Dokážeme si správně přát? A proč jen věřit nestačí?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pokud se zajímáte o osobní rozvoj a četli jste například nějaké knihy od Napoleona Hilla nebo viděli klidně jen film Tajemství, jistě vám neuniklo, že úspěšní a bohatí lidé se nebojí definovat své cíle a nebojí se si o ně říct. Zkrátka a dobře nebojí se si přát. A vlastně ani nemusíte zmiňované knihy číst, stačí si jen všimnout, jak úspěšní lidé mluví o svém úspěchu. V podobném duchu o něm mluvila i Romana Ljubasová v předchozí epizodě, kde jsem s ní dělal rozhovor. Kdybych chtěl, abyste si z tohoto rozhovoru a Romanina příběhu odnesli jen jednu jedinou věc, byla by to její schopnost umět si správně přát. 

Když se úspěšných lidí zeptáte, jaký by měl být první krok k dosažení vašeho cíle nebo co máte udělat pro to, abyste byli  jednou stejně úspěšní jako oni, většinou vám odpovědí, že v především musíte vědět, co doopravdy chcete, a začít věřit, že toho jste schopni dosáhnout.  

Poznal jsem už spoustu lidí, co tvrdili, že věří ve svůj úspěch. Říkali: Věřím, že jednou budu mít ten dům, že jednou ze mě bude podnikatel, že vydělám tolik a tolik peněz, získám vysněné auto… Dosaďte si tam cokoli. Když jsem se ale těchto lidí zeptal, proč v to věří nebo proč si myslí, že zrovna oni jsou toho schopni dosáhnout, už jsem několikrát slyšel: No protože když v to nebudu věřit, nikdy toho nedosáhnu. 

Tuhle myšlenku rozhodně nechci zpochybňovat, je v ní obrovský kus pravdy. Občas ale cítím, že spousta lidí tu pravdu nepochopili tak úplně celou. OK, je super, že v to věří. Když se jich ale zeptám, co reálně pro ten svůj sen a cíl, ve který tak věří, opravdu dělají, možná by vás překvapilo, kolik z nich se takové otázce podiví. Říkají pak například: „Jak to jako myslíš, co pro to dělám? Já v to přece věřím, a když v to budu věřit, tak se to jednou také stane. Funguje přece zákon přitažlivosti, v co věřím, nad čím přemýšlím, to se mi potom v životě reálně děje. Hlavně musím vydržet a nepřestat věřit.“ Tito lidé potom chodí a pořád mluví o tom, jak hrozně věří a jak jsou ve své víře vytrvalí, jak čekají, až jim vesmír splní jejich přání, protože jim někdo řekl, že když tomu budou věřit, jednoho dne se to opravdu stane.

Jak jsem říkal, já tohle určitě nebudu zpochybňovat, je to rozhodně pravda. Jen bych k tomu dodal jednu důležitou věc a tou je, že věřit určitě nestačí. Musíte prostě vědět, že se to stane. Vidím totiž obrovský rozdíl mezi tím, v něco věřit a něco vědět. Protože věřit můžeme víc nebo míň. Víra jako taková má určité stupně. Můžete něčemu nebo někomu věřit jen na dvacet, ale také třeba na devadesát procent. Mezi tím je velký rozdíl, způsobený hlavně našimi zkušenostmi, naším vnitřním hlasem, který nám předkládá určité pochybnosti, snaží se naši víru zpochybňovat. Učiteli a příkladem nám v tom mohou opět být malé děti. Ty ještě nemají žádné zkušenosti, nemají v sobě nikoho, kdo by jejich víru zpochybňoval, takže když malému dítěti něco řeknete, je ochotno tomu uvěřit na sto procent. Tedy být naprosto přesvědčený, vědět, že to tak je, a podle toho se i chovat. 

Tím chci říct, že je zásadní rozdíl, jestli říkáme, že v něco věříme, anebo jestli víme, že to tak je. Určitě se vám to taky někdy stalo. Měli jste už od začátku pochybnosti, čekali jste, že něco špatně dopadne, že něco nezvládnete, a když to tak skutečně dopadlo, říkali jste si: Jasně, já jsem věděl, že to nebude fungovat… No samozřejmě že ne, protože vy jste to přece věděli už od začátku, a podle toho jste se i celou tu dobu chovali, takže jste tomu, aby fungovat mohlo, ani nedali prostor. Chápete, co tím myslím, co tím chci říct?

Zkrátka a dobře věřit prostě nestačí, musíte být stoprocentně přesvědčení o svém úspěchu, o svém výsledku. Musíte prostě vědět, že se stane to, co chcete, aby se stalo. A podle toho se také musíte začít chovat. Úspěšní lidé nečekají na úspěch, nesedí jen někde v tureckém sedu na kameni, nemeditují a nečekají, až jim někdo splní jejich přání. To oni sami si je plní. Protože oni vědí, co chtějí, vědí, že se to stane, a podle toho se také chovají. I když svých snů a cílů vlastně ještě nedosáhli, chovají se a mluví tak, jako by se to už stalo. A právě díky tomu, že se chovají, jako by už svého cíle dosáhli, se jim to také podaří. A pokud na cestě narazí na nějakou překážku, vědí, že je to pro ně dobře, že překážky se musejí naučit překonat, aby byli schopni svůj cíl opravdu docenit. 

Zkuste si schválně ještě jednou pustit rozhovor s Romanou Ljubasovou a zkuste se zaměřit na to, jak mluví o svých cílech. Třeba jen drobnost – jak Romana zmiňuje, „až mi bude sto let“. Říká to s naprostým přesvědčením, protože se rozhodla, že jí tolik prostě bude. A ze stylu, jakým to říká, já jí to opravdu věřím. Nebo když jsem se jí zeptal, zda měla ambice udělat z Inca Collagenu světovou značku. Odpověděla: No jasně že měla. Vůbec ji nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Prostě a jednoduše to věděla, i když se to ještě nestalo, věděla to a podle toho se chovala. 

Proto bych chtěl tímhle podcastem říct, abyste si opravdu dali pozor, co si přejete, protože pokud dokážete dosáhnout ve své mysli toho stavu, kdy nebudete jen věřit, ale skutečně vědět, vaše přání se vám jednou splní, a možná budete sami překvapeni, jak rychle a nečekaně se to stane. Prostě nestačí jen věřit, musíte vědět, že dosáhnete úspěchu, ať už si pod ním představujte cokoliv, a ve chvíli kdy to budete vědět, nebudete  pochybovat a budete se podle toho tak i chovat. Tenhle jednoduchý zákon se nejen mně stále potvrzuje, a to na nejednom podnikatelském příběhu. Pokud máte i vy nějaký podobný příběh jako například Romana Ljubasová v předchozí epizodě, budu moc rád, když mi napíšete, třeba jen mně na mail eder@firstclass.cz. Těším se na vaše zprávy a vaše příběhy. Díky moc, že jste součástí mého podcastu, už třeba jenom tím, že jej posloucháte, že máte odběr ve své aplikaci nebo jej sdílíte dál. A možná tak i někomu dalšímu děláte úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder