Základní pilíře stoicismu nám pomohou zvládat všechny negativní emoce

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Slyšeli jste někdy o stoicismu, filozofii starověkého Řecka, jejímž zakladatelem byl jistý filozof Zeno? O něm jste možná nikdy neslyšeli, ale jména jako Seneca nebo Marcus Aurelius vám již jistě budou povědomější. Z novodobé historie bych pak mohl zmínit například amerického prezidenta Roosevelta a ze současnosti třeba Timothyho Ferrise. Ti všichni se hlásili ke stoicismu, jak v dobách blahobytu, tedy růstu, tak v dobách nedostatku, tedy krize. 

Stoicismus vnímám jako filozofii sebeovládání, která měla nesmírný vliv na vývoj lidských dějin. Jeden z nejznámějších stoiků, zmiňovaný Marcus Aurelius, kdysi řekl: „Štěstí vašeho života závisí na kvalitě vašich myšlenek.“  Méně známý filozof Epictecus pak zase prohlásil: „Nezáleží na tom, co se vám stane, ale na tom, jak na to reagujete.“ 

Vnímám tyto myšlenky jako velmi silné, a to nejen pro dnešní náročnou dobu. My jako lidé nejsme schopni ovlivnit spoustu událostí, které se dějí v našem prostředí, a současně jen my rozhodujeme o tom, zda se tyto události stanou zdrojem emocí, jež prožíváme. Vzpomněl jsem si teď na vtip nebo spíš příběh, který vyprávěla Barbora Chuecos ve své přednášce na konferenci Tajemství obchodu. Záznam té přednášky jsem vám nedávno přinesl v podcastu. Příběh zní: Venku strašně moc prší a potkají se dva muži. Jeden říká, to je hrozné, tohle počasí mě strašně štve, pořád jen prší. Ten druhý se jen usměje a odvětí: Já jsem rád, že prší. Ono by totiž pršelo, i kdybych nebyl rád, takže jsem spíš rád. Myslím, že tahle historka ty dvě stoické myšlenky úplně přesně vystihuje. Nejsem schopen ovlivnit události v mém okolí, jsem ale schopen ovlivnit, jak na ně budu reagovat.

Další věc, co vychází ze stoické filozofie a bude vám pomáhat kultivovat svou mysl nejen v dobách blahobytu, ale i nedostatku, je ono uvědomění, o kterém jsem mluvil v předchozí epizodě svého podcastu. Tedy že se naučíte přijmout určitý nedostatek, nekomfort nebo konec něčeho hezkého jako výchozí stav pro něco nového, co může být třeba ještě lepší. Myslete u toho současně i na první stoickou zásadu a nenechte jakoukoliv událostí a krizí ovlivňovat  své emoce. Přijměte situaci s tím, že tu prostě je, a zaměřte se více na hledání něčeho pozitivního, co v sobě může ukrývat. Stoici byli mistři života v přítomném okamžiku, uvědomovali si totiž, že litování se, vzpomínání na lepší časy a život ve strachu z budoucnosti nic dobrého nepřinesou. A to především v dobách krize.

Potom je tu negativní vizualizace, další ze stoických praktik, která vám pomůže překonat každou životní a společenskou krizi. Říkáte si teď možná: Co pozitivního mi může do života přinést zrovna negativní vizualizace, když to, na co myslím a o čem přemýšlím, k sobě přitahuji jako magnet? Ano, souhlasím, zákon přitažlivosti vždy funguje, negativní vizualizace ve stoicismu vám ale může pomoci uklidnit sílící vnitřní strach a zbavit se zbytečného stresu. Důležité ale je se v té vizualizaci neutápět a nebrat ji jako hotovou věc. Prostřednictvím negativní vizualizace si máte zkusit představit ten nejhorší možný scénář situace, která ve vás vyvolává strach a negativní pocity. 

Dovolím si to uvést na příkladu, v současné době může mít někdo strach třeba z toho, že se nakazí covidem a ocitne se v nemocnici. Někdo by si mohl říct, že nejhorší možný scénář bude smrt. Tak to ale myšleno není. Musíte ten scénář stavět na základě racionálních dat, a ne na základě emočních informací. Zamyslete se nejprve na tím, do jaké věkové skupiny patříte, jaká je pravděpodobnost, že se nakazíte a skončíte v nemocnici, a pokud přece jen, tak jaká je dle zjištěných dat pravděpodobnost, že opravdu zemřete. Samozřejmě že velmi malá. Mnohem pravděpodobněji se tak může stát, že budete muset být možná nějakou dobu v izolaci, možná nějakou dobu neuvidíte své blízké, možná přijdete o práci. To může být hned další strach a tady si znovu můžete představit nejhorší možný scénář. Pokud opravdu přijdete o práci, myslíte si, že se nedokážete uživit? Co ještě jiného umíte? Na světě přece není jen jedna jediná práce. 

Na tohle se mě zrovna nedávno zeptal kamarád. Řekl mi: Copak ty nemáš strach? Co budeš dělat, když přijdeš o práci? Já mu řekl: Strach? Vůbec ne, já se práce nebojím, vždy jsem si dokázal nějakou najít, vždy jsem se dokázal uživit. Když bude nejhůř, sednu si za volant kamionu, papíry na to mám, profesák taky. Ne že bych se tím někdy živit chtěl, ale je pořád ještě spousta věcí, co bych mohl dělat a čím bych mohl sebe i rodinu uživit. Rozumíte už, jak to myslím? Negativní vizualizace nám pomáhá zbavit se strachu, protože díky ní jsme schopni vymyslet scénář, co budeme dělat, pokud se opravdu stane to nejhorší, a to nás může krásně uklidnit.

A v neposlední řadě bychom neměli zapomínat ani na vděčnost. Právě vděčnost nám v této těžké době pomůže vystačit si s málem, vidět hodnotu tam, kde bychom ji mohli snadno přehlížet. Nezaměřujme se na to, co nám chybí nebo co ztrácíme. Važme si toho, co už nebo stále ještě máme. Když jsem citoval Marca Aurelia, neměl bych vynechat ani Senecu, ten ve spojitosti s vděčností prohlásil: „Nic není čestnějšího než vděčné srdce.“ 

Také o vděčnosti jsem už natočil pár podcastů, ať už to byl příběh Jima Stovalla a jeho zlatého seznamu, nebo program Cesta vděčnosti, již vytvořil český producent vzdělávacího programu Myšlením k bohatství, který pochází z dílny nadace Napoleona Hilla.

Jestli tedy máte obavy ze současné doby nebo zažíváte nějaké nepříjemné pocity, zkuste si osvojit těchto pár stoických praktik, uvidíte, že každou krizi pak překonáte mnohem snáze. A jestli je mezi vámi někdo, kdo si podobné nebo i jiné praktiky již dokázal osvojit a měl by chuť podělit o svůj příběh a o to, jak mu to pomohlo v jeho životě, budu moc rád, když mi napíšete a podělíte se o něj třeba v rozhovoru pro můj podcast. Možná že i váš příběh bude někoho inspirovat a udělá mu úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder