude problém občas udělat něco, co nás nebaví. Chápeme, že je to důležité, abychom se mohli posunout, abychom mohli vyrůst. Může se ale klidně stát, že těchto činností začne přibývat. A nám najednou zabírají mnohem více času činnosti, které nás nebaví, namísto toho, abychom se věnovali tomu, co nás baví a co nám jde přirozeně od ruky. 

Zkusím vám k tomu dát jednoduchý příklad. Já třeba moc rád vařím, baví mě to, mám radost, když se mi nějaké jídlo povede a někomu chutná. Vím, že bych se tím už nechtěl živit, ale jako koníček mě to baví. Tak můžu třeba dostat nápad, že udělám radost svému synovi a upeču mu k narozeninám dort. Budu mít jasnou představu, jak bude vypadat, ujasním si svůj záměr, proč ten dort chci udělat, tedy abych synovi udělal radost a protože rád vařím, a tak se pustím do práce. Dnes už vím, že pouštět se do tohoto malého cíle by byla pro mě hloupost, protože sice vařím rád, ale nesnáším pečení. Tam se musí všechno strašně moc vážit a dodržovat postupy a čekat, až něco vykyne a podobně. Zkrátka a dobře vím, že dodržování těchto postupů není moje silná stránka, a tak by můj pokus skončil fiaskem. Byl bych naštvaný, že jsem to pokazil, všechny suroviny bych mohl vyhodit a radost bych neudělal ani synovi a ani sobě. Pokud bych ale nevěděl, co vše pečení dortu obnáší, pustil se do práce a nechal se hnát jen svým záměrem a cílem, bez uvědomění si svých silných a slabých stránek, pustil bych se do práce plný nadšení a na konci měl jen hloupý pocit ze své neschopnosti. Asi bych si říkal, že jsem nešika, a možná už bych nikdy ani nechtěl jít do kuchyně, a to i přesto, že jsem v kuchyni rád. 

Já dnes naštěstí tyto své slabiny znám, takže bych se do pečení dortu ani nepouštěl, raději jej objednám u nějakého profíka a synovi uvařím nějaké jeho oblíbené jídlo. Cíl jsem splnil a naplnil jsem i svůj záměr. Abych toho ale dosáhl, tak bylo důležité sladit tento svůj cíl i záměr s mými silnými a slabými stránkami. I tak můžeme dosáhnout našeho cíle, není přece zapotřebí, abychom vše odmakali na cestě za úspěchem sami. Věnujme se tomu, v čem jsme dobří, co nás baví, a pokud je to možné, tak tam, kde si nejsme jistí v kramflecích, se nebojme požádat někoho o pomoc. Ušetří nám to spoustu času, peněz a taky špatných emocí.

A tohle platí opět u každého cíle a u všeho, co děláme. Je jedno, zda přemýšlíte o svých cílech nebo úkolech a cílech, které nastavujete svým podřízeným, a je jedno, jak velkolepý tento cíl bude. Proto je důležité dobře znát sám sebe a být si vědom svých slabých a silných stránek. Každý z nás je jiný, každý jsme unikátní, a i když si dokážeme osvojit nějaký základní set dovedností úspěšných lidí, jako je rozhodnost, vytrvalost, obezřetnost, a tak dále a tak dále, tak vždy můžeme sledovat silné i slabé stránky u našich kolegů, podřízených nebo i lidí, kteří nás inspirovali k úspěchu. Chtěl bych tedy říct: Nezapomínejte při stanovování cílů přemýšlet i nad touto základní věcí, a než se pustíte do práce, udělejte si třeba nějaký akční plán a v něm slaďte své záměry s vašimi silnými stránkami. Je to to nejlepší, co můžete udělat, pokud opravdu chcete úspěšně dosáhnout svého cíle.

Tak to bylo ještě jedno malé doplnění, jak jsem se třeba já naučil pracovat se svými cíli. Nepracuji tak jenom v případě cílů, které si sám určuji, ale také u těch, které mi někdo určí. Někdy se nám může klidně stát, že nám někdo zadá nějaký úkol nebo cíl, ale my už na začátku víme, že není v souladu s našimi silnými stránkami a talenty. Nebojte se to proto přiznat a zkusit najít jinou cestu, na které byste mohli dojít do cíle společně třeba s kolegou. Jestli máte nějakou podobnou zkušenost, budu určitě rád, když se o ni se mnou podělíte a napíšete mi třeba zprávu do mého e-mailu eder@firstclass.cz. Budu se těšit na vaše zprávy, děkuji, pokud máte odběr podcastu Myšlením na vrchol v nějaké vaší aplikaci, kde podcasty běžně posloucháte, a nezapomeňte mít při honbě za svými cíli také úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder