S Romanou Ljubasovou o její cestě růstu aneb Ze sestřičky podnikatelkou

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jejím snem bylo stát se právničkou, to bylo ovšem bylo v rozporu s přáním jejích rodičů, a tak Romana Ljubasová nastoupila na zdravotní školu a stala se sestřičkou. I jako právnička chtěla lidem pomáhat, tak alespoň v tomto smyslu mohla svůj záměr naplnit, ačkoli v jiném oboru. Nastoupila do nemocnice jako sestřička a byla přidělena na dětské oddělení. 

V jednadvaceti letech se posunula. A současně si odškrtla jeden sen. Začala totiž pracovat ve firmě, která odškodňovala oběti dopravních nehod v rámci celé Evropy. Zastupovala zraněné, často nepohyblivé nebo postižené, kteří měli ztíženou šanci dovolat se svého práva. „Ta práce spojila pomoc lidem, kteří to neuměli zvládnout sami, s právničinou, kterou jsem vždy chtěla dělat.“ A tehdy padla do oka majiteli firmy, svému pozdějšímu manželovi. „Viděl, co všechno zvládnu, a právě to chtěl mít doma…“

Postupně mu řídila kancelář, tři restaurace, kavárnu, pečovala o dítě, jejich dům, bazén i zahradu. „Sekala jsem i trávu, ale nikdy ne, když se díval na televizi, to mu vadilo. Do noci mi pak vyprávěl o politice, protože trpěl nespavostí, a hned ráno jsem už musela vést jeho nepohyblivou maminku na záchod. Bylo to jako v té bajce o ptáčkovi, na kterého se ještě ke všemu vykaká kráva. Ten ptáček si už zoufá, jakou má ke všem problémům smůlu. Neví, že se blíží tuhá zima a jen díky tomu teplému lejnu přežije…“

Romana se totiž jednoho dne zhroutila. „Dnes už vím, že co nepochopí hlava, to pochopí tělo. Můj muž mě sice prosil, uvědomoval si, že se mu zavařil stroj. Ale jak jsem se vrátila z nemocnice, řekla jsem mu, že už takhle dál žít nechci. A tehdy jsem začala být vděčná za minulost. Jako ten ptáček. Když jsem odcházela z manželství prakticky bez ničeho, jen s několika papundeklovými krabicemi od banánů, věděla jsem, že musím obstát. Že jiná cesta není. Poprvé jsem cítila, že už nejsem malá holka. Poprvé jsem byla vlastně dospělá. Myslím, že to je dospělost, když se přestanete poměřovat s někým jiným, s rodiči, spolužáky, ostatními lidmi, a začnete se poměřovat jen se sebou. Být na tom zítra lépe než dnes. Nevzdat to.“

A v tento moment se začala odehrávat nová cesta Romany Ljubasové, dnešní podnikatelky a obchodnice se třemi gramy bílého prášku, se kterým expanduje i na zahraniční trhy. Tehdy možná Romana nevěděla, jakých úspěchů se svým Inca Collagenem dosáhne, anebo že by to už tehdy Romana věděla? Zkuste si udělat názor sami, v další epizodě podcastu Myšlením na vrchol si Lukáš povídal s Romanou o její podnikatelské cestě. Věříme, že bude inspirací pro každého posluchače.